18 C 101/2022-28 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 58 652,14 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 50 839,33 Kč od 20. 10. 2021 do zaplacení, když tuto částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o úvěru, uzavřené prostřednictvím mandatáře žalobkyně mezi stranami dne 12. 9. 2017 pod [číslo] na podkladě níž poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 99 945 Kč, které přeposlala na účet prodejce dne 18. 9. 2017. Žalovaný se zavázal žalobkyni splácet celou částku formou 60 pravidelných měsíčních splátek po 3 354 Kč počínaje dnem 12. 10. 2017 a to společně se sjednaným úrokem. Žalovaný však svoje povinnosti ze smlouvy porušil, když se dostal do prodlení se splátkami splatnými dne 12. 5. 2021, 12. 6. 2021, 12. 7. 2021, 12. 8. 2021 a 12. 9. 2021, byť byl o úhradu dluhu opakovaně upomínán, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila v souladu s ust. čl. 5 odst. 3 a 5 ke dni 13. 9. 2021. Ke dni podání žaloby přitom žalovaný dlužil celkem částku 58 652,14 Kč představovanou jednak částkou 16 770 Kč za neuhrazené splátky splatné do zesplatnění (tj. 3 354 Kč jako splátka splatná ke dni 12. 5. 2021, 3 354 Kč jako splátka splatná ke dni 12. 6. 2021, 3 354 Kč jako splátka splatná ke dni 12. 7. 2021, 3 354 Kč jako splátka splatná ke dni 12. 8. 2021, 3 354 Kč jako splátka splatná ke dni 12. 9. 2021), částkou 34 069,33 Kč jako jistinou v důsledku zrušení úvěrové smlouvy, částkou 5 533,81 Kč jako smluvní pokutou v důsledku zrušení úvěrové smlouvy, částkou 380 Kč jako úrokem z prodlení, částkou 450 Kč jako účelně vynaloženými náklady na odeslání upomínky, částkou 200 Kč jako účelně vynaloženými náklady na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru, částkou 200 Kč jako poplatkem za odeslání dopisu, částkou 1 049 Kč jako smluvní pokutou za prodlení s úhradou jednotlivých splátek. 2. Na výzvu soudu, aby žalobkyně doplnila svá tvrzení v tom směru, jak ověřovala tzv. úvěruschopnost žalované při uzavírání smlouvy, žalobkyně doplnila, že si je vědoma své zákonné povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a tuto svou zákonnou povinnost v každém jednotlivém případě důkladně a beze zbytku naplňuje. Žalobkyně přitom vychází zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, které jsou jí dostupné z titulu postavení žalobkyně jako banky nebo její účasti v zájmových sdruženích, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. V neposlední řadě žalobkyně vychází také z historických informací o spotřebiteli za celou [právnická osoba], do níž vedle žalobce patří [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], a další společnosti skupiny. Všechny takto získané informace, jakož i informace poskytnuté jí samotným spotřebitelem, žalobkyně s odbornou péčí komplexně analyzuje a podrobuje je také porovnání s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu, který vyhodnocuje kreditní riziko v souvislosti s každou žádostí o spotřebitelský úvěr a je základním podkladem pro rozhodnutí, zda a za jakých podmínek spotřebiteli úvěr poskytnout – s ohledem na zásadu ochrany spotřebitele před nezodpovědným zadlužováním. V intencích shora uvedeného žalobkyně před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru vyhodnotila informace získané především z bankovních a nebankovních registrů (NRKI, BRKI, Registr rizikových subjektů [právnická osoba] banky), registru [příjmení] (registr dlužníků, členy jsou zejména banky, pak nebankovní finanční instituce, telefonní operátoři, atd.), ostatních registrů a databází o interní platební morálce klienta, o interní Black List [právnická osoba] [anonymizováno], o insolvenčním rejstříku, o neplatných dokladech MVČR, o evidenci adres obecních/městských úřadů, o registru hledaných osob, o centrální evidenci exekucí, dále o příjmu žalovaného a jeho výdajích, o jeho výdajích na splátky úvěrů, o jeho finanční rezervě a o demografických a statistických informacích (skóringový model), přičemž žalobkyně nezjistila o žalovaném žádné negativní informace, neměl trvalé bydliště na adrese obecního nebo městského úřadu, nebyl nalezen v seznamu hledaných osob, nebyla na