7 C 331/2023-29 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne , datum, , se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 62 376 Kč včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, a úroku z jím jednotlivě požadovaných částek, a v neposlední řadě se dožadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalované.2. Žalobce se svého nároku po žalovaném dožaduje z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., dále jen právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne , datum, . Na základě této smlouvy se fakticky do dispozice žalovaného dostala částka ve výši 30 000 Kč, a tuto se zavázal navrátit zpět včetně úroků a poplatku v měsíčních splátkách. Žalovaný si řádně a včas své povinnosti neplnil.3. Na svoji pohledávku před podáním návrhu uhradil žalovaný částku ve výši poslední splátky 2900 Kč, s ohledem na výši požadovaného příslušenství a přehled uhrazených splátek je zřejmé, že celkem byla ze strany žalovaného uhrazena částka ve výši 9 400 Kč, kdy část úhrady byla již zohledněna ve výši 3 972,98 Kč na jistinu- rozdíl 5 427,02 Kč byl započítáván ze strany právního předchůdce žalobce na poplatky.4. Aktivní legitimace žalobce v dané právní věci má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem dne , datum, . Na základě této smlouvy byla postoupena pohledávka, kterou měl právní předchůdce žalobce za žalovaným. O této skutečnosti svědčí skutečnosti zjištěné ze smlouvy o postoupení pohledávky, a dále z přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávky. Právní předchůdce žalobce řádně vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky, a vyzval ho k dobrovolné úhradě. Žalovaný však na této výzvy nikterak nereagoval.5. Soud má za prokázané následující skutková zjištění.6. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dne , datum, . Na základě této smlouvy se fakticky do dispozice žalovaného dostala částka ve výši 30 000 Kč a tuto se zavázal navrátit v rámci 14 měsíčních splátek o splátkách Kč včetně poplatku, po 3 984 Kč. Pokud se jedná o odměnu za hotovostní inkaso splátek, žalobce netvrdil, jakým způsobem předmětná služba ve prospěch žalovaného byla realizovaná, a soud vyhodnotil, že odměna za tuto službu je nepřiměřeně vysoká. Stejně tak za nepřiměřenou, soud vyhodnotil i výši poplatku za poskytnutý úvěr a administrativního poplatku. Žalovaný v pozici spotřebitele jako slabší strany smluvního vztahu mohl být v dobré víře, že jediným úrokem, který je možný po něm možné spravedlivě požadovat, je ten, který je v kapitalizované podobě 2 888 Kč. Soud vyhodnotil, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, obsahuje ujednání, která zásadním způsobem narušují rovnost povinností v neprospěch spotřebitelského subjektu – žalovaného. Soud v tomto ohledu ve vztahu, pokud se jedná o hotovostní inkaso splátek, administrativní poplatek, další úrok, k těmto ujednáním nepřihlížel. Předmětná ujednání je možné posoudit i jako ujednání odporující dobrým mravům, a je na ně možné nahlížet jako na absolutně neplatná ujednání ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s § 580 zákona č. 89/2012 Sb..7. Ze strany žalobce však nebyla předložena karta zákazníka ani žádost o spotřebitelský úvěr. Není vůbec zřejmé, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce přezkoumal úvěruschopnost žalovaného subjektu.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru, dále jen zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 76 odst. 1 o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti 3 leté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V daném případě soud vyhodnotil obsah předmětné smlouvy u úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., i s ohledem na její spotřebitelský charakter podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Je povinností soudu prvého, aby se zaobíral i z pohledu znění a účinnosti zákona 257/2016 Sb. z úřední povinnosti, bez námitky žalovaného, v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru, zda ze strany žalobce jakožto poskytovatele úvěrů, a před vlastním uzavřením smlouvy byla splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěryschopnost spotřebitele- žalované v dané právní věci. Povinnost zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena, nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších potencionálních věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splacení jejich pohledávky daným spotřebitelem v případě jeho předlužení mohlo být ohroženo. Zakotvením ustavení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu, došlo tak k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, odkaz na článek 8.13. Soud v daném případě zjistil, ať už se jedná o výdaje, nebo příjmy, právní předchůdce žalobce tyto výdaje ani příjmy dostatečně nezkoumal. Nezkoumal, kde skutečně žalovaný bydlí, na základě jakého titulu, jaké konkrétní výdaje žalovaný vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením. Voda, elektřina, případně plyn, které lze doložit poměrně snadno, například výpisem z účtu. Ze strany právního žalobce však nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje, jako platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení. Za tímto účelem si právní předchůdce žalobce ani nevyžádal úplný výpis z běžného účtu ze strany žalovaného. Ze strany právního předchůdce žalobce nebyly ani vyžádány výplatnice, výplatní lístky. Ze strany žalobce nebyly předloženy žádné konkrétní důkazy, které by vypovídaly o tom, že právní předchůdce řádně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného.14. Soud v daném případě s ohledem na popsaný skutkový stav věci má za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného subjektu jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, respektive v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Předmětná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je uložena poskytovateli úvěru, žalobci, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel, žalobce neučiní. Úvěr by měl být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tímto jednáním pak žalobce i plní svou obecnou povinnost jedn