19 C 320/2021-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 45 213 Kč s příslušenstvím, tuto žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] žalovaná se zavázala podle této smlouvy splácet úvěr, který obdržela ve výši 34 000 Kč v hotovosti právní předchůdkyni žalobkyně v 60 týdenních splátkách po 1 034 Kč, a to spolu s částkou 27 200 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 6 800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,32 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 6 800 Kč a částkou ve výši 13 600 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná fakticky zaplatila pouze částku 16 827 Kč, dále pak již ničeho. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 postoupena žalobkyni a toto postoupení bylo také oznámeno žalované dopisem ze dne 19.2.2021, který byl spolu s výzvou k plnění zaslán doporučeně žalované dne 22.2.2021. Žalovaná přesto, že byla předžalobní upomínkou vyzvána k zaplacení celého dluhu, neuhradila ničeho. Před uzavřením uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované a dospěla k závěru, že žalovaná je schopna uvedený úvěr splácet tak, jak se dohodla s právní předchůdkyní žalobkyně ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k tomuto závěru na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, poskytnuté informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. 2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Soud ve věci z listin předloženými žalobkyní, označenými jako Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021, včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19.2.2021 včetně podacího lístku, předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání, a dále z karty zákazníka ze dne 19.6.2018, a z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], poskytla žalované dne [datum] částku 34 000 Kč. Současně pak byla dne [datum] podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou smlouva o úvěru, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka zavázala poskytnout žalované částku 34 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit ve splátkách spolu s částkou 27 200 Kč. Protože tento úvěr spoplu s částkou 27 200 Kč žalovaná řádně nesplácela, fakticky uhradila jen částku 16 827 Kč. Dopisem ze dne 19.2.2021 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 48 963 Kč bez příslušenství. Uvedená výzva byla žalované doručována doporučeně s tím, že má žalovaná svůj dluh zaplatit do 10 dnů, přičemž uvedená výzva spolu s oznámením o postoupení pohledávky byla žalované odeslána doporučeně dopisem, a to dne 22.2.2021. Žalovaná dlužnou částku neuhradila. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu, a to předžalobní výzvou k plnění. I tato předžalobní výzva právního zást. žalobkyně byla žalované doručována doporučeně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 včetně seznamu postupovaných pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž svědčí rovněž dopis ze dne 19.2.2021 – oznámení o postoupení pohledávek, adresovaný žalované a zaslaný jí doporučeně, včetně výzvy k zaplacení dluhů z těchto smluv. Z karty zákazníka ze dne 19.6.2018 bylo zjištěno, že žalovaná má jedno nezaopatřené dítě, je zaměstnaná na částečný úvazek u [jméno] [příjmení] a její čistý příjem činí 2 279 Kč. Dále měla pobírat státní podporu ve výši 14 230 Kč a výživné ve výši 1 000 Kč, čímž dle karty zákazníka vykazovala žalovaná příjem ve výši 17 509 Kč. Její výdaje pak byly za bydlení ve výši 3 000 Kč, za telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení vydala měsíčně 5 500 Kč, dále uváděla splátku na jiných úvěrech již ve výši 2 456 Kč Celkem tedy vykazovala výdaje ve výši 10 956 Kč. Doklady, které ke svým příjmům doložila, pak byly pouze výplatní pásky, pracovní smlouva a potvrzení o příjmu od zaměstnavatele, a dále„ složenky“. Žádný doklad o příjmech ve výši 14 230 Kč (státní podpora), jakož i 1 000 Kč z výživného, nebyly právní předchůdkyní žalobkyně předloženy. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla deklarované příjmy žalované pouze ve výši 2 279 Kč. Z uvedených skutečností pak rozhodně nevzal soud za prokázané, že by žalovaná byla schopna z tohoto příjmu hradit jakékoliv další splátky úvěru, když navíc by tyto splátky byly ve výši 4 136 Kč až 5 176 Kč měsíčně, a to za situace, kdy již žalovaná měla jiný úvěr ve výši 2 456 Kč, jak vyplývá z karty zákazníka. Tedy jen na splátkách úvěru měla žalovaná vynakládat od [datum] měsíčně 7 620 Kč. I kdyby měla žalovaná státní podporu ve výši 14 230 Kč k příjmu z částečného úvazku (což však soud nemá za prokázané), nepostačovaly by tyto příjmy k úhradě nákladů za bydlení žalované a další nezaopatřené osoby ve výši 3 000 Kč měsíčně a ani na jejich osobní výdaje deklarované v kartě zákazníka ve výši 5 500 Kč měsíčně. Rovněž tak soud nevzal za prokázané, že by výdaje na bydlení a osobní výdaje pro dvě osoby činily v srpnu 2018 pouze 3 000 Kč a 5 500 Kč, když ani tyto výdaje nejsou ničím ověřovány (např. nájemní smlouvou a doklady o platbách nájemného apod.). Soud tedy nevzal za prokázané, že žalovaná je schopna měsíčně s ohledem na její osobní a majetkové poměry, hradit další úvěr ve výši od 4 136 Kč až po 5 170 Kč. 4. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], poskytla žalované dne [datum] částku 34 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit v hotovosti právní předchůdkyni žalobkyně úvěr v 60 týdenních splátkách po 1 034 Kč, a to spolu s částkou 27 200 Kč, což představuje měsíčně splátku ve výši 4 136 Kč až po 5 170 Kč. Současně pak byla dne [datum] podepsána mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou smlouva o úvěru, na základě které žalovaná převzala v hotovosti od právní předchůdkyně žalobkyně částku 34 000 Kč. Z této částky žalovaná vrátila pouze 16 827 Kč. Dopisem ze dne 19.2.2021 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 48 963 Kč bez příslušenství. K zaplacení úvěru nedošlo. Pohledávka byla postoupena ke dni 15.1.2021 na žalobkyni. Ani na předžalobní výzvu žalovaná úvěr nezaplatila. Právní předchůdkyně žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, avšak dospěla k nesprávnému závěru o schopnosti žalované úvěr zaplatit, když žalovaná v době uzavření úvěrové smlouvy vykazovala pouze příjem, který byl doložen, a to z pracovního úvazku ve výši 2 279 Kč měsíčně. Další příjmy nebyly žalovanou doloženy (ve výši celkem 15 230 Kč), rovněž nebylo doloženo jak žalovaná splácí své dřívější zápůjčky (měsíční splátka ve výši 2 456 Kč), rovněž tak nebyly doloženy alespoň náklady na bydlení žalované, tj. nebylo možné na základě žalovanou doložených listin k jí sděleným údajům dospět jak k jí tvrzeným příjmům (17 509 Kč), tak k tvrzeným výdajům ve výš 10 956 Kč. Při takto zjištěném skutkovém stavu nebylo možné uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o.