19 C 368/2020-29 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 000 Kč s úrokovým příslušenstvím, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále i jen banka) dne [datum]. Na základě takto mezi uvedenými subjekty uzavřené smlouvy o zápůjčce banka poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 49 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal pravidelně splácet formou 60 týdenních splátek po 1 500 Kč, se splatností poslední splátky dne [datum]. Žalovaný se zavázal bance fakticky vrátit vedle částky 49 000 Kč také částku 40 967 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků ve výši 6 258 Kč s úrokovou sazbou 19,98 % ročně, částku 9 312 Kč za administrativní zpracování zápůjčky a částku 25 397 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný však na poskytnutou zápůjčku uhradil toliko částku 45 967 Kč, když následně porušil své povinnosti hradit poskytnutou zápůjčku řádně a včas. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení částky 44 000 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 27 667,10 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 16 332,90 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 14 258,14 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 11 159,76 Kč, úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 27 667,10 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 27 667,10Kč od 21.1.2020 do zaplacení. Předmětná pohledávka byla společností [právnická osoba] žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20.1.2020. Před podáním žaloby byl ještě žalovaný vyzván předžalobní výzvou k úhradě dlužných částek. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce prověřovala úvěruschopnost žalovaného, přičemž dospěla na základě karty zákazníka a v ní uvedených údajů žalovaným a dalších právní předchůdkyní žalobkyně ověřovaných dokladů, že žalovaný je schopen poskytnutou zápůjčku splácet ve splátkách jak se mezi sebou právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodly. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce s odbornou péčí právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a to na základě dostatečných informacích získaných i od žalovaného z údajů v zákaznické kartě, tuto zákaznickou kartu však již nemá k dispozici. 2. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil. 3. Obě procesní strany daly souhlas s tím, aby soud o věci rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů, když obě procesní strany se vzdaly práva účasti na projednání věci ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř.. 4. Soud z listin předloženými žalobkyní, označenými jako – smlouva o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 včetně přílohy - seznamu postupovaných pohledávek str. 82, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 včetně podacího lístku, předžalobní výzva, a z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému dne [datum] částku 49 000 Kč. Současně pak byla dne [datum] podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o zápůjčce [číslo] podle které právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka poskytla žalovanému částku 49 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 1 500 Kč. Žalovaný dosud uhradil žalobkyni částku 45 967 Kč. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z tzv. zákaznické karty, kterou žalovaný vždy vyplnil před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Současně pak právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku jakož i v rejstřících, zda proti žalovanému nejsou vedeny nějaké exekuce a z tohoto měla právní předchůdkyně žalobkyně dovodit (s odbornou péčí posoudit), že žalovaný má schopnost splácet zápůjčku. V daném případě to měsíčně představovalo částku v rozmezí od 6 000 Kč až po 7 500 Kč. Žalobkyně bohužel již nedisponuje zákaznickou kartou žalovaného, nepředložila ani k výzvě soudu žádný jiný důkaz o tom, z jakých konkrétních skutečností dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že žalovaný je schopen zápůjčku splácet, když k tomuto neuvedla žalobkyně v žalobě ani žádná konkrétní údaje o příjmech žalovaného, jeho osobní a majetkové situaci, výši jeho konkrétních výdajů v době předcházející uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně byť je povinna tvrdit dané skutečnosti, je také povinna tyto tvrzené skutečnosti prokázat příslušnými důkazy. Žalobkyně však výslovně uvedla, že těmito důkazy nedisponuje, když již neexistuje, resp. nemá k dispozici ani kartu zákazníka, která by osvětlila, z jakých skutečností vycházela právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného zápůjčku splácet. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Následně pak došlo k postoupení pohledávek z této smlouvy na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu z označené smlouvy, a to předžalobní výzvou k plnění. I tato předžalobní výzva právního zást. žalobkyně byla žalovanému doručována doporučeně. 5. Z těchto listin předložených žalobkyní dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému dne [datum] částku 49 000 Kč. Současně pak byla dne [datum] uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o zápůjčce. Z poskytnuté částky ve výši 49 000 Kč dosud žalovaný žalobkyni vrátil 45 967 Kč a dluží tak na jistině 3 033 Kč. Soud se neztotožnil s tím, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně před uzavřením této smlouvy posoudila tzv. úvěruschopnost žalovaného, když vůbec nebylo zjištěno (ani tvrzeno) z jakých údajů právní předchůdkyně žalobkyně vycházela u žalovaného, když soud byl žalobkyní informován o tom, že žalobkyně již nedisponuje ani zákaznickou kartou, do které sám žalovaný uváděl své příjmové a výdajové údaje, ale také údaje o svém bydlení, vyživovacích povinnostech, majetku, účtech, a také dokladech, z nichž právní předchůdkyně žalobkyně mohla tyto tvrzené údaje žalovaného ověřit. Dnes tak žalobkyně nedisponuje žádným relevantním důkazem o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila před poskytnutím zápůjčky, že žalovaný je schopen tuto zápůjčku ve sjednané výši splátky (6 000 Kč – 7 500 Kč měsíčně) skutečně hradit. Žalobkyně tak neprokázala zásadně tak tu skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí dospěla k závěru, že žalovaný je schopen zápůjčku splácet. 6. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnost podle § 9 nesplnil. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nároky žalobkyně jsou důvodné pouze co do částky 3 033 Kč s úroky z prodlení (viz výrok I.). Soud na základě provedeného dokazování zjistil,