5 C 23/2024-26 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 41 500 Kč spolu s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. K žalobě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce společnost , právnická osoba, uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelským úvěru č. , číslo, , na jejímž základě byla žalovanému v hotovosti vyplacena částka 30 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal uhradit v souvislosti s poskytnutou půjčkou částku ve výši 30 784 Kč, jež tvořena kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 633, s úrokovou sazbou ve výši 23,19 % ročně, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 701 Kč. Poskytnutou zápůjčku, poplatky a pojistné se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 65 týdenních splátkách po 936 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky uhradil pouze 19 284 Kč. Za období od postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni nebylo žalovaným uhrazeno ničeho.2. Soud v dané věci postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Žalovaného soud vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení společně s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno , datum, . V souvislosti s tímto byl zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání postupem podle § 115a o. s. ř. a vyšel zcela z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.3. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávek, jež byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalobkyní dne , datum, . Žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni dopisem ze dne , datum, .4. V dané věci soud došel k následujícím skutkovým zjištěním. Dne , datum, právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě poplatku za spotřebitelský úvěr ve výši 28 834. Tento poplatek se skládá z úroku ve výši 19 633 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 701 Kč (částka za komfortní poskytnutí a splácení činí 3 276 Kč a částka za flexibilní splácení činí 4 425 Kč.) Pojistné za doplňkové pojištění činí za sjednanou dobu pojištění částku ve výši 1 950 Kč. Celková dlužná částka tak činí 60 784, kterou byl žalovaný povinen uhradit v 65 pravidelných měsíčních splátkách po 936 Kč, splatných vždy ke konci splátkového období, s tím, že poslední splátka činí 880 Kč. Žalovaný uhradil na pohledávku pouze částku ve výši 19 284 Kč, což vyplývá jednak z tvrzení žalobkyně obsažené v žalobě, tak i tabulky umoření.5. Při právním posouzení dané věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ ).6. Podle § 547 NOZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.7. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.10. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč za částku 28 834 Kč. Danou smlouvu o úvěru pokládá soud za absolutně neplatnou z důvodu nepřiměřenosti smluvních ujednání, když žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty na dobu 65 týdnů s úrokem přesahujícím 78 % ročně. I když byl ve smlouvě sjednán úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 19 633 Kč, nelze pak přehlédnout, že dále byly sjednány i poplatky za zpracování spotřebitelského úvěru a poplatky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9 201 Kč. Sjednaný úrok spolu s ostatními platbami, které ve své podstatě představují odměnu za poskytnutý úvěr, soud považuje za sjednané v rozporu s dobrými mravy. Tyto náklady soud považuje za skryté úroky a jednání žalobkyně posuzuje jako snahu získat finanční prostředky za poskytnutí úvěru v nadstandartní výši.12. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 8 % ročně, tedy úrok je více než 9 násobný.13. S ohledem na skutečnost, že důvod neplatnosti se vztahuje k ujednání o výši poplatků, jež v daném případě jsou skrytými úroky za poskytnutý úvěr a výše úroku tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od nichž by se výše úroků odvíjela v souladu s ust. § 1802 NOZ, má soud za to, že by žalobkyně neměla vůli uzavřít se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru právě bez neplatného ujednání o poplatcích. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je tedy třeba dbát na zvýšenou ochranu práv spotřebitele, který je v daném případě slabší stranou. Smlouvu je tak třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatků, v nichž se skrývá úrok za poskytnutý úvěr.14. Z tvrzení žalobkyně obsažené v žalobě má soud za prokázané, že žalovaný zaplatil na svůj závazek pouze 19 284 Kč. Žalovaný má tak povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 10 716 Kč s titulu bezdůvodného obohacení v souladu s ust. § 2991 NOZ, a to včetně zákonného úroku z prodlení.15. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 NOZ, dle kterého neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V souladu s ust. § 573 NOZ se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byl-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. V daném případě žalobkyně odeslala upomínku žalovanému v rámci oznámení o postoupení pohledávky dne , datum, . Žalovaný byl dle výzvy povinen uhradit dlužnou částku do 10 dnů od obdržení dopisu, jež byl v souladu s ust. § 573 doručen dne , datum, . Lhůta k dobrovolnému plnění tak uplynula dne , datum, . Od , datum, byl žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto soud přiznal výrokem I. zákonné úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní od tohoto data.16. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, soud nemohl přiznat žalobkyni požadované kapitalizované zákonné úroky z prodlení, zákonný úrok z prodlení od data požadovaného v žalobě a smluvní úrok, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnějšímu žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Poměr úspěchu stran soud posuzoval i s ohledem na zamítnuté příslušenství požadovaného nároku.