17 C 72/2026-16 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou, která byla soudu doručena dne , datum, , domáhala zaplacení částky ve výši 27 005 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně, a dále uhrazení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 622 Kč, a dále úhrady náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložila v řízení proti žalovanému.2. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 5 005 Kč. Jistina s poplatkem byly splatné dne , datum, , přičemž žalovaný své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil žádnou částku. Žalobkyně dále popsala postup při uzavírání smlouvy a vyjádřila se k úvěruschopnosti žalovaného spotřebitele.3. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovaného vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Usnesení společně s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno dne , datum, . V souvislosti s tím byl zároveň poučen o tom, že za předpokladu pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil, z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání postupem podle § 115a o. s. ř. a soud zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla dne , datum, poskytnuta žalovanému částka ve výši 22 000 Kč, kterou měl vrátit dne , datum, společně s poplatkem ve výši 5 005 Kč. Žalovaný nic neuhradil.5. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.6. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Tuto smlouvu soud pokládá za absolutně neplatnou, pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalovanému byla tato částka zapůjčena na 30 dnů s úrokem, skrytým za poplatek, přesahující 270 % ročně.10. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 10 % ročně, tedy úrok je cca 27 násobný.11. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši poplatků, které jsou v daném případě skrytými úroky za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 obč. zák., nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatků, ve kterých se skrývá úrok. Nelze ani odhlédnout od toho, že na subjekty nebankovního typu, jakým je žalobkyně se obracejí fyzické osoby, které již nedokážou získat úvěrové smlouvy od bankovních subjektů a obvykle se nacházejí ve finanční tísni a žalobkyně a další společnosti obvykle zneužívají své pozice a přistupují k uzavírání smluv, které jsou nepoctivé a obsahují nepřiměřená ujednání, která zakládají nerovnost smluvních stran.12. Soud má za prokázané, že žalovaný přezval částku ve výši 22 00 Kč, kterou nevrátil. Soud má za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni částku ve výši 22 000 Kč, neboť se bezdůvodně obohatil.13. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 NOZ má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému upomínku dne , datum, (předchozí upomínky nebyly doloženy dokladem o odeslání), potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 3 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne , datum, , proto od , datum, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne , datum, ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. 11,5 % ročně.14. Ve zbytku jistiny, smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, soud žalobu zamítl, a to včetně zbylých požadovaných zákonných úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že smlouva je absolutně neplatná, nemá žalobkyně nárok na smluvní pokutu. Institut smluvní pokuty ve smyslu ust. § 2048 o. z. slouží k zajištění závazku, který však v tomto případě nebyl sjednán platně. Sdílí tak osud smlouvy a tvrzený nárok na částku 6 622 Kč soud zamítl. Pokud jde o náklady na uplatnění pohledávky vztahující se k písemným výzvám, které žalobkyně zaslala žalovanému ve dnech uvedených v žalobě, tyto soud shledal jako zneužívající ve smyslu ust. § 1813 o. z. a porušující zákaz obsažený v ust. § 1814 odst. 1 písm. l) o. z., když podle tohoto ustanovení jsou zakázána ujednání ukládající dlužníku pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci. Ačkoli se v daném případě nejedná o institut zajištění závazku podobně, jako např. u smluvní pokuty, smlouva v tomto případě obsahuje ujednání o úhradě částky 500 Kč za každou výzvu, která je žalovanému zaslána v případě jeho prodlení se splacením dluhu. Jedná se tak o mechanismus nastupující s prodlením dlužníka, přičemž z okolností daného případu, zejména poměru výše poskytnuté částky a výše úhrady za jednotlivé upomínky spolu s krátkou dobou splatnosti úvěru, je zřejmé, že žalobkyně chtěla v případě prodlení žalovaného nepřiměřeně se obohatit na úkor žalovaného. Soud proto nárok ve zbytku výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.15. Přestože žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná, pokud jde o jistinu pohledávky, ve vztahu k nákladům řízení soud vyhodnotil, že je na místě postupovat v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3. 12. 2015) a Ústavního soudu (nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. srpna 2010) a zohlednit při rozhodování o nákladech řízení rovněž příslušenství pohledávky. K příslušenství jistiny pohledávky je třeba přihlížet zejména v situaci, kdy tvoří významnou část či dokonce většinu uplatněných nároků, tak, aby i rozhodnutí o nákladech odráželo reálný ekonomický výsledek řízení.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 077,71 Kč, přičemž tato částka představuje 23,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 682 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 627 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.