17 C 94/2020-59 — Okresní soud v Domažlicích

1. Označeným rozsudkem soud prvního stupně částečně vyhověl žalobě a žalované uložil zaplatit žalobkyni 7 779,84 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucího ze základu 4 805,84 Kč od [2016] do zaplacení a se„ smluvním úrokem“ ve výši 28 % ročně rovněž ze základu 4 805,84 Kč od [2017] do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení 5 833 Kč a„ veškerého zbývajícího příslušenství žalované částky“ (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 343,28 Kč. V odůvodnění rozsudku nejprve uvedl, že postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení, neboť účastníci se„ práva účasti na projednání věci vzdali“. Z hlediska skutkových zjištění dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem a úrokem v 60 týdenních splátkách po 314 Kč Celkem se zavázala předchůdci žalobkyně zaplatit 18 807 Kč. Tato částka vedle jistiny zahrnuje kapitalizovaný úrok ve výši 1 724 Kč„ se sazbou ve výši 28 % ročně“, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 250 Kč a náklady za hotovostí inkaso splátek ve výši 5 833 Kč. Žalovaná zaplatila 1 500 Kč Smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (o. z.) a s přihlédnutím k ust. § 1813 o. z. a k ust. § 580 o. z. se zabýval tím, zda závazek žalované zaplatit žalobkyni částku 1 250 Kč, zahrnující odměnu za zpracování a doručení a náklady za hotovostní inkaso a administrativní činnost ve výši 5 833 Kč, je možno považovat za platný. Vyložil, jak vykládá ve smlouvě užité výrazy„ zpracování zápůjčky“ a„ doručení zápůjčky“, sjednání tohoto„ poplatku“ má za platné (viz bod 16 odůvodnění). Naproti tomu„ další částka za administrativní činnost ve výši 5 833 Kč“ byla soudem prvního stupně posouzena jako neplatné ujednání. Soud poukázal na výši tohoto poplatku, který„ atakuje hranici 59 %“ poskytnutých finančních prostředků, odkázal na ust. § 588 občanského zákoníku (o. z.) a dodal, že vycházel také z přiměřeného použití ust. § 1812 až § 1815 o. z., a i podle těchto ustanovení má sjednání tohoto poplatku za neplatné. Plnění žalobkyně vyhodnotil jako plnění na jistinu. Podle výpočtu soudu (viz body 16, 17 odůvodnění rozsudku), žalovaná převzala od žalobkyně 10 000 Kč, zaplatila jí na jistině 1 500 Kč, na poplatku, který soud shledal neplatným 3 694,16 Kč, tedy z jistiny nevrátila částku 4 805,84 Kč; tuto částku dluží. Dále je nutno po žalované požadovat, aby žalobkyni zaplatila vedle této částky i úrok ve výši 1 724 Kč a poplatek za zpracování a doručení ve výši 1 200 Kč, z dlužné jistiny pak i úrok z prodlení. Protože se žalobkyně domáhala rovněž zaplacení poplatku ve výši 2 138,84 Kč, který soud„ považuje ve výši 5 833 Kč za ujednání neplatné“, zamítl žalobu„ ohledně poplatku ve výši 2 138,84 Kč a částky ve výši 3 694,16 Kč, která byla započtena na jistinu, celkem ohledně částky 5 833 Kč“. Dále soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit„ zákonný“ úrok z prodlení (s odkazem na ust. § 1970 o. z., a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a rovněž„ smluvní úrok z prodlení“ ve výši 28 % ročně. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., stanovil míru úspěchu a neúspěchu každého z účastníků řízení a řádně zdůvodnil, jaké náklady vznikly žalobkyni v řízení účelně. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, kterým napadla výrok II v části, v jakém byla zamítnuta žaloba o zaplacení 3 694,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [2016] do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 28 % ročně od [2017] do zaplacení a závislý výrok o nákladech řízení. Zdůraznila, že nenapadá právní názor soudu, podle kterého je ujednání o poplatku za komfortní splácení hotovosti a administrativní činnost ve výši 5 833 Kč neplatné. Brojí ale proti skutkovému zjištění soudu prvního stupně, který nesprávně dovodil, že žalovaná uhradila celkem 5 194,16 Kč a tudíž jí zbývá na dluh zaplatit 7 779,84 Kč, z toho na jistině částku 4 805,84 Kč. Toto neplyne ani z tvrzení žalobkyně ani z provedených důkazů. Žalobkyně v žalobě výslovně uvádí, že žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem 1 500 Kč a za období od postoupení pohledávky do sepisu žaloby nebylo zaplaceno ničeho. Rovněž v doplnění žaloby (v podání z [2020]) žalobkyně uvedla, že žalovaná celkem uhradila 1 500 Kč, a že„ část těchto plateb ve výši 1 500 Kč byla použita na částečnou úhradu jistiny“. Žalobkyně tak zcela jednoznačně a úplně soudu sdělila výši plateb žalované, přesto soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že žalovaná uhradila celkem 5 194,16 Kč. Je právem žalobkyně žalovat nižší částku, než která jí byla původním věřitelem postoupena. