7 C 56/2023-53 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne , datum, , se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 22 840,36 Kč včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení a úroku z jím požadovaných částek, poplatku, a v neposlední řadě se dožadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalovanému.2. Žalobce tento svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru. Na základě smlouvy byla dána do dispozice žalovaného částka ve výši 30 000 Kč a tento se ji zavázal navrátit zpět v měsíčních splátkách, včetně poplatku ve výši 19 014,44 Kč a příslušenstvím. Žalovaný si své povinnosti neměl řádně platit. Dle tvrzení žalobce uhradil částku před podáním žaloby 15 976,58 Kč, kdy část této pohledávky byla započtena na jistinu 7 159,64 Kč, další 8 816,94 Kč dle tvrzení žalobce měla být použita na příslušenství, poplatky. V průběhu postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 2 000 Kč, tato byla taktéž započítána žalobcem na poplatky, následně 500 Kč po podání žaloby, ve vztahu které učinil žalobce dispozici s předmětem řízení a započetl ji na poplatky.3. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že po celou dobu splácel všechny tři své závazky, které měl vůči právnímu předchůdci žalobce po 500 Kč měsíčně plynule. V únoru roku 2023 byl upozorněn, že věc byla předložena soudu, nemá dále pokračovat v úhradě. Žalovaný reagoval na výzvu k úhradě, kdy bylo v jeho možnostech hradit 500 Kč měsíčně na každou z úvěrových smluv. Žalovaný má za to, že vzhledem k výši úvěru a jím již uhrazenému plnění, považuje poplatek, který po něm žalobce požaduje za nepřiměřeně vysoký ve zřejmém nepoměry k výši poskytovanému úvěru. Dále žádal, aby předmětná žaloba byla v této části přezkoumána, v případě pokud by byla uložena povinnost, žádal, aby mohl splácet v měsíčních splátkách po 500 Kč měsíčně.4. Aktivní legitimace žalobce v dané právní věci má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Nedílnou součástí převodu byla i pohledávka, kterou měl právní předchůdce žalobce za žalovaným. Právní předchůdce řádně vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky a vyzval ho k dobrovolné úhradě.5. Soud má v daném případě za prokázané, že ze strany žalovaného před postoupením pohledávky byla uhrazena částka ve výši 15 976,58 Kč, po postoupení pohledávky částka ve výši 2 000 Kč, po podání žaloby ve výši 500 Kč. Žalovaný souhlasil s částečným zastavením řízení.6. Z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že předmětná smlouva je uvařena mezi právním předchůdcem žalobce, společností, která podniká v obchodování s pohledávkami a žalovaným v pozici spotřebitele. Na základě předmětné smlouvy se fakticky do dispozice žalovaného dostala částka ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaný měl v předmětné smlouvě zavázat uhradit ve 12ti měsíčních splátkách včetně poplatku za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 19 014,44 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 4 247 Kč s tím, že první splátka byla splatná , datum, . Celkovou částku, kterou měl žalovaný hradit, byla 50 968, 52 Kč před slevou, a RPSN sazba byla 198,35 % ročně. V rámci smluvních ujednání byla upravena i zápůjční úroková sazba ve výši 12 % ročně. Z předmětné smlouvy není zřejmé, co konkrétně má namysli žalobce poplatkem – za poskytnutí spotřebitelského úvěru, zároveň v paralele jím nárokované zápůjční úrokovou sazby. Práva a povinnost smluvního vztahu, který je založen mezi subjektem podnikatelem a spotřebitelem, nutně nesmí obsahovat právní ujednání, která jsou nepoctivá, odporují dobrým mravům, a porušují zcela zjevně nepřiměřeně povinnosti v neprospěch žalovaného subjektu v pozici spotřebitele. S ohledem na charakter smluvních subjektů, soud nemá za prokázané, že by se právní předchůdce žalobce zaobíral právními poměry žalovaného, kdy tyto ani dostatečně neprověřil a nepřezkoumal tak řádně úvěruschopnost žalovaného.Žalovaný poukazoval na to, že se v rozhodném období dostal do komplikované situace po rozvodu. Právní předchůdce žalobce si musel být vědom toho, že se na něj obrací pouze a jen subjekty, který již nejsou schopni obstát se svým požadavkem na úvěr u běžných bankovních subjektů a který se většinou ocitají ve špatných sociálních situacích. Ve světle všech těchto skutečností a s ohledem na vymezení práv a povinností, které obsahuje smlouva, a podmínky, které na ní navazují, soud vyhodnotil, že předmětná smlouva je nepřehledná, dostatečně neurčitě vymezená, působí matoucím dojmem, způsobem nevzbuzující svoji důležitost ohledně jednotlivých ujednání. Za těchto okolností soud vyhodnotil smlouvu jako celek za absolutně neplatnou, s ohledem na to, že obsahuje řadu ujednání, která jsou zcela v rozporu s dobrými mravy, a dále ujednání, která zásadním způsobem narušují rovnost povinnosti v neprospěch žalovaného subjektu. V tomto ohledu soud poukazoval na ustanovení §§ 1812, 1813, 1814, 1815 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s §§ 580, 588 zákona č. 89/2012 Sb..7. Za předpokladu pokud žalovaný plnil na žalobcem požadovanou částku, soud považuje předmětné plnění za plnění na jistinu. V tomto ohledu přistoupil k zamítnutí žaloby do části jistiny ve výši 10 816,94 Kč, následně pak i co do částky 500 Kč zastavil k dispozici, když i toto plnění soud posoudil za plnění na jistinu. V tomto ohledu soud postupoval podle § 96 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na výše uvedené soud zamítl žalobu, co do částky 10 816,94 Kč včetně příslušenství, představující zákonný úrok z prodlení z této částky, ale i z částky, která byla vymezena obdobím od , datum, do , datum, , i co do období od , datum, do , datum, .8. Vztah založený mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným soud právně kvalifikoval jako nárok z bezdůvodného obohacení, kdy povinností žalovaného je, aby navrátil zpět částku, která se fakticky do jeho dispozice dostala bez právního důvodu tak, jak má namysli § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. Zároveň soud rozhodl o zamítnutí kapitalizovaného úroku, který představuje poplatek ve výši 13 173,83 Kč.9. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal se splněním svých povinností v části do prodlení, soud přiznal žalobci z této částky zákonný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb.10. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na poměr úspěchů, který převažuje na straně žalovaného, soud rozhodl, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému v souvislosti s tímto řízení nevznikly žádné účelně vynaložené náklady.