41 C 14/2021-11 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 3.499 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tento návrh odůvodnil tím, že Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), byla uzavřena Rámcová smlouva o úvěru (dále jen„ rámcová smlouva“), která vymezovala podmínky, dle kterých mohl žalovaný [příjmení] [jméno] požádat o poskytnutí úvěru a [anonymizována dvě slova] tento úvěr byla oprávněna poskytnout. Finanční prostředky ve výši 3.500 Kč byly žalovanému poskytnuty na jím uvedený bankovní účet formou bezhotovostního převodu realizovaného dne 23.08.2016, a to na základě předchozí [anonymizováno] žádosti žalovaného. Poskytnuté peněžní prostředky byl žalovaný v souladu s odst. 9. rámcové smlouvy povinen vrátit bezhotovostně v jediné splátce. Žalovaný se tak zavázal [anonymizována dvě slova] vrátit částku ve výši 3.500 Kč se splatností do 22.09.2016. Při uzavření jednotlivé smlouvy o úvěru je současně klientovi vystaven i dokument označený jako„ Faktura“, který obsahuje rekapitulaci závazku, platební údaje potřebné pro splacení úvěru a datum splatnosti. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, protože do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil. Vzhledem k porušení povinností tak žalovanému vznikla v povinnost zaplatit [právnická osoba] [anonymizováno] smluvní pokutu v souladu se článkem 9. Rámcové smlouvy a rovněž zákonný úrok z prodlení. Dle informací předaných původním věřitelem dlužník na poskytnutou jistinu uhradil částku ve výši 1 Kč. Jistina pohledávky tak byla ponížena na částku 3.499 Kč. Ode dne 23.09.2016 se tak žalovaný ocitnul v prodlení s úhradou částky ve výši 3.499 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.04.2018 s účinností ke dni 17.05.2018 převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 22.06.2018. Z výše uvedeného dovozuje žalobce svou aktivní procesní legitimaci. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 09.07.2020 žalobce předkládá i s dokladem o odeslání (§ 142a občanského soudního řádu). 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, ve sporu zůstal nečinný. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání na základě listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. 3. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu vyplývá, že žalobce je právnickou osobou se sídlem na území [anonymizováno] republiky, jedná se o věc s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém), je proto třeba zabývat se nejprve tím, zda ve věci je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky, a pokud ano podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Obecně lze říci, že mezinárodní pravomoc soud zkoumá podle jurisdikčních ustanovení příslušné mezinárodní smlouvy nebo podle právních předpisů Evropské unie a není-li jich, podle příslušných ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém, která upravují pravomoc justičních orgánu České republiky. Se zřetelem k tomu, že jak Česká republika, tak [anonymizováno] republika jsou členy Evropské unie, je třeba při určení mezinárodní příslušnosti soudu postupovat podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně (s ohledem na datum a podání žaloby) podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (se zřetelem k článku 66 bod 1 tohoto nařízení). Předmětem řízení v dané věci je nárok ze smlouvy uzavřené žalovaným jako spotřebitelem pro účel, který se netýkal jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, s právním předchůdcem žalobce jako osobou, která provozovala profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště (článek 17 bod 1 písm. c) citovaného Nařízení). Podle článku 18 bod 2 smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky, to znamená, že ve věci je dána mezinárodní příslušnost soudu České republiky. Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu byla smlouva o půjčce účastníky uzavřena na území České republiky, řídí se předmětný právní vztah se zřetelem k ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, právním řádem České republiky. 4. Soud provedl důkazy předložené mu žalobcem. Těmito listinami, a to rámcovou smlouvou o úvěru ze dne 23.8.2016 a výpisem z účtu žalobce bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným prostředky komunikace na dálku úvěrovou smlouvu na částku 3.500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 22.9.2016 bez úrokového navýšení. Platební historií žalobce prokázal, že žalovaný uhradil pouze 1 Kč, zbývající částku nesplatil a je dosud v prodlení s úhradou částky 3.499 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího archu a potvrzení o platbě za postoupené pohledávky byla prokázána aktivní legitimace žalobce ve sporu i skutečnost, že byl žalovaný o postoupení pohledávky vyrozuměn. Předžalobní výzvou včetně podacího archu byla prokázána výše dluhu žalovaného, jak je žalobcem v žalobě tvrzena. Naopak žalovaným nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by žalovaný, byť i jen z části, dobrovolně žalovaný nárok uhradil. 5. Po právní stránce má nárok žalobce oporu nejen v předložené úvěrové smlouvě, ale i v ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, podle kterého smlouvou o úvěru se zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovanému poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na úrok z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jeho výše pak z nařízení vlády 6. č. 351/2013 Sb. Prodlení žalovaného je prokázáno, soud tedy zavázal žalovaného rovněž k úhradě úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně. Lhůta k plnění činí 3 dny od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 7. Jelikož byl úvěr žalovanému poskytnut bezúročně, nemusel žalobce zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když se na tento úvěr zákon o spotřebitelském úvěru nevztahuje (§ 2 zákona č. 145/2010 Sb.). 8. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně zcela úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Tyto náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a odměna za právní zastoupení. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 200 Kč (za 2,5 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobce do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení a sepis žaloby plus sepis předžalobní výzvy). Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 550 Kč. Dále mu byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 21% DPH. Tyto náklady je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. k rukám právní zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).