10 C 248/2021-43 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 5 871,34 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 2. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 593,70 Kč, s úrokem ve výši 18,9% ročně z částky 5 871,34 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 957,38 Kč, když uvedené částky měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě smlouvy o účtu ze dne 24. 10. 2012 a smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu z 8. 6. 2017, uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], (dále jen„ banka“), na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet [číslo] [bankovní účet] a následně v roce 2017 kontokorentní úvěr s možností čerpat peněžní prostředky do debetního zůstatku běžného účtu ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal z čerpaného kontokorentu platit úrok včetně poplatků dle sazebníku a současně se zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně s odbornou péči úvěruschopnost žalovaného zhodnocením informací získaných od žalovaného v žádosti o úvěr, kde žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů a výši příjmů si banka ověřila výpisem z jeho běžného účtu. Žalovaný porušil shora citované ustanovení podmínek tak, že ke dni 26. 7. 2019 byl na jeho sporožirovém účtu evidován nepovolený debetní zůstatek ve výši 482,22 Kč, který i přes upomínky učiněné bankou nebyl vyrovnán, proto banka převedla pohledávku dne 21. 12. 2019 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. K tomuto dni činil nepovolený debetní zůstatek včetně debetních úroků 5 871,34 Kč. Ode dne následujícího (tj. 22. 12. 2019) do data postoupení (1. 12. 2020) představoval kapitalizovaný úrok částku 957,38 Kč, zákonný úrok z prodlení 593,70 Kč. Žalovaný byl o převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn bankou dne 23. 12. 2019 a zároveň byl upozorněn na možnost soudního sporu. Smlouvou ze dne 30. 11. 2020, s účinností od 1. 12. 2020, byla pohledávka včetně příslušenství převedena ze strany banky na současnou žalobkyni, o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že v rámci písemné dohody označené jako Smlouva o účtu ze dne 24. 10. 2012, uzavřené mezi žalovaným a bankou byl žalovanému zřízen běžný (sporožirový) účet [číslo] [bankovní účet] a následně dne 8. 6. 2017 byla mezi stranami uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru u předmětného sporožirového účtu s možností čerpat peněžní prostředky do debetního zůstatku s limitem 5 000 Kč a se sjednanou výši debetního úroku dle oznámení právní předchůdkyně žalobkyně. Současně se žalovaný zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy vycházela při zkoumání úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně z informací o rodinném stavu a příjmu z prohlášení žalovaného a tyto si ověřila výpisem ze sporožirového účtu bez dalšího zjišťování a ověřování rovněž výdajové stránky žalovaného. Žalovaný celý kontokorentní úvěr čerpal, banky účtovala debetní úroky, čímž se dnem 26.7.2019 dostal do nepovoleného debetního zůstatku ve výši 482,22 Kč. Debetní zůstatek ani přes upomínky banky žalovaný neuhradil, pročež dne 21. 12. 2019 banka převedla pohledávku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a tuto částku žalobkyně úročila dle sazebníku. Žalovaného o této skutečnosti vyrozuměla. Následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30.11.2020, účinnou od 1. 12.2020 banka předmětnou pohledávku za žalovaným převedla na žalobkyni. Předžalobní upomínkou z 3.2.2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky včetně příslušenství ve lhůtě do 18.2.2021, žalovaný nereagoval. 4. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné úvěrové smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 7. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru (KONTOKORENTU), a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku 5 000 Kč, přitom žalovaný netvrdil a neprokázal, že by tuto částku žalobkyni vrátil, žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil právě o částku 5000 Kč, když další naúčtované debetní úroky žalobkyni nelze pro neplatnost smlouvy přiznat. Současně soud dospěl k závěru o zesplatnění částky bezdůvodného obohacení až uplynutím lhůty v předžalobní upomínce dnem 18.2. 2021, od 19.2. 2021 je žalovaný v prodlení a žalobkyně má právo na úroky ve smyslu § 1970 o. z. ve výši dle vládního nařízení č. 142/1994Sb. ve znění vládního nařízení č. 351/2013, tj. ve výši 8,25% ročně. S ohledem na výše uvedené byla tedy žaloba částečně zamítnuta jak pro další neplatná ujednání ve smlouvě v části smluvních úroků, tak ohledně zákonných úroků z prodlení. 11. Lhůta k plnění pak vychází z ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud důvod pro aplikaci lhůty delší, případně povolení splátek, neshl