19 C 59/2021-42 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 43 624 Kč s příslušenstvím, tuto žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] žalovaná se zavázala podle této smlouvy splácet úvěr, který obdržela ve výši 35 000 Kč v hotovosti právní předchůdkyni žalobkyně v 60 týdenních splátkách po 1 064 Kč, a to spolu s částkou 28 000 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,52 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč a částkou ve výši 14 000 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná fakticky zaplatila pouze částku 21 200 Kč, dále pak již ničeho. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupena žalobkyni a toto postoupení bylo také oznámeno žalované. Žalovaná přesto, že byla předžalobní upomínkou vyzvána k zaplacení celého dluhu, neuhradila ničeho. Před uzavřením uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované a dospěla k závěru, že žalovaná je schopna uvedený úvěr splácet tak, jak se dohodla s právní předchůdkyní žalobkyně ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. 2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. K ústnímu jednání nařízenému na [datum] se nedostavila žádná z procesních stran. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti procesních stran, když vycházel pouze z obsahu spisu a z provedených důkazů. Tím, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se možnosti být soudem v průběhu ústního jednání poučena. Na tomto nic nemění to, že žalobkyně v omluvě uvedla, že nebude-li považovat soud tvrzení a důkazy žalobkyně za dostatečné, že žalobkyně žádá, aby jí bylo umožněno napravit v dodatečné určené lhůtě vše potřebné na základě výzvy soudu. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, soud po provedeném dokazování z listin označených žalobkyní k důkazům zjistil následující skutečnosti: ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 35 000 Kč, když tuto částku měla žalovaná vrátit spolu s poplatkem ve výši 28 000 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 1 064 Kč. Žalovaná uhradila pouze 21 200 Kč. Ničeho dalšího již žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně, ani žalobkyni, nevrátila. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu z označené smlouvy. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávky včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení s dokladem o odeslání žalované, je v řízení prokázáno, že společnost [právnická osoba], postoupila výše specifikovanou pohledávku za žalovanou na žalobkyni za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalované oznámeno původní věřitelkou a žalovaná byla současně vyzvána k úhradě svého dluhu do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Toto oznámení bylo žalované zasláno dne13. 12. 2019 doporučeným dopisem. Z karty zákazníka ze dne 8. 12. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná měla v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru státní podporu ve výši 15 000 Kč a blíže nespecifikované příjmy ve výši 14 000 Kč, její výdaje na bydlení byly ve výši 10 000 Kč a ostatní osobní výdaje ve výši 9 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že má tři nezaopatřené děti. Ověřovanými doklady byly doklad o přiznání mateřské a blíže neurčené složenky a průkaz VZP/P. V té době byla žalovaná na mateřské či rodičovské dovolené a pečovala o osobu blízkou. Rovněž měla být osobou OSVČ. Jakým způsobem byly ověřovány příjmy žalované nad částku 15 000 Kč, tj. příjmy vykazované ve výši 14 000 Kč jakož i výdaje v měsíční výši 9 000 Kč pro čtyři osoby, nebylo možné z předložených dokladů, tj. karty zákazníka, jakož i z předložených poštovních poukázek jakkoli zjistit. Dále bylo úřadem práce vypláceno žalované 11 500 Kč jako rodičovský příspěvek, který se však od 1. 1. 2018 měnil na 7 600 Kč měsíčně a dále byla žalované vyplácena částka 1 197 Kč jako příspěvek na bydlení. Tím, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se možnosti být soudem v průběhu ústního jednání poučena k doplnění tvrzení, případně k důkazům k tomu, jakým konkrétním způsobem byly prověřovány příjmy žalované ve výši dalších 14 000 Kč, jakým způsobem bylo prověřováno to, jaké jsou skutečné výdaje na straně žalované, když žalovaná v té době měla tři nezaopatřené děti a výdaje vykazovala pouze ve výši 9 000 Kč pro tyto celkem čtyři osoby (žalovaná + tři děti). 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud. Pokud se dle svých tvrzení žalobkyně spokojila s nedoloženým prohlášením žalované o jejich osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedený názor soudu plně koresponduje se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25 7. 2017 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého