5 C 6/2024-35 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 18 632,31 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 632,31 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 30,63 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15 868,04 Kč, částky 74,53 Kč a náhradu nákladů řízení.2. K žalobě žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Spolu s jistinou ve výši 20 000 Kč se žalovaný zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 17 184 K, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově tak žalovaný měl povinnost uhradit částku ve výši 37 184 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost poslední splátky připadla na den , datum, . Žalovaný uhradil částku ve výši 2 699,99 Kč, jež odpovídá jedné řádně uhrazené splátce.3. Soud v dané věci postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Žalovaného soud vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení společně s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalované doručeno , datum, . V souvislosti s tímto byl zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání postupem podle § 115a o. s. ř. a vyšel zcela z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávek, jež byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalobkyní dne , datum, . Žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni dopisem ze dne , datum, .5. V dané věci soud došel k následujícím skutkovým zjištěním. Dne , datum, právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě úroku v celkové výši 1 014 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 3 600. Celková dlužná částka tak činí 37 184 Kč, kterou byl žalovaný povinen uhradit v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Žalovaný uhradil na pohledávku pouze částku ve výši 2 699,99 Kč, což vyplývá z tvrzení žalobkyně obsažené v žalobě.6. Při právním posouzení dané věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ ).7. Podle § 547 NOZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.8. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.11. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč za částku 17 184 Kč. Danou smlouvu o úvěru pokládá soud za absolutně neplatnou z důvodu nepřiměřenosti smluvních ujednání, když žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty na dobu 14 měsíců s úrokem přesahujícím 73 % ročně. I když byl ve smlouvě sjednán úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 1 014 Kč, nelze pak přehlédnout, že dále byly sjednány i poplatky za poskytnutí úvěru, vyhodnocení úvěrového případu a inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 16 170 Kč. Sjednaný úrok spolu s ostatními platbami, které ve své podstatě představují odměnu za poskytnutý úvěr, soud považuje za sjednané v rozporu s dobrými mravy. Tyto náklady soud považuje za skryté úroky a jednání žalobkyně posuzuje jako snahu získat finanční prostředky za poskytnutí úvěru v nadstandartní výši.13. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 10 % ročně, tedy úrok je více než 7 násobný.14. S ohledem na skutečnost, že důvod neplatnosti se vztahuje k ujednání o výši poplatků, jež v daném případě jsou skrytými úroky za poskytnutý úvěr a výše úroku tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od nichž by se výše úroků odvíjela v souladu s ust. § 1802 NOZ, má soud za to, že by žalobkyně neměla vůli uzavřít se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru právě bez neplatného ujednání o poplatcích. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je tedy třeba dbát na zvýšenou ochranu práv spotřebitele, který je v daném případě slabší stranou. Smlouvu je tak třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatků, v nichž se skrývá úrok za poskytnutý úvěr.15. Z tvrzení žalobkyně obsažené v žalobě má soud za prokázané, že žalovaný zaplatil na svůj závazek pouze 2 699,99 Kč. Žalovaný má tak povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 17 300,01 Kč z titulu bezdůvodného obohacení v souladu s ust. § 2991 NOZ, a to včetně zákonného úroku z prodlení.16. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 NOZ, dle kterého neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V souladu s ust. § 573 NOZ se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byl-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. V daném případě žalobkyně odeslala upomínku žalovanému dne , datum, . Žalovaný byl dle výzvy povinen uhradit dlužnou částku do 10 dnů od obdržení dopisu, jež byl v souladu s ust. § 573 doručen dne , datum, . Lhůta k dobrovolnému plnění tak uplynula dne , datum, . Od , datum, byl žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto soud přiznal výrokem I. zákonné úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní od tohoto data.17. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, soud nemohl přiznat žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení od data a z částky uvedené v žalobě, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 30,63 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15 868,04 Kč a částku 74,53 Kč - smluvní pokutu, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Při posuzování úspěchu ve věci soud postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR, konkrétně usnesením ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a poměřoval tak úspěch ve věci i co do uplatňovaného úroku z prodlení a zbylého příslušenství. Soud tak dospěl k závěru, že v řízení byl úspěšnější žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevnikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.