5 C 27/2022-20 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele společnosti [právnická osoba], se domáhá po žalovaném zaplacení pohledávky na základě smlouvy původně uzavřené [datum] s doplňkem smlouvy ze dne [datum], podle níž věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které měl žalovaný vrátit do [datum] v celkové výši 24 626 Kč. Původní věřitelka společnost [právnická osoba], pak postoupila pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, když žalobkyně tvrdí, že ke dni postoupení pohledávek činila pohledávka 26 196 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 2 626 Kč a nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 420 Kč a neuhrazených nákladů za upomínky ve výši 150 Kč. Žalobkyně pak nárokuje i kapitalizované úroky z prodlení a úroky z prodlení následující po datu, k němuž byla provedena kapitalizace, přičemž v žalobě zohledňuje v tom, že žalovaný uhradil ve prospěch svého závazku 12 000 Kč v několika splátkách, když s ohledem na tyto platby kapitalizovala zákonný úrok z prodlení a prováděla alokaci plateb nejprve na smluvní úrok dále zákonný úrok, dále úrok z prodlení od postoupení pohledávky do podání žaloby, na smluvní pokutu, na příslušenství spočívající v poplatcích a nakonec na jistinu. Tímto způsobem pak dospěla k vyčíslení dluhu ve výši 15 555,54 Kč. Nárok dokládá smlouvou o úvěru ze dne [datum], obchodními podmínkami, výpisem z účtu o provedení verifikační platby, potvrzením o poukázání finančních prostředků na účet žalovaného, smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou k této smlouvě, oznámením o postoupení pohledávky odesílané žalovanému s upomínkami, dopisem s návrhem na mimosoudní řešení věci, předžalobní upomínkou s dokladem o odesílání. Zároveň navrhuje postup dle § 115a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný měl možnost tento postup odmítnout v 7 denní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která mu byla zaslána do vlastních rukou na adresu [adresa žalovaného]. Stanovená 7 denní lhůta tak marně uplynula [datum], aniž žalovaný postup dle § 115a o. s. ř. odmítl, nebo se k věci jakkoliv vyjádřil. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, zejména smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené jednak [datum] pro částku 19 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 279,83 % ročně a dále pak uzavřenou [datum] jako dodatek a to v celkové výši 20 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 281,42 % ročně. Délka splatnosti půjčky byla sjednaná na 30 dnů. Žalobkyně v žalobě popisuje, jakým způsobem došlo k uzavření smlouvy, tedy prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku po zaplacení verifikační platby, kdy žalovaný odsouhlasil všeobecné obchodní podmínky a souhlasil se zpracováním osobních údajů sdružením [název sdružení], kdy původní věřitel posuzoval žalovaného jako dostatečně úvěruschopného. Z informačního systému soudu je však zřejmé, že žalovaný byl již v roce 2019 žalován pro nezaplacené finanční prostředky věřiteli a rovněž následně exekuován. Toto předcházelo období uzavření smlouvy, takže jednak je třeba tuto smlouvu posoudit ve smyslu § 86 zák. č. 257/2016 jako nedbalostní postup věřitele porušujícího ustanovení při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (viz rozhodnutí Arbitra [název arbitra] [číslo]) a to spolu s ustanovením § 2395 obč. zák., podle něhož je sjednání úroků v úvěrové smlouvě pojmovým znakem úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tato úroková sazba byla sjednána ve výši 281,42 % ročně, a to jako sazba pevná, jedná se o ujednání lichevní podle § 1796 obč. zák., které staví žalovaného jako spotřebitele do nevýhodného postavení a takové ujednání je podle § 1813 obč. zák. zakázané. Soud proto posuzuje uzavřenou smlouvu s s právním předchůdcem žalobkyně jako smlouvu neplatnou ve smyslu § 580 obč. zák. a podle § 588 obč. zák. přihlíží k této neplatnosti i bez návrhu. Nesplněný závazek žalovaného je pak bezdůvodným obohacení podle § 2991 obč. zák., když žalovaný čerpal od společnosti [právnická osoba] 20 000 Kč a několika měsíčními splátkami od září 2021 do [datum] uhradil 12 000 Kč, takže dluží 8 000 Kč a v tomto rozsahu soud žalobkyni nárok přiznává spolu se zákonnými úroky z prodlení dle § 1970 obč. zák. ve výši stanovené prováděcími předpisy. Ve zbývajícím rozsahu považuje soud nárok za nedůvodný s ohledem na neplatnou smlouvu tak, jak je uvedeno shora. Proto nemůže být ani nárok na zaplacení částky vyplývající z upomínek a nákladů na vymáhání důvodný nehledě k tomu, že na výzvu reagoval žalovaný měsíčními splátkami, i když [datum] plnil 2 500 Kč, není zřejmé, proč žalobkyně bezprostředně poté podává [datum] žalobu. I s ohledem na tyto časové souvislosti v rámci upomínání nepovažuje soud uplatněné náklady za vynaložené po právu, jednak s ohledem na výši uplatňované pohledávky, jednak s ohledem na plnění ze strany žalovaného v pravidelných měsíčních splátkách od září 2021, naposledy v lednu 2022, jak tvrdí žaloba. V tomto zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítá. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, rozhodl soud, dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy úspěch i neúspěch žalobkyně je téměř stejný.