17 C 84/2025-16 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 31 560 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč ode dne , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 547,54 Kč a dále náhrady nákladů řízení.2. Žalovaná dne , datum, uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně – společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru. Na jejím základě poskytla téhož dne právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala částku ve výši 20 000 Kč vrátit do 30 dnů ode dne zapůjčení částky. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 20 000 Kč, řádného úroku ve výši 600 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 760 Kč. Smlouvami o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem. Žalovaná dlužnou částku dosud žalobkyni neuhradila vyjma částky 200 Kč dne , datum, a částky 2 000 Kč dne , datum, .3. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Žalovanou soud vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení společně s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalované doručeno , datum, . V souvislosti s tímto byla zároveň poučena o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřila. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání postupem podle § 115a o. s. ř. a soud vyšel zcela z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Aktivní legitimaci žalobkyně má oporu ve smlouvách o postoupení pohledávky ze dne , datum, a ze dne , datum, .5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva, na jejímž základě byla poskytnuta žalované částka ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do , datum, . Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 36,5 % ročně, a ve smlouvě jsou uvedeny další sankce a poplatky v případě nedodržení smluvních podmínek, a to zejména v čl. VI. smlouvy; obsah těchto sankcí odpovídá žalobnímu tvrzení žalobkyně. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzývána. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena.6. Soud dospěl k tomuto právnímu závěru.7. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.).8. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 20 000 Kč. Smlouvu o úvěru soud shledává jako absolutně neplatnou pro nepřiměřenost smluvních ujednání. Žalované byla tato částka zapůjčena na dobu 30 dnů. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 7 200 Kč. Poplatek soud považuje za skrytý úrok a v takovém případě úrok dosahuje 430 % ročně. Nelze ani odhlédnout od toho, že ve smlouvě skládající se ze dvou stran formátu A4 (bez osobních údajů) je celá jedna strana, tj. 50 % textu, věnována sankcím pro případ prodlení dlužníka. Na subjekty nebankovního typu, jakým je právní předchůdce žalobkyně se obracejí fyzické osoby, které již nedokážou získat úvěrové smlouvy od bankovních subjektů a obvykle se nacházejí ve finanční tísni a právní předchůdce žalobkyně a další společnosti obvykle zneužívají své pozice a přistupují k uzavírání smluv, které jsou nepoctivé a obsahují nepřiměřená ujednání, která zakládají nerovnost smluvních stran.13. Soud připomíná, že přepočtená úroková sazba je ve výši 430 % ročně. Takto sjednaná úroková sazba zcela jednoznačně vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Z veřejně dostupných informací na stránkách České národní banky je zřejmé, že úroková sazba v době uzavření smlouvy se pohybovala kolem 10 % ročně; potom sjednaná úroková sazba vybočuje ze stanovených mezí, neboť tuto sazbu převyšuje 46násobně. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání.14. Ačkoliv je ujednání o výši úroků od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 o. z., které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši úroků a o poplatcích a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 o. z., nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroku a sankcích uzavřít, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že ustanovení o sankcích a následcích prodlení dlužníka tvoří 50 % textu smlouvy. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroku a nepřiměřených poplatků a sankcí – např. upomínky za SMS, emaily a dopisy.15. Soud má za prokázané, že žalovaná přezvala částku ve výši 20 000 Kč a vrátila částku 2 200 Kč. Soud má za to, že po žalované je nutno požadovat, aby žalobkyni vrátila částku ve výši 17 800 Kč, a to včetně příslušenství, které je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Jestliže žalovaná přezvala částku ve výši 20 000 Kč na základě neplatné smlouvy, potom je její povinností tuto částku vrátit, a to v souladu s ustanovením § 2991 o. z. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu.16. Ohledně příslušenství soud vyšel z ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalované předžalobní výzvu s výzvou k plnění dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byla žalovaná povinna plnit ve lhůtě 7 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne , datum, , proto od , datum, je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne , datum, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12 % ročně.17. Ve zbytku soud žalobu zamítl, a to včetně požadovaných poplatků, smluvní pokuty a zákonných úroků z prodlení.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř.. Přestože žalobkyně byla ve věci v plném rozsahu úspěšná, pokud jde o jistinu pohledávky, ve vztahu k nákladům řízení soud vyhodnotil, že je na místě postupovat v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3. 12. 2015) a Ústavního soudu (nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. srpna 2010) a zohlednit při rozhodování o nákladech řízení rovněž příslušenství pohledávky. K příslušenství jistiny pohledávky je třeba přihlížet zejména v situaci, kdy tvoří významnou část či dokonce většinu uplatněných nároků, tak, aby i rozhodnutí o nákladech odráželo reálný ekonomický výsledek řízení. Žalobkyně požadovala celkem 33 107,51 Kč a bylo jí přiznáno 17 800 Kč (úspěch 53 %) a se zohledněním výše přizna