10 C 57/2022-32 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku ve výši 113 802 Kč s příslušenstvím a pohledávku ve výši 14 922,60 Kč, a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 54,82 % ročně, a to z částek odpovídající zbývající dlužné původní jistině od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 298 080 Kč. 2. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] byla uzavřena mezi žalobkyní (věřitelem) a žalovanou (dlužníkem) smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč dne [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši úrokové sazby 54,82 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 5 175 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena. Žalovaná neplnila podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení, když v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradila částku ve výši 10 350 Kč (dne [datum] částku 4 175 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč a dne [datum] částku 5 175 Kč). V souladu se smluvním ujednáním došlo k zesplatnění úvěru, kdy žalobkyni vzniklo v důsledku prodlení žalované právo na zaplacení smluvní pokuty podle čl. 6 smlouvy ve výši 998 Kč a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti prodlením žalované v celkové výši 600 Kč dle čl. 6 smlouvy. V důsledku prodlení žalované došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s čl. 6 smlouvy, a to ke dni [datum]. Podle bodu 6.4 smlouvy potom ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu úvěru ve výši 112 204,17 Kč byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. V bodu [číslo] smlouvy bylo sjednáno, že pokud nebude po zesplatnění úvěru zaplacena nová jistina úvěru v den jeho zesplatnění, vzniká dlužníkovi povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tj. od [datum] až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná částka se tedy skládá z dlužné nové jistiny v celkové výši 112 204,17 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč, náhrady nákladů dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 600 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru kapitalizované k datu vyhotovení žaloby ve výši 14 922,60 Kč a úroku za poskytnutí úvěru odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 3 483,84 Kč (od [datum] do [datum]), poté dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve výši 11,75 % ročně, maximálně do částky ve výši 298 080 Kč. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], na kterém jednal v nepřítomnosti žalované. 4. Z předložených listin byly zjištěny tyto skutečnosti. 5. Dne [datum] došlo k uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč, kdy celková částka, kterou se žalovaná v souvislosti s poskytnutím této částky zavázala uhradit, byla 248 400 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 48 měsíců s tím, že celkovou částku se žalovaná zavázala splácet formou měsíčních pravidelných splátek ve výši 5 175 Kč, a to vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 54,82 % ročně, a ve smlouvě jsou uvedeny další sankce v případě nedodržení smluvních podmínek, a to zejména v čl. 6 smlouvy; obsah těchto sankcí odpovídá žalobnímu tvrzení žalobkyně. Téhož dne byl rovněž sepsán předsmluvní formulář, ve kterém byly ujednány základní podmínky smlouvy. 6. Z listiny označené jako„ hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala finanční situaci žalované. 7. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že ve prospěch žalované byla poukázána částka ve výši 1000 000 Kč. 8. Soud rovněž k důkazu provedl kartu klienta, ze které vyplynulo, že žalovaná v souvislosti s poskytnutím úvěru uhradila celkem částku ve výši 10 350 Kč. 9. Z výzev k zaplacení soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných částek a dále soud zjistil, že žalované byly zaslány předžalobní výzvy 10. Soud dospěl k následujícímu právnímu závěru. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen„ obč. zák.“). 11. Podle § 6 odst. 1 a 2 obč. zák. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 12. Podle § 8 obč. zák. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. 13. Podle § 419 obč. zák. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 14. Podle § 420 odst. 1 a 2 obč. zák. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. 15. Podle § 547 obč. zák. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 16. Podle § 576 obč. zák. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 17. Podle § 580 odst. 1 obč. zák. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 18. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle § 1813 obč. zák. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 20. Podle § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 21. Podle ustanovení § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 22. Soud posoudil shora uvedenou smlouvu o úvěru jako smlouvu absolutně neplatnou, a to s poukazem na porušení § 6 obč. zák. v souvislosti s poškozením spotřebitele tak, jak má na mysli ustanovení § 580 a 1813 a násl. obč. zák. 23. Důvodem pro tento závěr je daná úroková sazba ve výši 54,82 % ročně. Takto sjednaná úroková sazba zcela jednoznačně vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Z veřejně dostupných informací na stránkách České národní banky je zřejmé, že úroková sazba v době uzavření smlouvy se pohybovala na hranici 8 % ročně; potom sjednaná úroková sazba vybočuje ze stanovených mezí, neboť tuto sazbu převyšuje šestinásobně. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. 24. Pokud jde potom o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, potom dle ustanovení § 576 obč. zák. je ujednání o výši úroku od ostatních částí smlouvy oddělitelné pouze tehdy, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 25. Ačkoliv je ujednání o výši úroků od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitels