5 C 360/2025-27 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 45 932,34 Kč spolu s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. K žalobě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce uzavřel dne , datum, se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 52 000 Kč, jež měly být splaceny nejpozději dne , datum, . Žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a včas. Předmětem žalobního nároku učinila žalobkyně pohledávku v celkové výši 45 932,34 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 52 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 7 815,41 Kč nejpozději splatných dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v rámci podaného odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, kde uvedla, že s žalobním nárokem žalobkyně nesouhlasí, a to pro nepřiměřenost smluvních ujednání spočívajících v extrémně vysoké RPSN, úroku a smluvních sankcí. Dále pak namítla, že před poskytnutím úvěru nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost. Se žalobkyní se danou věc snažila vyřešit smírným způsobem. Dále pak uvedla, že věc je řešena finančním arbitrem.3. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná byla vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni oznámením ze dne , datum, .4. V dané věci soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 52 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve 12 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 384,23 Kč do , datum, . Celková částka, jež se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit činila částku ve výši 88 610,76 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 112 %. Dále si strany sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % prodlení z jistiny za každý den prodlení a poplatek za každou odeslanou upomínku ve výši 50 Kč. Žalovaná uhradila na svůj závazek částku v celkové výši 51 689,61 Kč, což vyplývá z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě a z tvrzení žalované, která uvedla, že uhradila částku ve výši 51 690 Kč (po zaokrouhlení plateb).5. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.6. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.9. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Soud danou smlouvu o úvěru považuje za absolutně neplatnou pro nepřiměřenost smluvních ujednání, když žalované byla poskytnuta částka ve výši 52 000 Kč na dobu 12 měsíců s úrokem přesahujícím 70 % ročně.11. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 8,5 % ročně (zdroj ČNB), tedy úrok je více než 8 násobný.12. Důvodem neplatnosti smlouvy o úvěru je ujednání o výši úrokové sazby, jež několikanásobně převyšuje úrokové sazby bank. Soud má pak za to, že by právní předchůdce žalobkyně neměl vůli uzavřít úvěrovou smlouvu bez tohoto neplatného ujednání, kdy úroková sazba by se odvíjela v souladu s ust. § 1802 NOZ od výše obvyklého úroku požadovaného za úvěry, jež poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat tak, aby byla zachována vyváženost práv a povinností obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroku.13. Žalované byly právním předchůdcem žalobkyně vyplaceny peněžní prostředky ve výši 52 000 Kč a žalovaná na svůj závazek uhradila částku ve výši 51 689,61 Kč. Je pak povinností žalované uhradit žalobkyni v souladu s ust. § 2991 NOZ částku ve výši 310,39 Kč z titulu bezdůvodného obohacení na základě plnění bez právního důvodu.14. Soud dále uvádí, že i žalobkyně v rámci žaloby navrhla pro případ, že nebude mít soud nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, navrhuje, aby soud žalobkyni přiznal nárok na plnění z titulu bezdůvodného obohacení.15. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 NOZ se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému upomínku dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byla žalovaná povinna plnit ve lhůtě 3 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne , datum, , proto od , datum, je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne , datum, v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.16. S ohledem na skutečnost, že soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou v celém rozsahu, nezkoumal, zda právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, když k tomuto zcela absentují žalobní tvrzení a důkazy.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly a žádné náklady vůči žalobkyni neuplatnila, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.