5 C 234/2025-21 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 115 299 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 435,42 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5527,92 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 %, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení a náhradu nákladů řízení. K žalobě žalobkyně uvedla, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v hotovosti ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit spolu s poskytnutou jistinou částku poplatek ve výši 44 256 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 31 464 Kč, z úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 50 000 Kč, poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 430 Kč a poplatku za pojištění úvěru ve výši 2 862 Kč. Celkovou částku ve výši 94 256 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 5 237 Kč, a to nejpozději do , datum, s tím, že výše poslední splátky měla činit 5 227 Kč. Žalovaný na předmětný úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 000 Kč.2. Soud postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovaného vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení a rovněž usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno dne , datum, . V souvislosti s tímto byl žalovaný zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, a to postupem podle § 115a o. s. ř., a zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.3. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní. Žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky dopisem ze dne 28 4. 2025.4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 50 000 Kč, kterou byl povinen vrátit do 18 měsíců společně s částkou ve výši 44 256 Kč, která se skládá z kapitalizovaného úroku ve výši 31 464, poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 430 Kč a poplatku za pojištění úvěru ve výši 2 862 Kč. Na předmětný úvěr žalovaný dosud ničeho neuhradil.5. Při právním posouzení dané věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“).6. Podle ust. § 547 obč. zák. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.7. Podle ust. § 580 odst. 1 obč. zák. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle ust. § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle ust. § 1813 obč. zák. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.10. Podle ust. § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle ust. § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč za částku 41 394 Kč. Poplatek tak činí 82,79 % jistiny. Danou smlouvu o úvěru pokládá soud za absolutně neplatnou z důvodu nepřiměřenosti smluvních ujednání, když žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty na dobu 18 měsíců s úrokem přesahujícím 55 % ročně. I když byl ve smlouvě sjednán úrok za dobu trvání smlouvy v kapitalizované výši 31 464 Kč, nelze pak přehlédnout, že dále byly sjednány i poplatky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 430 Kč a za pojištění úvěru ve výši 2 862 Kč. Sjednaný úrok spolu s ostatními platbami, které ve své podstatě představují odměnu za poskytnutý úvěr, soud považuje za sjednané v rozporu s dobrými mravy. Tyto náklady soud považuje za skryté úroky a jednání žalobkyně posuzuje jako snahu získat finanční prostředky za poskytnutí úvěru v nadstandartní výši.13. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 9 % ročně, tedy úrok je více než 6násobný.14. S ohledem na skutečnost, že důvod neplatnosti se vztahuje k ujednání o výši poplatků, jež v daném případě jsou skrytými úroky za poskytnutý úvěr a výše úroku tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od nichž by se výše úroků odvíjela v souladu s ust. § 1802 NOZ, má soud za to, že by žalobkyně neměla vůli uzavřít se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru právě bez neplatného ujednání o poplatcích. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je tedy třeba dbát na zvýšenou ochranu práv spotřebitele, který je v daném případě slabší stranou. Smlouvu je tak třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatků, v nichž se skrývá úrok za poskytnutý úvěr.15. Žalovaný na úvěr ničeho nezaplatil, má tak povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 50 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení v souladu s ust. § 2991 NOZ, a to včetně zákonného úroku z prodlení.16. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 NOZ, dle kterého neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V souladu s ust. § 573 NOZ se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byl-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. V daném případě žalobkyně odeslala upomínku žalovanému v rámci oznámeni o postoupení pohledávky dne , datum, . Žalovaná byla dle výzvy povinna uhradit dlužnou částku do 10 dnů od obdržení dopisu, jež byl v souladu s ust. § 573 doručen dne , datum, . Lhůta k dobrovolnému plnění tak uplynula dne , datum, . Od , datum, byla žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto soud přiznal výrokem I. zákonné úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní od tohoto data.17. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni požadované poplatky, ani požadované smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení od data požadovaného v žalobě. Proto výrokem II. rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.