18 C 51/2022-33 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně vůči žalované na zaplacení částky ve výši 13 105 Kč, spolu s příslušenstvím, a to z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum]. 2. Žalovaná se ve věci během celého řízení nevyjádřila. 3. Soud rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen,,o. s. ř.“) bez nařízení jednání. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud ve věci zjistil následující skutkový stav. Z listiny – Úvěrová smlouva, jejíž součástí byly Sazebníky poplatků a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, má soud za prokázáno, že žalobkyně a žalovaná spolu dálkovým způsobem, prostřednictvím webové stránky žalobkyně [webová adresa], dne [datum] uzavřely smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč převodem na její účet, ta se zavázala vrátit poskytnutou částku, spolu s poplatkem do 30-ti dnů od poskytnutí částky. Ověření totožnosti žalované proběhlo formou dodání Kopie občanského průkazu žalované, ve spojení s Ověřovací platbou ve výši 1 Kč z účtu žalované na účet žalobkyně. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy soud zjistil a má za prokázáno, že žalobkyně učinila závěr o schopnosti žalované splácet úvěr na základě negativního Výpisu z ISIR, CEE, NRKI a SOLUS rejstříku, dále z vlastní Úvěrové zprávy. Z Výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil a má za prokázáno, že žalobkyně je akciovou společností, předmětem jejího podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně zaslala žalované sjednanou částku ve výši 10 000 Kč, převodem na účet žalované ke dni [datum], což má soud za prokázáno z Opisu výpisu proplacení smlouvy, ve spojení se Sdělením banky ze dne [datum]. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil a má za prokázáno, že žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu prostřednictvím Předžalobní výzvy ze dne [datum], kterou doručovala žalované dne [datum], což má soud za prokázáno z Poštovního podacího archu z téhož dne. Žalobkyně nyní po žalované požaduje zaplacení částky 13 105 Kč, sestávající z nezaplacené jistiny ve výši 9 999 Kč (poskytnutá jistina ponížená o úhradu žalobkyně prostřednictvím ověřovací platby ve výši 1 Kč), z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti,,korunovým odkladem“ ve výši 1 979 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a smluvních pokut ve výši 300 Kč, přičemž jednotlivé částky žalobkyně podrobně rozvedla v žalobě; a to spolu s příslušenstvím, tedy kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení a se zákonným úrokem z prodlení. 5. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že žalobkyně a žalovaná, aniž by byla s odbornou péčí prověřena úvěruschopnost žalované, uzavřely úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit tyto prostředky spolu s poplatky do 30-ti dnů ode poskytnutí částky. Tuto povinnost však žalovaná nesplnila, ničeho žalobkyni neuhradila. 6. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalované, uzavřený v souladu s § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,OZ“) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, dle § 2395 OZ jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 a násl. OZ a zákona č. 257/2016 Sb., o. 7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. ZoSÚ sice stanoví sankci relativní neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, ovšem soud uzavírá, že se v takovém případě jedná o absolutní neplatnost dle § 588 OZ, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. Podle § 588 OZ soud k neplatnosti daného právního jednání přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, tedy pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly. 10. Soud tedy zkoumal, zda žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice tvrdila, že řádně prověřovala úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím výpočtu – zpracování vlastní Úvěrové zprávy a negativními Výpisy ze systémů ISIR, CEE a NRKI a SOLUS. Ovšem k těmto podkladům nebyly připojeny žádné konkrétní doklady, z nichž žalobkyně vycházela při poskytnutí úvěru právě žalovanému (pracovní smlouva, výplatní pásky, doklady o počtu a výši vyživovacích povinností žalované, o jejích výdajích, dalších příjmech apod.), ačkoli k tomuto byla vyzvána. Žalobkyně znovu odkázala na žalobu a shrnula již uvedené, tedy, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy vycházela toliko z výpisů z uvedených registrů a z informací, které jí sdělila sama žalovaná, aniž by své údaje o příjmech a výdajích jakýmkoli způsobem doložila. Pokud žalobkyně odkázala na několik soudních rozhodnutí, resp. na jejich vybrané části, pak v této souvislosti je nutné uvést, že se žádné z nich nezabývá touto konkrétní situací, tedy zkoumání úvěruschopnosti u osoby toliko na základě údajů uvedených jen samotným žadatelem, bez důkladného prověřování všech potřebných skutečností ohledně příjmů a výdajů dané osoby. 11. Soud uzavírá, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost zkoumat před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného, a to navíc s odbornou péčí, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 580 odst. 1 OZ a § 588 OZ, neboť absolutní neplatnost smlouvy vyžaduje smysl a účel ochrany spotřebitele. 12. Plnila-li proto žalobkyně z absolutně neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 OZ. Žalovaná obdržela od žalobkyně částku ve výši 10 000 Kč, přičemž neuhradila ničeho, kromě ověřovací platby ve výši 1 Kč, proto soud zavázal žalovanou k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 9 999 Kč, představující rozdíl mezi žalobkyní poskytnutou částkou a žalovanou dosud zaplacenou částkou, a to dle § 2993 OZ bez potřeby formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Spolu s částkou ve výši 9 999 Kč je žalovaná povinna podle § 1970 OZ zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalované. Prodlení žalované se odvíjí od prokazatelné výzvy žalobkyně k úhradě dluhu (která byla obsažena v Předžalobní výzvě), která byla zaslána žalované dne [datum], v ní byla stanovená lhůta 30-ti dnů k úhradě dluhu ode dne sepisu této výzvy, splatnost tedy nastala dne [datum] a následujícího dne se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni. 13. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, tedy co do povinnosti žalované zaplatiti žalobkyni částku 3 106 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 105 Kč za den [datum], zákonný úrok