20 C 212/2024-19 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky spolu s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 13 841,19 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 15 082 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu smlouvy o půjčce ze dne , datum, č. , číslo, , která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, tedy společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „předchůdce žalobkyně“) a žalovaným. Na základě této smlouvy předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit zpět jistinu a souhrnný poplatek ve výši 10 032 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku v 60 týdenních splátkách po 372 Kč. Žalovaný dosud na úvěr uhradil pouze částku 6 950 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.3. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.4. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne , datum, , která byla uzavřena mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní.5. Z předložených důkazů soud zjistil, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce č. , číslo, , na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému částka ve výši 12 000 Kč, kterou se spolu s poplatkem za půjčku ve výši 10 032 Kč žalovaný zavázal vrátit 60 pravidelnými týdenními splátkami po 372 Kč. Změna v osobě věřitele byla oznámena žalovanému dopisem ze dne , datum, a žalovaný byl vyzván, aby do 10 dnů uhradil dlužnou částku. Žalovaný původnímu věřiteli uhradil částku 6 950 Kč.6. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 o.z., tedy zákona č. 89/2012 Sb., posoudil soud předmětnou smlouvu podle rozhodných ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., platného do , datum, , neboť smlouva, o niž se žalobou uplatněný nárok opírá, byla uzavřena za účinnosti tohoto zákona.7. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – podle jejího obsahu – jako právní vztah založený smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 a § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s ustanoveními § 497 a násl. obchodního zákoníku a ve spojení se zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.8. Na základě použité právní úpravy dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva postrádá v rozporu s kogentním ustanovením § 497 obchodního zákoníku podstatnou náležitost úvěrové smlouvy, tedy řádně sjednaný úrok, jelikož ujednání o „souhrnném poplatku“ za takové ujednání podle konstantní judikatury nelze považovat.9. Nadto ujednání o „souhrnném poplatku“ je nutno podle jeho obsahu posoudit jako zastřené ujednání o úroku, tedy ujednání o úroku přesahující 100 % ročně. Výši takto ujednaného úroku by přitom bylo nutno považovat za rozpornou s dobrými mravy (viz rovněž ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku), kdy toto ujednání je podle § 39 občanského zákoníku ujednáním neplatným (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).10. Podle ustanovení § 451 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.11. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal částku ve výši 12 000 Kč, kdy dosud vrátil pouze 6 950 Kč. Soud má za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni vrátil zbylou částku, a to včetně příslušenství, které je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Jestliže žalovaný převzal peníze na základě neplatné smlouvy, potom je jeho povinností tuto částku vrátit, a to jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu.12. Ohledně příslušenství soud vyšel z § 1958 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému upomínku k pohledávce (oznámení o postoupení pohledávky) dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 10 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne , datum, , proto od , datum, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení a soud výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení od tohoto data ve výši požadované žalobkyní, poté co přezkoumal, že jejich výše nepřesahuje výši stanovenou v nařízení vlády č. 351/2013 Sb.13. Vzhledem k tomu, že smlouva je absolutně neplatná, nemohl soud přiznat žalobkyni příslušenství od dat požadovaných v žalobě, proto výrokem II. soud ve zbývajícím rozsahu žalobu, jako nedůvodnou zamítl.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Při posuzování úspěchu ve věci se řídil judikaturou Nejvyššího soudu ČR, konkrétně usnesením ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a poměřoval tak úspěch ve věci i co do uplatňovaného úroku z prodlení a žalobkyní požadovaného souhrnného poplatku. Dospěl tak k závěru, že v řízení byl úspěšnější žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevnikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.