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě bude v rozsahu podaného odvolání vyhověno. 3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. § 212, § 212a, k čemuž se souhlasem účastníků nemusel nařizovat jednání. Odvolání je částečně důvodné. 5. V přezkoumávané věci, jak plyne z žaloby a z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (nikoliv ovšem z jeho výrokové části), je předmětem řízení peněžitá pohledávka žalobkyně ve výši 13 612,84 Kč s příslušenstvím, které je žalobou vymezeno jako kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 910,20 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 946,83 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % z 8 500 Kč za dobu od [2019] do zaplacení a úrok ve výši 28 % ročně, rovněž ze základu 8 500 Kč od [2019] do zaplacení. Podle tvrzení žalobkyně je právním důvodem uplatněných nároků smlouva o zápůjčce ze dne [2016], kterou uzavřeli [právnická osoba] a žalovaná. Tuto smlouvu žalobkyně k žalobě připojila, soud prvního stupně z tohoto listinného důkazu vycházel a zjištění, která stran uzavření smlouvy a jejího obsahu učinil a která jsou výše shrnuta, má odvolací soud za správná. Stejně tak má odvolací soud za správný závěr soudu, že poskytnutí peněžních prostředků (předmětu zápůjčky) ve výši 10 000 Kč žalované bylo v řízení prokázáno, a že byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně k uplatnění žalovaného nároku. 6. Odvolací soud se se soudem prvního stupně ztotožňuje i v tom, že žalovaná smlouvy uzavírala jako spotřebitel a na práva a povinnosti stran tak dopadají i ustanovení § 1812 - § 1819 o. z. Pokud jde o smluvní typ, má odvolací soud za to, že se jedná o smlouvu o zápůjčce podle ust. § 2390 o. z., ale tento jeho odlišný právní názor nemá na správnost shora uvedených závěrů soudu prvního stupně žádný vliv. Se soudem prvního stupně souhlasí i v tom, že smlouva jako celek není neplatná a že žalobkyně má právo na vrácení prostředků, které byly žalované jako zápůjčka poskytnuty a jelikož se s plněním této své povinnosti dostala do prodlení, je povinna zaplatit i úrok z prodlení ve výši určené podle ust. § 1970 o. z. K názoru soudu, že ujednání o úroku vyjádřeném konkrétní částkou a o poplatku za„ zpracování a doručení“ jsou platná, a naopak, že ujednání o poplatku za„ komfortní splácení“ platné není, odvolací soud upozorňuje, že nároky z těchto ujednání nejsou předmětem odvolacího řízení a odvolacímu soudu nepřísluší věcnou správnost názoru soudu prvního stupně hodnotit. 7. Soud prvního stupně ve shrnutí svých skutkových závěrů (bod 5 odůvodnění) uvedl, že„ žalovaná uhradila na svůj závazek 1 500 Kč“. V další části odůvodnění rozsudku (bod 16), v níž vyčísluje nároky, které žalobkyně uplatnila po právu, ovšem uvádí, žalovaná zaplatila na jistinu 1 500 Kč a„ dále na poplatku, který soud shledal neplatným“ dalších 3 694,16 Kč. Na základě jakých tvrzení či důkazů dospěl k tomu, že žalovaná zmíněnou částku„ na poplatku“ zaplatila, vysvětleno není. Odvolací soud, stejně jako účastníci řízení, tak může jen spekulovat, že celkovou výši žalovanou provedených úhrad (1 500 Kč + 3 946,16 Kč, tj. 5 446,16 Kč) stanovil na základě své úvahy; pravděpodobně porovnal celkovou výši nároků žalobkyně podle smlouvy o zápůjčce (18 807 Kč) s tím, co žalobkyně v řízení jako dlužnou jistinu a dlužný„ poplatek“ uplatnila (13 612,84 Kč), neboť rozdíl těchto hodnot činí právě 5 446,16 Kč. Je-li tomu tak, pak soud nepostupoval správně a jeho úvaha nemůže být základem pro zjištění výše žalovanou provedené úhrady. Soud činí závěry o skutkovém stavu, na němž je jeho rozhodnutí založeno, z jednotlivých, ve věci právně významných, skutkových okolností, které byly v řízení procesně regulérním způsobem zjištěny z dokazování, případně vyšly v řízení jinak najevo (nejčastěji vyplynuly ze shodných tvrzení účastníků, jsou soudu známy z jeho úřední činnosti či jde o skutečnosti obecně známé). Úvahy soudu mají své místo při hodnocení těchto dílčích zjištění, nemohou je ale nahrazovat. V přezkoumávané věci je mezi účastníky vedeno sporné řízení, v němž se žalobkyně domáhá po žalované splnění svého majetkového práva - úhrady splatné pohledávky. Žalobkyně, jako