7 C 319/2023-26 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne , datum, , se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 30 280 Kč včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, a úroku z jím jednotlivě požadovaných částek, a v neposlední řadě se dožadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalované.2. Žalobce se svého nároku po žalované dožaduje z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , dále jen právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne , datum, . Na základě této smlouvy se fakticky do dispozice žalované dostala částka ve výši 20 000 Kč, a tuto se zavázala navrátit zpět včetně poplatku v týdenních splátkách.3. Žalovaná si své povinnosti řádně neplnila. Na svoji pohledávku před podáním návrhu uhradila částku ve výši 7 200 Kč, která byla plně započtena na příslušenství pohledávky - úrok, poplatky.4. Aktivní legitimace žalobce v dané právní věci má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem dne , datum, . Na základě této smlouvy byla postoupena pohledávka, kterou měl právní předchůdce žalobce za žalovanou. O této skutečnosti svědčí skutečnosti zjištěné ze smlouvy o postoupení pohledávky, a dále z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávky strana číslo 22 seznamu postoupených pohledávek. Právní předchůdce žalobce řádně vyrozuměl žalovanou o postoupení pohledávky, a vyzval ji k dobrovolné úhradě. Žalovaná však na této výzvy nikterak nereagovala.5. Soud má za prokázané následující skutková zjištění.6. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti, a to dne , datum, . Na základě této smlouvy se fakticky do dispozice žalované dostala částka ve výši 20 000 Kč a tuto se zavázala navrátit v rámci 60ti týdnů po splátkách 608 Kč včetně poplatku ve výši 16 480 Kč. Roční procentní sazba nákladů - RPSN byla stanovena částkou 215,01 %. Mezi účastníky řízení bylo dále dojednáno pojištění , název zboží, Nedílnou součástí dle tvrzení žalobce měla být i doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru, předmětné doplňující ustanovení však není podepsané a žalobce netvrdil, natož aby prokázal, jakým způsobem s jejich obsahem obeznámil žalovanou, jako subjekt v pozici spotřebitele. Pokud se jedná o odměnu za hotovostní inkaso splátek, žalobce netvrdil, jakým způsobem předmětná služba ve prospěch žalované byla realizovaná, a soud vyhodnotil, že odměna za tuto službu je nepřiměřeně vysoká. Stejně tak soud vyhodnotil i výši administrativnímu poplatku, za nepřiměřeně vysokou. Žalovaná v pozici spotřebitele jako slabší strany smluvního vztahu mohla být v dobré víře, že jediným úrokem, který je možný po ní spravedlivě požadovat, je ten, který je v kapitalizované podobě 4000 Kč. Tato výše úroku ve výši 20 % je s ohledem na délku splatnosti a výši pohledávky přiměřená. Soud vyhodnotil, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, obsahuje ujednání, která zásadním způsobem narušují rovnost povinností v neprospěch spotřebitelského subjektu – žalované. Soud v tomto ohledu ve vztahu, pokud se jedná o hotovostní inkaso splátek, administrativní poplatek, další úrok, k těmto ujednáním nepřihlížel. Předmětná ujednání je možné posoudit i jako ujednání odporující dobrým mravům, a je na ně možné nahlížet jako na absolutně neplatná ujednání ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s § 580 zákona č. 89/2012 Sb..7. Z karty zákazníka, z žádosti o spotřebitelský úvěr z , datum, však soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dostatečně, pečlivě nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného subjektu. Pouze a jen převzal skutečnosti uváděné žalovanou v rámci karty zákazníka, v rámci její žádosti o spotřebitelský úvěr. Soud zjistil, že čistý příjem dlužníka představuje 19 500 Kč. Další výdaje, které má spotřebitel spojené s bydlení představuje částku ve výši 4 250 Kč, osobní výdaje, telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení 1 950 Kč, spoření 200 Kč, to znamená celkem výdaje 10 400 Kč. Žalobce si tyto skutečnosti, kterak neověřil, nepředložil žádné listinné důkazy, ze kterých by bylo možné potvrdit či vyvrátit skutečnosti uváděné žalovanou. Bylo zjištěno, že žalovaná pracuje na hlavní pracovní poměr, který je ujednán na dobu určitou.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru, dále jen zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 76 odst. 1 o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti 3 leté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V daném případě soud vyhodnotil obsah předmětné smlouvy u úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., i s ohledem na její spotřebitelský charakter podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Je povinností soudu prvého, aby se zaobíral i z pohledu znění a účinnosti zákona 257/2016 Sb. z úřední povinnosti, bez námitky žalované, v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru, zda ze strany žalobce jakožto poskytovatele úvěrů, a před vlastním uzavřením smlouvy byla splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěryschopnost spotřebitele- žalované v dané právní věci. Povinnost zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena, nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje,byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších potencionálních věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splacení jejich pohledávky daným spotřebitelem v případě jeho předlužení mohlo být ohroženo. Zakotvením ustavení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu, došlo tak k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, odkaz na článek 8.13. Soud v daném případě zjistil, ať už se jedná o výdaje, nebo příjmy, žalobce tyto výdaje ani příjmy dostatečně nezkoumal. Nezkoumal, kde skutečně žalovaná bydlí, na základě jakého titulu, jaké konkrétní výdaje žalovaná vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením. Voda, elektřina, případně plyn, které lze doložit poměrně snadno, například výpisem z účtu. Ze strany žalobce však nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje, jako platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení. Za tímto účelem si žalobce ani nevyžádal úplný výpis z běžného účtu ze strany žalované, pouze a jen vycházel z jí tvrzených skutečností. Částka, která z její strany uvedena za účelem uspokojení každodenních životních potřeb, odpovídá spíše životnímu minimu nezabavitelné částky, která je stanovena nařízením vlády č. 595/2006 Sb. představující základní částku, která nesmí být ani podl