5 C 331/2021-25 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele, společnosti [právnická osoba], se domáhá po žalovaném zaplacení pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené [datum]. Podle této smlouvy byly žalovanému poskytnuté finanční prostředky ve výši 10 000 Kč na dobu 1 měsíce a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 2 300 Kč a se sjednanými sankcemi při porušení povinnosti žalovaného, a to smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Protože žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru nesplnil, nárokuje žalobkyně dlužnou částku, kapitalizované úroky z prodlení a úroky z prodlení od smlouvy o postoupení pohledávek do zaplacení, dále sjednaný smluvní úrok ve výši 2 300 Kč a 100 Kč za upomínky na základě sazebníku poplatků za upomínky po 50 Kč, tedy za dvě upomínky. Nárok dokládá smlouvou o úvěru, smluvními podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením postoupené pohledávky žalovanému s dokladem o odesílání, potvrzením o zaplacení za postoupené pohledávky, předžalobní upomínkou s dokladem o odesílání a zároveň navrhuje postup dle § 115 a o. s. ř. 2. Podle tohoto ustanovení není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se tohoto práva po vyhlášení výslovně vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný měl možnost tento postup odmítnout v 7 denní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která mu byla zaslána do vlastních rukou [datum] na adresu [adresa žalovaného], takže stanovená 7 denní lhůta uplynula [datum]. Žalovaný však téhož dne soudu oznámil, že podal návrh na insolvenční řízení a soud by měl tedy vyčkat rozhodnutí o úpadku žalovaného. Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že návrh na povolení oddlužení trpěl vadami a žalovaný byl vyzván k podání řádného návrhu ve stanovené lhůtě. Protože tuto lhůtu nedodržel, byla jeho žádost o prodloužení lhůty k podání řádného insolvenčního návrhu zamítnuta. 3. Na základě těchto procesních postupů, je tedy zřejmé, že oddlužení žalovanému nebylo povoleno, a proto soud vychází z písemností žalobkyní předložených. Žalovaný se totiž jiným způsobem než poukazem na insolvenční řízení nebránil. Z písemností předložených žalobkyní je tedy zřejmé, že s žalovaným byla původním věřitelem uzavřená smlouva o úvěru pro částku 10 000 Kč se sjednanými úroky na dobu 1 měsíce ve výši 2 300 Kč, což činí 279,83 % ročně jako úroková sazba. I když jiné poplatky sjednané nebyly, nemůže soud sjednanou úvěrovou smlouvu podle § 2395 obč. zák. považovat za smlouvu platnou v ujednání, které se týká úroků. Sjednaná úroková sazba je zcela nepřiměřená a toto ujednání odporuje § 1813 obč. zák., respektive naplňuje znaky lichvy podle § 1796 obč. zák., a proto takové ujednání jako nemravné, týkající se úroků, je třeba vztáhnout na smlouvu o úvěru a dovodit neplatnost těchto ujednání ve smyslu § 580 a § 588 obč. zák. Nepochybné však je, že žalovaný finanční prostředky nevrátil, kdy měl, a proto se bezdůvodně obohatil dle § 2991 obč. zák. a soud mu proto uložil povinnost ve výroku rozsudku spolu s úroky z prodlení z části kapitalizovanými, a dále žalobkyni náležející ode dne následujícího po dni uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek v zákonné výši určené prováděcími předpisy, a to dle § 1970 obč. zák. Pokud pak jde o nárokovaný úrok za dobu 1 měsíce ve výši 2 300 Kč, odpovídající úrokové sazbě 279,83 %, soud s ohledem na závěr o neplatnosti ujednání smlouvy o úvěru pro nepřiměřenost úrokové sazby tento nárok zamítá. 4. Pokud jde o další ujednání vyplývající ze smlouvy o úvěru, lze je podle § 576 obč. zák. od smlouvy o poskytnutí a vrácení finančních prostředků dlužníkem oddělit, když ujednání o sankcích pro neplnění povinnosti dlužníkem vyplývá z ustanovení § 2048 obč. zák. Podle něho účastníci smlouvou ze dne [datum] ujednali pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu v určité výši, respektive způsob jak se výše smluvní pokuty určí, a proto věřitel může požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Lze-li vycházet z toho, že žalovaný čerpal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které byl povinen do 1 měsíce vrátit, aniž tuto povinnost splnil a v rámci takto uzavřeného ujednání smluvil smluvní pokutu právě pro případ nevrácení finančních prostředků věřiteli, je povinen tuto smluvní pokutu zaplatit, když výše odpovídá předpokladům § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Ve smyslu těchto předpokladů byla smluvní pokuta ujednána a může činit až 50 % dlužné jistiny, maximálně 200 000 Kč. Zároveň s povinností vracet finanční prostředky byl žalovaný upomínán, náklady s tím související činí 50 Kč za každou upomínku, takže za 2 upomínky je povinen žalovaný hradit 100 Kč a soud tento nárok žalobkyni přiznává ve výši 100 Kč spolu se smluvní pokutou, a to dle § 513 obč. zák. 5. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, řídí se předpoklady § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy poměrem úspěchu a neúspěchu účastníků sporu, přičemž žalobkyně byla v rozsahu 84 % úspěšná a v rozsahu 16 % neúspěšná. Náleží jí tedy rozdíl v tomto procentním vyjádření úspěšnosti, tedy v rozsahu 68 %, kdy při nákladech řízení ve výši 2 252 Kč se soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení při 3 úkonech po 300 Kč a 3 paušálech po 100 Kč dle § 14b advokátního tarifu a 21 % DPH představuje nárok žalobkyně 1 667 Kč splatných k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.