10 C 390/2021-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 40 222,71 Kč spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 5 799,33 Kč a 1 781,71 Kč, úroky ve výši 29 % ročně z částky 19 562,97 Kč od 25.6.2019 do zaplacení a úroky ve výši 28 % ročně z částky 4 703,84 Kč od 25.6.2019 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 562,97 Kč a z částky 4 703,84 Kč od 25.6.2019 do zaplacení, spolu s úroky z prodlení v kapitalizované výši 3 206,51 Kč a 770,99 Kč, když tyto částky měl žalovaný dlužit na základě dvou smluv o zápůjčkách, a to smlouvy [číslo] (dále smlouva [číslo]), uzavřené mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále i jen banka) dne 29.12.2016 a smlouvy [číslo] (dále smlouva [číslo]), uzavřené dne 27.4.2017, dle kterých poskytla banka, po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného zhodnocením informací získaných od žalovaného, zaznamenaných v zákaznické kartě, peněžní prostředky u smlouvy [číslo] ve výši 8 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 15 145 Kč, z toho 8 000 Kč jako samotnou zápůjčku a 7 145 Kč jako souhrnný poplatek (jehož součásti byl i sjednaný úrok ve výši 28 % ročně), a to formou 60 týdenních splátek po 253 Kč, a u smlouvy [číslo] ve výši 21 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 39 175 Kč, z toho 21 000 Kč jako samotnou zápůjčku a 18 175 Kč jako souhrnný poplatek (jehož součásti byl i sjednaný úrok ve výši 29 % ročně), a to formou 60 týdenních splátek po 650 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, dosud neuhradil žalobkyni u smlouvy [číslo] částku 4 703,84 Kč jako dlužnou jistinu a dále pak částku 2 977,07 Kč jako souhrnný poplatek, u smlouvy [číslo] částku 19 562,97 Kč jako dlužnou jistinu a dále pak částku 12 978,83 Kč jako souhrnný poplatek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 24.6.2019 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Listinou označenou jako Smlouva o zápůjčce [číslo] s datem 29.12.2016 smluvních podmínek, má soud v řízení za prokázáno, že se v této písemně dohodli společnost [právnická osoba] se žalovaným na tom, že uvedená společnost poskytne žalovanému finanční prostředky – zápůjčku ve výši 8 000 Kč, a to za souhrnný poplatek v částce 7 145 Kč a žalovaný se naopak zavázal uvedené prostředky vrátit, jakož i zaplatit jí souhrnný poplatek, to obojí ve 60 týdenních splátkách po 253 Kč (poslední splátka ve výši 218 Kč). Listinou označenou jako Smlouva o zápůjčce [číslo] s datem 27.4.2017 včetně smluvních podmínek, má soud v řízení za prokázáno, že se v této písemně dohodli společnost [právnická osoba] se žalovaným na tom, že uvedená společnost poskytne žalovanému finanční prostředky – zápůjčku ve výši 21 000 Kč, a to za souhrnný poplatek v částce 18 175 Kč a žalovaný se naopak zavázal uvedené prostředky vrátit, jakož i zaplatit jí souhrnný poplatek, to obojí ve 60 týdenních splátkách po 650 Kč (poslední splátka ve výši 648 Kč). Žalovaný pak písemně v rámci smluv prohlásil, že uvedené prostředky od společnosti [právnická osoba] převzal. V předmětných smlouvách je dále uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka bez dalšího prověřování uváděných údajů oproti listinám. Listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek datovanou dnem 24.6.2019, seznamem postupovaných pohledávek a konečně oznámením o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 vzal soud za prokázané, že se společnost [právnická osoba] písemně dohodla se žalobkyní na tom, že postupuje žalobkyni své pohledávky vzniklé ze smluv o půjčkách za svými dlužníky specifikované v seznamu pohledávek, a to za dohodnutou úplatu, ke dni jejího uhrazení, včetně pohledávky za žalovaným a žalobkyně tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijala. Toto postoupení pohledávky bylo též žalovanému písemně oznámeno dopisem z 24.6.2019, podaným u pošty 17.7.2019 a s výzvou k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 12.3.2020 včetně podacího lístku, má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného o úhradu dlužné částky s tím, že neučiní-li tak do 19.3.2020, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou. 4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že podle smlouvy [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 29.12.2016, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne v hotovosti částku ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek ve výši 7 145 Kč, a to obojí v 60 týdenních splátkách po 253 Kč, s úrokovou sazbou 28 % ročně, podle smlouvy [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 27.4.2017, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne v hotovosti částku ve výši 21 000 Kč a žalovaný se zavázal v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek ve výši 18 175 Kč, a to obojí v 60 týdenních splátkách po 650 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně Ve smlouvách je uvedeno, že zákazník potvrzuje, že věřitel s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácení úvěru bez další specifikace a prověřování, nebylo předloženo žádné potvrzení o zkoumání úvěruschopnosti. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, bance zaplatil u smlouvy [číslo] částku 6 334 Kč, u smlouvy [číslo] zaplatil 3 206 Kč. Předmětné pohledávky vůči žalovanému byly postoupeny se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 8. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavře