5 C 25/2024-29 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku ve výši 68 305,10 se zákonným úrokem z prodlení z částky 58 712 od , datum, do zaplacení a náhradu nákladů řízení. K žalobě žalobce uvedl, že se žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci celkovou částku ve výši 108 318 Kč, jež se skládá z jistiny a nákladů zápůjčky – obchodní úrok ve výši 38 118 Kč, administrativní poplatek ve výši 25 200 Kč, a to v pravidelných 42 měsíčních splátkách po 2 579 Kč. Splatnost první splátky byla sjednána ke dni , datum, . Ke dni , datum, žalobce zesplatnil zápůjčku z důvodu nehrazení splátek žalovaným. Žalovaný uhradil celkem 7 737 Kč. Žalobce dále požadoval úhradu smluvní pokuty ve výši 3 338 Kč a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 650 Kč.2. Žalovaný se k výzvě soudu nijak nevyjádřil. K jednání dne , datum, se bez omluvy nedostavil.3. Na základě provedeného dokazování na jednání dne , datum, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč se sjednaným úrokem pevným, nevázaným na index ani referenční úrokovou sazbu s měsíčním úrokovacím obdobím ve výši 39 % ročně. Dále byly sjednány poplatky – administrativní poplatek ve výši 600 Kč za každý měsíc splácení s tím, že administrativní poplatek a úroky činí celkem 63 318 Kč. Celkově se tak žalovaný zavázal uhradit žalobci částku ve výši 108 318 Kč ve 42 splátkách po 2 579 Kč. Z vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy č. , hodnota, ke dni , datum, dlužník uhradil na svůj závazek toliko částku ve výši 7 737 Kč. Dopisem ze dne , datum, vyrozuměl žalobce žalovaného o zesplatnění zápůjčky s tím, že má dlužnou částku uhradit do , datum, .1. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.2. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.3. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.4. Smlouvu o zápůjčce soud pokládá za absolutně neplatnou, pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalovanému byla částka ve výši 45 000 Kč zapůjčena na 42 měsíců spolu s úrokem ve výši 39 % a administrativním poplatkem v celkové výši 25 200 Kč a úrok spolu s tímto poplatkem pak celkem činil 63 318 Kč. Soud pak považuje administrativní poplatek za skrytý úrok. Žalovanému tak byly poskytnuty peněžní prostředky s úrokem ve výši 40 % ročně, s tím, že byl povinen celkově uhradit žalobci 140 % poskytnutých peněžních prostředků.5. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok několikanásobně převyšuje běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 9,54 % ročně.6. Jednání žalobce při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobce získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku a celková částka, jež měla být žalobci vrácena, se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání.7. Ačkoliv je ujednání o výši úroků (poplatku) od ostatních částí smlouvy o zápůjčce oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv smlouva o zápůjčce může dle ustanovení § 2392 NOZ být smlouvou úplatnou, lze tedy sjednat úroky, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši poplatků, které jsou v daném případě skrytými úroky za poskytnutou zápůjčku a sjednaná výše úroků tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 NOZ, nelze předpokládat, že by žalobce měl vůli smlouvu o zápůjčce bez neplatného ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o zápůjčce je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatku, ve kterém se skrývá úrok.8. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Je tak povinností žalovaného navrátit to, co se do jeho dispozice dostalo bez právního důvodu. Žalovaný na svůj závazek uhradil částku 7 737 Kč, bezdůvodné obohacení tak činí částku ve výši 37 263 Kč.9. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.10. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal se splněním svých povinností vůči žalobci do prodlení, když v rámci oznámení o zesplatnění zápůjčky vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky do , datum, , je na místě přiznat žalobci i zákonný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení postupem podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne , datum, , kdy se žalovaný ocitl v prodlení. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle nařízení vlády výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení částečně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 480,70 Kč, přičemž tato částka představuje 9,1 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,55 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45,45 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 416 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 68 305,10 Kč sestávající z částky 3 860 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 3 860 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 3 666,11 Kč za 324 ujetých km v částce 2 366,11 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 13 × 30 minut v částce 1 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 706,11 Kč ve výši 4 138,28 Kč. Pro úplnost soud dodává, že ve věci postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce u zdejšího soudu podává typově shodné žaloby, kdy obměna spočívá jen ve specifikaci účastníků, požadovaného plnění a jeho právního odůvodnění.