17 C 281/2024-19 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 235 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, . Tato částka sestávala z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku ve výši 3 250 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 485 Kč a nákladů na upomínání ve výši 2 500 Kč. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 13 250 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně a náhradu nákladů řízení.2. Soud postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání, a to na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení. Účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali, když žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu a žalovanému byla soudem zaslána výzva k vyjádření, zda ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Toto usnesení a usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno fikcí dne , datum, . V souvislosti s tímto byl žalovaný zároveň poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a to ani k otázce jednání, ani k zaslané žalobě. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání postupem podle § 115a o. s. ř. za splněné a rozhodl, aniž by nařizoval jednání ve věci.3. Jelikož žalovaný procesně nereagoval, vycházel soud při zjišťování skutkového stavu z listinných důkazů předložených žalobkyní spolu s návrhem. Na podkladě listin tak soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru.4. Žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč na dobu 30 dní. Za tuto částku žalovaná požadovala ke dni splatnosti, který byl ve smlouvě určen na , datum, , zaplacení poplatku ve výši 3 250 Kč spolu s jistinou. Žalovaný neplnil řádně a včas. Žalovaná žalovaného upomínala pěti písemnými výzvami (ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, ), za které požadovala 500 Kč za každou, jak je uvedeno v tabulce ustanovení 2.3 smlouvy. Zároveň požadovala po žalovaném smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to ode dne , datum, , tedy dne následujícího po dni splatnosti, v celkové výši 3 260 Kč. Na smluvní pokutu započetla uhrazenou částku ve výši 1 775 Kč.5. Po právní stránce posoudil soud daný případ podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).6. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Podle ust. § 1813 o. z. jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.10. Podle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Podle ust. § 2395 o. z. se úvěrovaný zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a spolu s nimi zaplatit úroky. Takovým (skrytým) úrokem je ujednání o zaplacení poplatku ve výši 3 250 Kč. K tomuto závěru došel soud na základě předmětu činnosti žalobkyně, kterým je poskytování úvěrů, a dále podle neadekvátního poměru mezi výší poskytnuté částky a dohodnutého poplatku. Roční úroková sazba odpovídající poměru výše „poplatku“ a dohodnutého data splatnosti by činila 390 % V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 a rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2004) dospěl soud k závěru, že smlouva je absolutně neplatná, když roční úroková sazba skrytě sjednaná ve smlouvě 390 % mnohonásobně přesahuje sazbu standardně poskytovanou bankami v dané době. Z tohoto důvodu smlouva odporuje dle ust. § 580 a § 588 o. z. dobrým mravům a zákonu, neboť zakládá nepřiměřeně vysoké plnění na straně spotřebitele vůči podnikateli. Částka, která byla poskytnuta žalobkyní žalovanému, je tak bezdůvodným obohacením podle ust. § 2991 o. z., neboť byla poskytnuta bez právního důvodu. Dle tvrzení žalobkyně došlo ze strany žalovaného k částečnému plnění, a to ve výši 1 775 Kč. Žalovanému tak zbývá zaplatit žalobkyni 8 225 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž soud započetl úhradu žalovaného na jistinu úvěru (viz dále).12. Vzhledem k tomu, že smlouva je absolutně neplatná, nemá žalobkyně nárok na smluvní pokutu. Institut smluvní pokuty ve smyslu ust. § 2048 o. z. slouží k zajištění závazku, který však v tomto případě nebyl sjednán platně. Sdílí tak osud smlouvy a tvrzený nárok na částku 1 485 Kč soud zamítl. Z tohoto důvodu nebyla úhrada žalovaným započtena na smluvní pokutu, když je zřejmé, že nemohla vzniknout.13. Pokud jde o náklady na uplatnění pohledávky vztahující se k písemným výzvám, které žalobkyně zaslala žalovanému ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , tyto soud shledal jako zneužívající ve smyslu ust. § 1813 o. z. a porušující zákaz obsažený v ust. § 1814 odst. 1 písm. l) o. z., když podle tohoto ustanovení jsou zakázána ujednání ukládající dlužníku pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci. Ačkoli se v daném případě nejedná o institut zajištění závazku podobně, jako např. u smluvní pokuty, smlouva v tomto případě obsahuje ujednání o úhradě částky 500 Kč za každou výzvu, která je žalovanému zaslána v případě jeho prodlení se splacením dluhu. Jedná se tak o mechanismus nastupující s prodlením dlužníka, přičemž z okolností daného případu, zejména poměru výše poskytnuté částky a výše úhrady za jednotlivé upomínky spolu s krátkou dobou splatnosti úvěru, je zřejmé, že žalobkyně chtěla v případě prodlení žalovaného nikoli pouze mitigovat náklady na upomínání, ale nepřiměřeně se obohatit na úkor žalovaného. Navíc tuto smlouvu soud pokládá za absolutně neplatnou, pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalovanému byla tato částka zapůjčena na 30 dnů s úrokem, skrytým za poplatek, přesahující 390 % ročně. Soud proto nárok na částku 2 500 Kč, odpovídající pěti zaslaným výzvám, výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.14. Závěrem soud poukazuje na skutečnost, že předmětem činnosti žalobkyně je uzavírání úvěrových smluv se spotřebiteli, a to z pozice podnikatele. Ve vztahu k podnikateli se spotřebitel nachází v nerovném postavení ať už z hlediska informovanosti nebo vyjednávací síly a pakliže smluvní ujednání zakládají nerovnováhu mezi smluvními právy a povinnostmi mezi stranami v neprospěch spotřebitele, nemohou být tato nepoctivá ujednání akceptována.15. Podle ust. § 1958 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.16. Ve vztahu ke skutečnosti, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, k jehož vydání byl dle zákonné domněnky podle ust. § 573 o. z. dne , datum, vyzván žalobkyní, náleží žalobkyni po právu dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. o zákonných úrocích z prodlení úroky z prodlení z částky 8 225 Kč, a to od , datum, do zaplacení, neboť bezdůvodné obohacení je splatné v den následující po dni, kdy byl dlužník vyzván věřitelem k jeho splacení, přičemž ve výzvě žalobkyně žalovaného vyzvala k jeho vydání do tří dnů od doručení výzvy.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, kdy úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.