17 C 33/2026-18 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, , domáhala po žalované zaplacení částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ode dne , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně, smluvního úroku z prodlení z částky 10 000 Kč ode dne , datum, do , datum, ve výši 36,5% ročně dále částky ve výši 7 190 Kč skládající se z částky smluvního úroku ve výši 300 Kč, poplatku za úvěr ve výši 3 600 Kč, poplatku za prodlení ve výši 700 Kč, nákladů za upomínky ve výši 1 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 790 Kč (0,1 % denně z částky 10 000 Kč od , datum, do , datum, ) a dále náhrady nákladů řízení.2. Žalovaný dne , datum, uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně – společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru. Na jejím základě poskytla téhož dne právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku ve výši 10 000 Kč vrátit do 30 dnů ode dne zapůjčení částky. Dne , datum, byl sjednán dodatek, kterým byla prodloužena splatnost úvěru ke dni , datum, . Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč, řádného úroku ve výši 300 Kč a nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 7 190 Kč odpovídající smluvní pokutě, poplatku a dodatečných nákladů spojených s pozdním splacením úvěru. Smlouvami o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný dlužnou částku dosud žalobkyni neuhradil.3. Soud dále postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovaného vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení a rovněž usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno dne , datum, . V souvislosti s tímto byl žalovaný zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, a to postupem podle § 115a o. s. ř., a soud zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.5. Aktivní legitimaci žalobkyně má oporu ve smlouvách o postoupení pohledávky ze dne , datum, a ze dne , datum, , která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní.6. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému částka ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do , datum, a následně do , datum, (dodatkem ze dne , datum, ). Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 36,5 % ročně, a ve smlouvě jsou uvedeny další sankce a poplatky v případě nedodržení smluvních podmínek, a to zejména v čl. VI. a VII. smlouvy; obsah těchto sankcí odpovídá žalobnímu tvrzení žalobkyně. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzýván. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena.7. Soud dospěl k tomuto právnímu závěru.8. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.).9. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Smlouvu o úvěru soud shledává jako absolutně neplatnou pro nepřiměřenost smluvních ujednání. Žalovanému byla tato částka zapůjčena na dobu 30 dnů. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 3 600 Kč. Poplatek soud považuje za skrytý úrok a v takovém případě úrok dosahuje 432 % ročně. Nelze ani odhlédnout od toho, že ve smlouvě skládající se ze dvou stran formátu A4 (bez osobních údajů) je celá jedna strana, tj. 50 % textu, věnována sankcím pro případ prodlení dlužníka. Na subjekty nebankovního typu, jakým je právní předchůdce žalobkyně se obracejí fyzické osoby, které již nedokážou získat úvěrové smlouvy od bankovních subjektů a obvykle se nacházejí ve finanční tísni a právní předchůdce žalobkyně a další společnosti obvykle zneužívají své pozice a přistupují k uzavírání smluv, které jsou nepoctivé a obsahují nepřiměřená ujednání, která zakládají nerovnost smluvních stran.14. Soud připomíná, že přepočtená úroková sazba je ve výši 432 % ročně. Takto sjednaná úroková sazba zcela jednoznačně vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Z veřejně dostupných informací na stránkách České národní banky je zřejmé, že úroková sazba v době uzavření smlouvy se pohybovala kolem 10 % ročně; potom sjednaná úroková sazba vybočuje ze stanovených mezí, neboť tuto sazbu převyšuje 46násobně. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání.15. Ačkoliv je ujednání o výši úroků od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 o. z., které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši úroků a o poplatcích a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 o. z., nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroku a sankcích uzavřít, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že ustanovení o sankcích a následcích prodlení dlužníka tvoří 50 % textu smlouvy. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroku a nepřiměřených poplatků a sankcí – např. upomínky za SMS, emaily a dopisy, kdy právní předchůdkyně využila sjednaný maximální počet (10 SMS a 10 emailů).16. Soud má za prokázané, že žalovaný přezval částku ve výši 10 000 Kč a nevrátil žádnou částku. Soud má za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni vrátil částku ve výši 10 000 Kč, a to včetně příslušenství, které je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Jestliže žalovaný přezval částku ve výši 10 000 Kč na základě neplatné smlouvy, potom je jeho povinností tuto částku vrátit, a to v souladu s ustanovením § 2991 o. z. jako