17 C 283/2025-40 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 36 240 Kč s úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a uložení povinnosti žalovanému nahradit náklady řízení, které účelně žalobkyně vynaložila k uplatnění práva. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, . byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit žalobkyni zpět do , datum, . Žalovaný finanční prostředky nevrátil, proto žalobkyni vznik nárok na jistinu, na poplatek ve výši 10 500,27 Kč a úroku ve výši 739,73 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne , datum, a ze dne , datum, .2. Žalovaný se vyjádřil, že smlouvu dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel. Ve smlouvě je uvedena úroková sazba 36 % ročně, úrok 739,73 Kč. Nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, který navíc správně nevyhodnotil složitě konstruovanou smlouvu. Žalobkyně ani neprokázala, že by došlo k uzavření smlouvy s tím, že žalovaný odkazuje na rozhodnutí soudů v obdobných věcech. Výše úroků, resp. RPSN, převyšuje průměr a je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a to i podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu. Sporuje postoupení pohledávky, žalovaný nebyl podle § 1883 obč. zákoníku informován o postoupení pohledávky. Žalovaný chtěl spor řešit mimosoudně, ale neobdržel odpověď. Smlouva je absolutně neplatná a žalobkyni lze přiznat částku ve výši jistiny. Žalovaný neuhradil nic z načerpané jistiny ve výši 25 000 Kč. Je schopen platit částku 1 000 Kč měsíčně.3. Žalobkyně reagovala, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, kdy je spotřebiteli ponechána 10 % rezerva mezi deklarovanými příjmy a výdaji, kdy těchto 10 % se musí rovnat životnímu minimu. Smlouva byla platně uzavřena a pohledávka byla řádně postoupena a je v listu č. 3 označena. Žalobkyně souhlasila se splátkami a vzala žalobu zpět co do částky 10 500,27 Kč a úroku ve výši 739,73 Kč, tedy celkem v částce 11 240 Kč a úroků z této částky od , datum, do zpětvzetí.4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o. s. ř. navrhovatel může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.5. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.6. Podle § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. platí, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.7. Soud postupoval podle citovaných ustanovení a řízení částečně zastavil výrokem I. rozsudku, když souhlas ostatních účastníků soud nevyžadoval. K rozhodnutí zbýval předmět řízení pro částku ve výši 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení.8. Aktivní legitimace v dané právní věci má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, a , datum, , která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uvedeného dne, kdy nedílnou součástí převodu byla i žalovaná pohledávka.9. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, sepsána listina nazvaná jako smlouva o úvěru, na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému částka ve výši 25 000 Kč (potvrzení o platbě) a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku zpět včetně poplatku ve výši 6 825,17 Kč a úroku ve výši 36 % ročně (739,73 Kč) do , datum, . Celkem měla být navrácena částka ve výši 32 564,90 Kč, případně částka 36 240 Kč, pokud jistina nebude uhrazena do data splatnosti (smlouva o úvěru). Žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho, jak vyplývá z vyjádření účastníků.10. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.11. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.13. V posuzované věci bylo významné vyřešení právní otázky, zda uzavřená smlouva je platným nebo neplatným právním jednáním. Pokud jde o samotnou smlouvu, není ničím odůvodněno ujednání o „poplatku za sjednání úvěru“. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem (právním předchůdcem žalobkyně) a spotřebitelem (žalovaným) a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch žalovaného (spotřebitele), který je slabší smluvní stranou.14. Ze smlouvy není ani zřejmé, jaké protiplnění se mělo žalovanému dostat za tento poplatek či případně za zvýšený poplatek. Jde o částku, která znatelně převyšuje sjednaný úrok a o částku, která dosahuje – na poplatku - 27 %, resp. 42 % poskytnuté jistiny.15. Soud má za to, že výše uvedený poplatek je skrytým úrokem a úrok by v takovém případě činil 43 % půjčené částky. Přepočtený roční úrok ze smlouvy potom činí (u vyššího poplatku) 145 % p. a. Jde o výši, kterou je na místě považovat za rozpornou s dobrými mravy, zejména za situace, kdy obvyklá výše úroku v tehdejší době nepřekračovala hranici 15 % ročně.16. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období.17. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání.18. Ačkoliv je ujednání o výši úroků (poplatku) od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši poplatků, které jsou v daném případě skrytými úroky za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 obč. zák., nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatku, ve kterém se skrývá úrok.19. Podle soudu právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z pohledu soudu právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované dostatečně nezkoumala, respektive žalobkyně nic takového neprokázala, a pro nepřítomnost ani nemohla o tom být poučena.20. Žalovaný převzal částku ve výši 25 000 Kč na základě ne