5 C 60/2024-20 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 25 807 Kč spolu s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. K žalobě žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne , datum, se žalovaným úvěrovou smlouvu č., číslo, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, jež měl být splacen nejpozději do , datum, . Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou pravidelných měsíčních splátek původní věřitel opakovaně vyzýval žalovaného k úhradě. Žalovaný se prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne , datum, .2. Soud postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovaného vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žaloba a rovněž usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno dne , datum, . V souvislosti s tímto byl žalovaný zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, a to postupem podle § 115a o. s. ř., a zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.3. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne , datum, , která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalobkyní.4. V dané věci soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, a postupně 24 dodatků k této smlouvě, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka v celkové výši 20 000 Kč, kterou se zavázal uhradit do 60 dnů, s tím, že celková částka, která má být vrácena činí 25 167 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána pevně ve výši 157,16 % ročně (pevná, ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti). Z výpisu z běžného účtu vedeného u společnosti , právnická osoba, bylo zjištěno, že právní předchůdce postupnými platbami, jež korespondují s uzavřenými dodatky smlouvy, odeslal v období od , datum, do , datum, finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Účet žalovaného byl ověřen verifikační platbou ze dne , datum, . Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobce a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů předžalobní výzvou. Oznámení o postoupení pohledávky spolu s předžalobní výzvou bylo žalovanému odesláno dne , datum, .5. Právní posouzení věci vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.6. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. V daném případě má soud za to, že žalovanému byla zapůjčena částka ve výši 20 000 Kč za částku 5 167 Kč, jež představuje zápůjční úrokovou sazbu ve výši 157,16 % ročně (pevná úroková sazba ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti). Takto sjednanou úrokovou sazbu soud považuje za rozpornou s dobrými mravy a z tohoto důvodu soud považuje smlouvu za absolutně neplatnou. Obvyklá výše úroku v této době nepřekračovala hranici 10 %.10. Takto určená úroková sazba (157,16 %) vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání.11. S ohledem na skutečnost, že výše úroku několikanásobně převyšuje úroky bank, od nichž by se výše úroků odvíjela v souladu s ust. § 1802 NOZ, má soud za to, že by žalobkyně neměla vůli uzavřít se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru právě bez neplatného ujednání o poplatcích. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je tedy třeba dbát na zvýšenou ochranu práv spotřebitele, který je v daném případě slabší stranou. Smlouvu je tak třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu.12. Soud má tedy za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný na svůj závazek nic neuhradil. Po žalovaném je tedy nutno požadovat úhradu právě dlužné jistiny z titulu bezdůvodného obohacení na základě plnění bez právního důvodu.13. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 NOZ se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému upomínku dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 3 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne , datum, , proto od , datum, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne , datum, v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 508,65 Kč, přičemž tato částka představuje 55 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 22,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 291 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 807 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.15. S ohledem na skutečnost, že poplatek za žalobu činí dle položky č. , hodnota, bodu 1 písm. a) a položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 1 291 Kč, a žalobkyně uhradila pouze částku 1 033 Kč, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.