5 C 205/2021-24 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele [právnická osoba] se domáhá po žalované zaplacení dluhu váznoucího na neuhrazených zápůjčkách, které byly žalované poskytnuté původní věřitelkou pod č. smlouvy [číslo] dne [datum] a smlouvou [číslo] ze dne [datum]. Podle smlouvy ze dne [datum] byly žalované zapůjčené finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 1 120 Kč odpovídajícím sazbě 23,72 % ročně, dále se sjednanou odměnou za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a sjednaným pojištěním ve výši 232 Kč Celkem měla žalovaná zaplatit 14 152 Kč v 58 týdenních splátkách po 244 Kč, když poslední splátka připadla na [datum]. Žalovaná plnila ve prospěch závazku nepravidelně a nedostatečně, takže uhradila pouze 3 250 Kč, což je částka, která byla započtena na úrok, poplatek za administrativní činnost, za hotovostní inkaso splátek, zčásti na pojištění. Žalobkyně tak nárokuje zaplacení 10 902 Kč a kapitalizované smluvní úroky i kapitalizované úroky z prodlení. Na základě druhé smlouvy ze dne [datum] byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 15 000 Kč, kterou se zavázala žalovaná vrátit spolu s úrokem ve výši 2 100 Kč při úrokové sazbě 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a se sjednaným pojištěním ve výši 406 Kč. Zápůjčka byla splatná ve splátkách po 457 Kč týdně po dobu 27 týdnů, když poslední splátka připadla na [datum]. Obě pohledávky pak byly postoupené žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek dne [datum]. Žalovaná ve prospěch tohoto závazku zaplatila pouze 8 800 Kč, když žalobkyně nárokuje 17 706 Kč s kapitalizovanými úroky z prodlení i smluvními úroky. Nárok dokládá žalobkyně výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením postoupené pohledávky žalované včetně dokladu o odesílání, smlouvami o půjčkách včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka, zařazením zákazníka do pojistného programu, předžalobní upomínkou s dokladem o doručování. Zároveň navrhuje postup dle § 115a o. s. ř. 2. Podle tohoto ustanovení není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná měla možnost tento postup odmítnout v sedmidenní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která jí byla zasílána na adresu evidovaného trvalého pobytu [obec], [ulice a číslo] s účinky doručení [datum]. Stanovená sedmi denní lhůta tak marně uplynula [datum], aniž žalovaná postup dle § 115a o. s. ř. odmítla nebo se k věci jakkoli vyjádřila. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní jako postupníkem pohledávky původního věřitele [právnická osoba], kdy posuzuje vlastní závazky žalované v obou smlouvách shora zmíněných jako smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a 2392 občanského zákoníku. Další ujednání ve smlouvě týkající se odměn za administrativní činnost, hotovostní inkaso splátek a pojištění posuzuje odděleně s ohledem na předpoklady § [číslo] a [číslo], ale i ve vztahu k ustanovení § 1813 a 1796 občanského zákoníku. 3. Pokud jde o ujednání o zařazení žalované do pojistného programu, jedná se o vůli projevenou účastníky, kdy se obě strany na obsahu tohoto ujednání shodly a s ohledem na ustanovení § 2758 a násl. občanského zákoníku lze považovat sjednaná pojištění v případě každé smlouvy za shodně projevenou vůli účastníků a tedy povinnost žalované zaplatit pojistné podle § 2782 občanského zákoníku. 4. Pokud jde o sjednané úroky při obou zápůjčkách, a to ve stejné výši 23,72 % ročně, které byly vyjádřené konkrétní výší částky u každé smlouvy pro dobu, po níž měla žalovaná povinnost závazek splácet, nelze ani proti této části smlouvy vznášet výhrady, neboť se jedná o naplnění předpokladu § 2392 občanského zákoníku, podle něhož lze při zápůjčce peněžité sjednat úroky. Ani úroková sazba se nejeví nepřiměřenou a z toho důvodu je třeba s tímto nárokem jako platným při nesplněném závazku uvažovat. 