10 C 169/2022-13 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 53 500 Kč (jako součtu jistiny úvěru ve výši 33 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč), spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 269,04 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 500 Kč od 23.12.2021 do zaplacení, dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, když uvedenou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 28.5.2018 mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO] (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 73 600 Kč toho 40 000 Kč jako samotný úvěr a 33 600 Kč jako náklady spotřebitelského úvěru, jenž byly představovány součtem kapitalizovaných smluvních úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy, poplatku za správu úvěru, poplatku za uzavření smlouvy a poplatku za hotovostní inkaso splátek, a to formou 16 měsíčních splátek po 4 600 Kč. Splatnost celého závazku připadla na 28.9.2019. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když z titulu předmětné smlouvy uhradil toliko částku 40 100 Kč, která byla v souladu se smlouvou a předpisem splátek započtena bankou zčásti jak na úhradu jistiny, tak na úhradu příslušenství a poplatků. Strany si ve smlouvě dále sjednaly, že pokud žalovaný poruší svoji povinnost platit měsíční splátky řádně a včas, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky denně, kterou žalobkyně požadovala pouze za dobu od 29.9.2019 do 18.5.2021 v kapitalizované výši 20 000 Kč. Dluh žalovaného se stal splatným nejpozději v den splatnosti poslední předepsané splátky, tj. dnem 28.9.2019, od 29.9.2019 se tak žalovaný dostal do prodlení. Ve vztahu k částce 217 Kč, představující účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky, žalobkyně uvedla, že nejprve vyvíjela snahu vyřešit celou záležitost mimosoudně, a to i osobní návštěvou, za kterou požaduje žalobkyně 217 Kč. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu původního věřitele, tj. společnosti [právnická osoba], tvořená divizí spotřebitelských úvěrů převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], následně pak byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.12.2021 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 1.1.2022. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem v žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. Žalovaným byly k Žádosti o úvěr, předloženy obchodnímu zástupci původního věřitele dokumenty k ověření totožnosti a měsíčních příjmů žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 14.7.2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a o.s.ř., souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 5.8.2022, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z Žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 28.5.2018, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z 28.5.2018, listiny označené jako Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 28.5.2018, včetně předpisu splátek k této smlouvě, je v řízení prokázáno, že společnost [právnická osoba], [IČO], poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které tento převzal hotově v den uzavření smlouvy, přitom žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 73 600 Kč, z toho 40 000 Kč jako samotný úvěr a 33 600 Kč jako poplatky a úroky, a to formou 16 měsíčních splátek po 4 600 Kč; ve smlouvě je dále sjednáno, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru je dlužník povinen zaplatit bance i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je dlužník v prodlení. Dále v žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, v domácnosti jsou dvě výdělečné osoby, jeho měsíční příjem ze zaměstnání činí 12 155 Kč, celé domácnosti 28 000 Kč, jeho výdaje celé domácnosti 10 000 Kč a měl dát k nahlédnutí svou pracovní smlouvu a čestné prohlášení, žádné doklady k výdajům nebyly ověřovány. Notářským zápisem sp.zn. NZ [číslo] sepsaným dne 27. 9. 2018 JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], výpisem z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], [IČO], výpisem z obchodního rejstříku společnosti žalobkyně, smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní dne 22.12.2021, včetně přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, potvrzením o úplatě ze dne 22.12.2021, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11.1.2022 včetně kopie poštovního podacího archu, je pak v řízení prokázáno, že dne 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba], tvořená divizí spotřebitelských úvěrů, převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], následně pak byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.12.2021 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 10.1.2022 upomínkou ze dne 2.5.2022 a kopií poštovního podacího archu ze dne 12.5.2022 bylo dále v řízení dále prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení částky nejpozději do 12.5.2022 s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy [číslo] který se dále navyšuje o sjednané úroky a o úroky z prodlení v zákonné výši z dlužných neuhrazených půjček běžícími ode dne následujícího po sepisu této výzvy až do úplného zaplacení. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. 5. Na základě provedeného dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 28.5.2018 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 28.5.2018 skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, žalovaný se naopak zavázal vrátit bance celkem částku 73 600 Kč. Žalovaný pak písemně v rámci samotné smlouvy prohlásil, že uvedené prostředky od banky převzal. Žalovaný zaplatil na uvedenou smlouvu částku 40 100 Kč, která byla započtena bankou zčásti jak na úhradu jistiny, tak na úhradu příslušenství a poplatků, přičemž následně se právní předchůdkyně žalobkyně písemně dohodla se žalobkyní na tom, že jí za dohodnutou úplatu postupuje předmětnou pohledávku za žalovaným, a to se vším příslušenstvím a právy spojenými, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno bankou. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným v Žádosti o úvěr, kdy správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem, potvrzení o příjmu žalovaného nebylo předloženo, stejně tak nebylo předloženo žádné potvrzení ohledně ověřování údajů ve vztahu k výdajům. Podle žádosti měl být žalovaný svobodný, měl žít s další osobu v domácnosti s příjmem, který rovněž nebyl ověřován, měl bydlet u rodičů. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti