10 C 348/2021-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 615,27 Kč spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 3 858,47 Kč, spolu s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 271,76 Kč od 14.5.2021 do 29.7.2021 a spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 615,27 Kč od 30.7.2021 do zaplacení, když žalované částky měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne 13.3.2019, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky banky. Na základě uzavřené smlouvy banka poskytla žalovanému mj. revolvingový úvěr s možností čerpání do 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal pravidelně splácet ve splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, a to vždy ke každému 20. dni daného kalendářního měsíce s tím, že v jednotlivých splátkách byly zahrnuty příslušná část úvěru, sjednané úroky, poplatky a smluvní sankce. Celkem žalovaný vyčerpal částku 14 700 Kč a uhradil částku 11 148 Kč, následně porušil své povinnosti hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, načež žalobkyně využila svého práva a úvěr ke dni 29.4.2021 zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován dopisem z téhož dne s tím, že byl současně vyzván k úhradě celého dluhu včetně příslušenství, poplatků a sankcí. Žalovaný však nadále žalobkyni dluží celou shora uvedenou částku s příslušenstvím. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím pracovníků, kteří důsledně zjišťují kreditní skóre klienta, tedy posuzují spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a nahlížejí do externích úvěrových registrů. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud z listin nazvaných Smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] s datem 13.3.2019, Úvěrových podmínek, z přehledů čerpání a úhrad bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 13.3.2019 uzavřena mj. smlouva o revolvingovém úvěru, na podkladě které měla žalobkyně poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet bance v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky s tím, že v jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky ve výši 26,28% ročně, příslušná část jistiny, poplatky a smluvní sankce; při sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prohlášením samotného žalovaného, kdy uvedl, že je vdovcem, bydlí u rodičů a je zaměstnán s průměrným výdělkem 12 000 Kč, bez dalšího prověřování, když žádné důkazy o prověřování údajů sdělených žalovaným nebyly žalobkyní v řízení předloženy. Žalovaný vyčerpal celkem částku 14 700 Kč a naopak uhradil žalobkyni celkem částku 11 148 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení zůstatku úvěru dopisem z 29.4.2021, který byl zaslán poštou 30.4.2021 s tím, že žalovaný byl vyzván k zaplacení celého dluhu pro ztrátu možnosti splátek do 14 dnů od sepisu této výzvy, což bylo zjištěno z dopisu žalobkyně s datem 29.4.2021 a podacího archu pošty. Z předžalobní upomínky s datem 20.5.2021 a z podacího archu pošty s datem 21.5.2021 bylo dále zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s tím, že pokud dluh neuhradí do 7 dnů, bude se žalobkyně domáhat uspokojení v rámci soudního řízení. 4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že dne 13.3.2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelný revolvingový úvěr s možností čerpat úvěrové prostředky do výše 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky, včetně úroku v e výši 26,28 % ročně a poplatků, splácet v dohodných měsíčních splátkách. Žalobkyně úvěr poskytla bez prověřování úvěruschopnosti žalovaného, když vycházela pouze z údajů, které žalovaný uvedl ke své osobě v samotné smlouvě. Žalovaný celkem vyčerpal 14 700 Kč, zaplatil 11 148 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne 29.4.2021 k úhradě zůstatku úvěru ve lhůtě do 14 dnů od sepisu výzvy. Žalovaný po výzvě nic nezaplatil. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2 991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 11. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli. 12. Žalobkyně přitom v řízení tvrdila a prokázala, že žalovanému poskytla celkem částku 14 700 Kč, přičemž tento vrátil žalobkyni částku 11 148 Kč, dosud tedy žalovaný dluží žalobkyni na plnění poskytnuté bez právního dů