něj vedena žádná exekuce, jeho zaměstnavatel nebyl vyhodnocen jako rizikový, žalovaný při náběru smlouvy uvedl příjem ve výši 36 000 Kč, přičemž na základě statistických dat uváděnými klienty společnosti žalobkyně pak tato částka pro uvedenou profesi nepřevyšuje průměrný příjem uváděným klienty se stejnou profesí ve stejné lokalitě Moravskoslezský kraj. Pokud jde o výdaje žalovaného, posuzoval nejen výdaje sdělené žalovaným, ale konfrontoval je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat. Výdaje přitom posuzoval i z toho hlediska, zda se jednalo o závazky vůči jiným subjektům nebo zda se jednalo o výdaje spořícího charakteru. Žalovaný mezi svými pravidelnými měsíčními výdaji uvedl náklady na bydlení u příbuzných 0 Kč a ostatní výdaje 2 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, bezdětný, tudíž bez vyživovacích povinností. Na základě tohoto popsaného procesu posouzení úvěruschopnosti došla žalobkyně k závěru, že žalovaný bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Je navíc nezbytné připomenout, že porušení povinnosti poskytnout věřiteli v souvislosti s posuzováním úvěruschopnosti úplné, přesné a pravdivé informace, resp. uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru je stíháno jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Dále poukázala na judikaturu, která konzistentně přiznává poskytovatelům úvěrů velmi široký prostor k úvaze ohledně určení konkrétního rozsahu posuzovaných informací od žadatele (např. rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve Stockholmu ve svém rozsudku ze dne 15. 11. 2017 ve věci 5868-16, Úřad pro ochranu spotřebitele proti H & M Hennes & Mauritz Sverige AB). Žalobkyně s ohledem na zákonné znění je přesvědčena, že i kdyby řádně nebyla posouzena úvěruschopnost v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tak je takové jednání stiženo pouze relativní neplatností. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci usnesením ze dne 9. 11. 2022 vyzval obě procesní strany, aby se vyjádřily, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byly současně poučeny, že nevyjádří-li se do 10-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 9. 11. 2022 osobním převzetím a žalovanému dne 24. 11. 2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž žádný z nich se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že obě strany s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listin nazvaných mandátní smlouva [číslo] ze dne 1. 11. 2014, Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 12. 9. 2017, včetně úvěrových podmínek [číslo] žalobkyně, které měly být nedílnou součástí předmětné smlouvy, Standartními informace o spotřebitelském úvěru, jakož i splátkovým kalendářem ke smlouvě a protokolu o stavu vozidla a jeho předání, je v řízení prokázáno, že žalobkyně nejprve uzavřela se [právnická osoba] [právnická osoba] dohodu, na základě které se [právnická osoba] [právnická osoba] zavázala uzavírat jménem žalobkyně úvěrové smlouvy za účelem financování nových nebo ojetých vozů, jejichž prodejem se [právnická osoba] [právnická osoba] zabývá; tímto způsobem pak [právnická osoba] a.s. jako právní nástupce [právnická osoba] [právnická osoba] spol. s r.o., měla uzavřít s žalovaným, jako zájemcem o koupi, resp. kupujícím vozidla ŠKODA Octavia Diesel – 2.0 TDI Ambiente, [číslo], za žalobkyni smlouvu, na základě které se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému na účet prodejce – [právnická osoba] a.s. peněžní prostředky ve výši 99 945 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit bance formou 60 pravidelných měsíčních splátek po 3 354 Kč počínaje dnem 12. 10. 2017 se sjednaným úrokem ve výši 31,95 % a při řádném splácení jí tak zaplatit částku 202 040 Kč, když RPSN dle smlouvy měla činit 37,22 %. V samotné smlouvě je přitom uvedeno u osoby žalovaného jako klienta adresa jeho trvalého bydliště, telefonický kontakt na něj, jeho profese – podnikatel, majitel podniku, jeho čistý měsíční příjem – 36 000 Kč s tím, že v daném pracovním poměru je od 8. 2. 2017. Dne 12. 9. 2017 došlo také k předání vozidla a jeho příslušenství. 6. Výpisem z účtu žalobkyně ve