18 C 99/2021-33 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky ve výši 22 571,80 Kč, spolu s příslušenstvím, a to z titulu tvrzeného uzavření smlouvy o zápůjčce, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. 2. Žalovaný se ve věci k výzvě soudu nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Soud rozhodoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen,,o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Na základě provedeného dokazování soud ve věci zjistil následující skutkový stav. Z listiny označené Smlouva o zápůjčce, ve spojení Kartou zákazníka a Žádostí o spotřebitelský úvěr, soud zjistil a má za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu, jíž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splácet takto vyčerpané peněžní prostředky, spolu s úrokem 2 504 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 %, částkou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč, v pravidelných týdenních splátkách po 439 Kč (59 splátek po 439 Kč a jedna splátka po 382 Kč), přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne [datum]. Z listiny označené Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení se Seznamem pohledávek soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena žalobkyni, která je akciovou společností, předmětem její činnosti je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, což bylo zjištěno z Výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně. Z listiny označené Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž toto oznámení bylo zasláno na kontaktní adresu žalovaného, což má soud za prokázáno z Podacího lístku ze dne [datum]. Z listiny označené Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] má soud za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu, přičemž tato výzva byla zaslána na kontaktní adresu žalovaného, což má soud za prokázáno z Podacího lístku ze dne [datum]. Žalovaný však uhradila toliko 2 500 Kč od doby uzavření smlouvy do podání žaloby, což má soud za prokázáno z Tabulky umoření, proto po něm žalobkyně požaduje úhradu částky 22 571,80 Kč (dlužná jistina 12 928,46 Kč, poplatek ve výši 9 643,34 Kč), spolu s příslušenstvím (kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 244,43 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 301,43 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 12 928,46 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % a úrokem 29 % ročně z částky 12 928,46 Kč od [datum] do zaplacení) a s náklady řízení. 5. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla částku 14 000 Kč, žalovaný celkem uhradila toliko částku 2 500 Kč, přičemž pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla na žalobkyni postoupena, o čemž byl žalovaný obeznámen. 6. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah právní předchůdkyně žalobkyně a žalované podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,OZ“) jako smlouvu o zápůjčce, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 257/2016 Sb., o s . 7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. ZoSÚ sice stanoví sankci relativní neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, ovšem soud uzavírá, že se v takovém případě jedná o absolutní neplatnost dle § 588 OZ, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. Podle § 588 OZ soud k neplatnosti daného právního jednání přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, tedy pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly. 10. Soud tedy zkoumal, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se odkazovala toliko na Kartu zákazníka a Žádost o spotřebitelský úvěr, v rámci kterých měl žalovaný uvést rozhodné skutečnosti o své osobě, resp. o svých osobních, výdělkových poměrech, bydlení, vyživovacích povinnostech, které byly do uvedeného dokumentu zapracovány. Ke jmenovaným dokumentům nebyly připojeny žádné doklady, není tedy zřejmý jejich obsah, ani skladba jednotlivých položek, ani zaměstnavatelem potvrzená výše odměny za práci, příp. zda měl žalovaný nějakou vyživovací povinnost, nejsou ani známy další skutečnosti nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného předtím, než mu byla zápůjčka poskytnuta. Soud se tedy pro účely posouzení splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy nemohl spokojit toliko s Kartou zákazníka a Žádostí o spotřebitelský úvěr a v nich uvedenými souhrnnými údaji žalovaného, bez doložení příslušných dokladů, dokumentů ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pro účely posouzení splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy soud tedy nařídil jednání, byl připraven poučit žalobkyni podle § 118a odst. 3 o.s.ř. ve vztahu k označení důkazních návrhů k tvrzením týkajících se zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalující strana k jednání nedostavila, zbavila se tak možnosti být soudem poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., přičemž soud zdůrazňuje, že soud může poskytnout toto poučení pouze při jednání. 11. Soud uzavírá, že žalobkyně v řízení neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalované, a to navíc s odbornou péčí, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 580 odst. 1 OZ a § 588 OZ, neboť absolutní neplatnost smlouvy vyžaduje smysl a účel ochrany spotřebitele. 12. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému celkem částku 14 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 OZ, které je žalovaný povinen vydat podle § 1879 OZ žalobkyni, neboť právě jí byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným platně postoupena. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku ve výši 14 000 Kč, přičemž již uhradil částku ve výši 2 500 Kč, proto soud zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 11 500 Kč, představující rozdíl mezi žalobkyní poskytnutou částkou a žalovanou dosud zap