10 C 24/2021-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 362,55 Kč spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 1 873,80 Kč a 2 443,33 Kč, úroky ve výši 29 % ročně z částky 3 976,24 Kč a z částky 7 545,03 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 976,24 Kč a z částky 7 545,03 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, spolu s úroky z prodlení v kapitalizované výši 674,85 Kč a 1 280,55 Kč, když tyto částky měl žalovaný dlužit na základě dvou smluv o zápůjčkách, a to smlouvy [číslo] (dále smlouva č. 1), uzavřené mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – [právnická osoba] (dále i jen banka) dne 3.8.2017 a smlouvy [číslo] (dále smlouva č. 2), uzavřené dne 20.10.2017, dle kterých poskytla banka, po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného zhodnocením informací získaných od žalovaného, zaznamenaných v zákaznické kartě, peněžní prostředky u smlouvy č. 1 ve výši 6 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 10 640 Kč, z toho 6 000 Kč jako samotnou zápůjčku a 4 640 Kč jako souhrnný poplatek (jehož součásti byl i sjednaný úrok ve výši 29 % ročně), a to formou 45 týdenních splátek po 237 Kč, a u smlouvy č. 2 ve výši 8 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 15 233 Kč, z toho 8 000 Kč jako samotnou zápůjčku a 7 233 Kč jako souhrnný poplatek (jehož součásti byl i sjednaný úrok ve výši 29 % ročně), a to formou 60 týdenních splátek po 254 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, dosud neuhradil žalobkyni u smlouvy č. 1 částku 3 976,24 Kč jako dlužnou jistinu a dále pak částku 2 462,91 Kč jako souhrnný poplatek, u smlouvy č. 2 částku 7 545,03 Kč jako dlužnou jistinu a dále pak částku 5 378,37 Kč jako souhrnný poplatek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 20.1.2020 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Listinou označenou jako Smlouva o zápůjčce [číslo] datovanou dnem 3.8.2017 včetně smluvních podmínek, má soud v řízení za prokázáno, že se v této písemně dohodli [právnická osoba] se žalovaným na tom, že uvedená společnost poskytne žalovanému finanční prostředky – zápůjčku ve výši 6 000 Kč, a to za souhrnný poplatek v částce 4 640 Kč a žalovaný se naopak zavázal uvedené prostředky vrátit, jakož i zaplatit jí souhrnný poplatek, to obojí ve 45 týdenních splátkách po 237 Kč (poslední splátka ve výši 212 Kč). Listinou označenou jako Smlouva o zápůjčce [číslo] datovanou dnem 20.10.2017 včetně smluvních podmínek, má soud v řízení za prokázáno, že se v této písemně dohodli [právnická osoba] se žalovaným na tom, že uvedená společnost poskytne žalovanému finanční prostředky – zápůjčku ve výši 8 000 Kč, a to za souhrnný poplatek v částce 7 233 Kč a žalovaný se naopak zavázal uvedené prostředky vrátit, jakož i zaplatit jí souhrnný poplatek, to obojí ve 60 týdenních splátkách po 254 Kč (poslední splátka ve výši 247 Kč). Žalovaný pak písemně v rámci smluv prohlásil, že uvedené prostředky od [právnická osoba] převzal. V předmětných smlouvách je dále uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka bez dalšího prověřování uváděných údajů oproti listinám. Listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek datovanou dnem 20.1.2020, seznamem postupovaných pohledávek a konečně oznámením o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 vzal soud za prokázané, že se [právnická osoba] písemně dohodla se žalobkyní na tom, že postupuje žalobkyni své pohledávky vzniklé ze smluv o půjčkách za svými dlužníky specifikované v seznamu pohledávek, a to za dohodnutou úplatu, ke dni jejího uhrazení, včetně pohledávky za žalovaným a žalobkyně tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijala. Toto postoupení pohledávky bylo též žalovanému písemně oznámeno dopisem z 20.1.2020, podaným u pošty 14.2.2020 a s výzvou k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 23.4.2020 včetně podacího lístku, má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného o úhradu dlužné částky s tím, že neučiní-li tak do 30.4.2020, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou. 4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že podle smlouvy č. 1 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 3.8.2017, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne v hotovosti částku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek ve výši 4 640 Kč, a to obojí v 45 týdenních splátkách po 237 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně, podle smlouvy č. 2 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 20.10.2017, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne v hotovosti částku ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek ve výši 7 233 Kč, a to obojí v 60 týdenních splátkách po 254 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně Ve smlouvách je uvedeno, že zákazník potvrzuje, že věřitel s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácení úvěru bez další specifikace a prověřování, nebylo předloženo žádné potvrzení o zkoumání úvěruschopnosti. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, bance zaplatil u smlouvy č. 1 částku 3 950 Kč, u smlouvy č. 2 zaplatil 1 100 Kč. Předmětné pohledávky vůči žalovanému byly postoupeny se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 8. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětných spotřebitelských smlo