5. Za neplatné ujednání, byť se strany na obsahu shodly, a to v obou smlouvách, považuje soud ujednání o zaplacení administrativního poplatku a poplatku za hotovostní inkaso splátek, neboť se jedná o náklady, které představují 60 % poskytnutých finančních prostředků bez ohledu na úroky. Takové ujednání se jeví jako nemravné z hlediska předpokladů § 580 občanského zákoníku a odporující ustanovení § 1813 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhou práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Jestliže 60 % nákladů na odměnu či poplatek pro věřitele s ohledem na výši poskytnutých finančních prostředků, navíc se sjednanými úroky vytváří nerovnováhu ve prospěch spotřebitele, jeví se jako ujednání lichevní ve smyslu § 1796 občanského zákoníku, a proto při takovém ujednání, které odporuje zákonu, pokud nese charakter lichevního jednání na straně věřitele, je nutné ho posoudit jako neplatné podle § 588 občanského zákoníku, kdy soud k neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Proto soud nároky vyplývající z obou smluv, které se promítají v neuhrazených poplatcích žalovanou, zamítá, a to v částkách, jak bude uvedeno dále. 6. Podle smlouvy [číslo] s ohledem na shora uvedené závěry vychází soud z toho, že žalované byly poskytnuté finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, které byly úročeny s vyčíslením této částky ve výši 1 120 Kč, a k tomu pak byla žalovaná povinna zaplatit pojistné 232 Kč Celkem tedy měla uhradit 9 352 Kč, přičemž žalovaná ve prospěch tohoto závazku plnila pouze 3 250 Kč. Žalobkyni tedy dluží 6 102 Kč a ve zbývajícím rozsahu, tedy ve výši 4 800 Kč včetně kapitalizovaných smluvních úroků i kapitalizovaných úroků z prodlení soud žalobu zamítá, neboť z žalobního tvrzení je zřejmé, že žalobkyně započítala platby žalované ve prospěch neplatně sjednaného závazku, a proto také vycházela z nesprávně vyčísleného základu dluhu na jistině a z něho tedy i nesprávně nárokovaného příslušenství. Soud však má za to, že žalobkyni náleží úroky, které byly sjednané ve smyslu § 2392 a náleží jí i úroky z prodlení z dlužné částky podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené prováděcími předpisy, ovšem z částky, kterou žalovaná dluží, přičemž celková dlužná částky 6 102 Kč zahrnuje dluh na pojištění ve výši 176 Kč. Dále úroky z prodlení náleží žalobkyni od prvého dne poté, kdy měl být závazek žalované splněn, tedy od [datum], a to pokud jde o úroky z prodlení odečítá od částky 6 102 Kč soud dluh na pojištění, takže dlužná jistina nepředstavuje 8 000 Kč, ale 5 926 Kč a k té náleží smluvní úroky ve výši 23,72 % ročně, rovněž ode dne následujícího po splatnosti závazku až do zaplacení, a to i při úrocích z prodlení, protože však žalobkyně nárokuje úroky z prodlení i smluvní úroky z celé jistiny od [datum] do zaplacení, zamítá soud nárok na rozdíl vyplývající z plateb, které byly žalobkyni započteny ve prospěch neplatného závazku, ačkoliv měly pokrývat sjednaný závazek na úrocích, jistině a pojištění. Protože soud přisuzujícím výrokem přiznal žalobkyni jak úroky z prodlení, tak smluvní úroky, a to úroky z prodlení z dluhu na jistině a pojistném, smluvní úroky z dlužné jistiny, je třeba rozdíl v takto přisouzených úrocích speciálně vyčíslený po kapitalizaci rovněž zamítnout, přičemž je nutné zamítnout i kapitalizované úroky proto, že vychází z nesprávného základu. 7. Obdobným způsobem posuzoval soud i nároky plynoucí z druhé smlouvy, kdy žalované byla poskytnuta finanční zápůjčka 15 000 Kč a byly sjednané úroky ve výši 2 100 Kč odpovídající sazbě 23,72 % ročně. Stejně jako u předchozí smlouvy považuje soud toto ujednání za odpovídající předpokladům § 2390 a 2392obč. zák. Žalovaná tedy měla zaplatit 17 100 Kč a pojistné, které sjednaly strany ve výši 406 Kč. Celkem tedy měla uhradit 17 506 Kč, když žalovaná zaplatila podle tvrzení žalobkyně 8 800 Kč. Rozdíl tedy představuje dluh žalované ve výši 8 706 Kč, takže nedůvodně je uplatňována částka 9 000 Kč, a to proto, že soud považuje ujednání o odměně za administrativní činnost a hotovostní výběr splátek za ujednání neplatné. Stejně jako v případě předchozí smlouvy, představuje 60 % nákladů, které jsou neadekvátní hodnotě zápůjčky a staví žalovanou do nerovného postavení. Soud tedy přiznává rozdíl mezi tím, co žalovaná měla vrátit na zápůjčce, úrocích a pojištění a tím, co zaplatila, když přiznává i úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcími předpisy, a to dle § 1970 občanského zákoníku z celého dluhu, a to ode dne následujícího po dni splatného vlastního závazku. Jistinu, z níž se přiznávají smluvní úroky odpovídající sazbě 23,72 % ročně, soud ponižuje o dluh, který zůstal neuhrazen na pojistném, když je zřejmé, že poskytnutými platbami byly úroky uhrazené. Jistinu tedy může pře