41 C 182/2021-46 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Podanou žalobou se žalobce vůči žalované domáhal zaplacení částky 11.800 Kč. Tento návrh odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela dne 22. 06. 2008 s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o půjčce [číslo] dále jen " Smlouva. Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 16.960 Kč (půjčka ve výši 10.000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 6.960 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 53 - pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Úhrady měly být spláceny do rukou osoby uvedené v čl. 13 Smluvních podmínek. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měl dle čl. 8 Smluvních podmínek původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data podpisu, t.j 28. 06. 2009. Žalobce od právního předchůdce neobdržel informace o datech a výši jednotlivých úhrad žalované na její dluh, pouze o celkové výši úhrad tj. 5.160 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] S.á.r.l., došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 11.800 Kč. V souladu s ustanovením čl. 5 Smlouvy bylo plnění žalované alokováno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Postoupená pohledávka se proto skládá z Jistiny ve výši 10.000 Kč, Souhrnný poplatek (kapitalizovaný úrok) ve výši 1.800 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 08. 2018 mezi přechodným věřitelem spol. [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobcem [název žalobkyně] došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24. 08. 2018, viz. čl. XV. odst. [číslo] in fine smlouvy. Postoupení pohledávek bylo na základě ujednání smluvních stran účinné k témuž dni, tj. ke dni nabytí účinnosti smlouvy. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. Poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 10. 05. 2021 žalobce předložil i s dokladem o odeslání (§ 142a občanského soudního řádu). 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, ve sporu zůstala nečinná. Za situace, kdy jak žalobce, tak žalovaná v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání. 3. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu vyplývá, že žalobce je právnickou osobou se sídlem na území Maltské republiky, jedná se o věc s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém), je proto třeba zabývat se nejprve tím, zda ve věci je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky, a pokud ano podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Obecně lze říci, že mezinárodní pravomoc soud zkoumá podle jurisdikčních ustanovení příslušné mezinárodní smlouvy nebo podle právních předpisů Evropské unie a není-li jich, podle příslušných ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém, která upravují pravomoc justičních orgánu České republiky. Se zřetelem k tomu, že jak Česká republika, tak Maltská republika jsou členy Evropské unie, je třeba při určení mezinárodní příslušnosti soudu postupovat podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně (s ohledem na datum a podání žaloby) podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (se zřetelem k článku 66 bod 1 tohoto nařízení). Předmětem řízení v dané věci je nárok ze smlouvy uzavřené žalovaným jako spotřebitelem pro účel, který se netýkal jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, s právním předchůdcem žalobce jako osobou, která provozovala profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště (článek 17 bod 1 písm. c) citovaného Nařízení). Podle článku 18 bod 2 smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. V daném případě má žalovaná bydliště na území České republiky, to znamená, že ve věci je dána mezinárodní příslušnost soudu České republiky. Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu byla smlouva o půjčce účastníky uzavřena na území České republiky, řídí se předmětný právní vztah se zřetelem k ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, právním řádem České republiky. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobcem a to: smlouvou o půjčce ze dne 22. 6. 2008, z níž zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla téhož dne uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalobce půjčil žalované částku 10.000 Kč. Převzetí uvedené částky žalovanou vyplývá z obsahu smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s půjčkou souhrnný poplatek ve výši 6.960 Kč. Splatnost půjčky a poplatku byla sjednána v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Ze smluvních podmínek soud zjistil podrobnosti uzavřené smlouvy. Aktivní legitimace žalobce pak byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání. Skutečnost, že žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, byla prokázána předžalobní výzvou spolu s poštovním podacím archem. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o půjčce. Žalovaná na svůj dluh, dle tvrzení žalobce, částečně plnila. Uhradila celkem 5.160 Kč, přičemž tyto platby byly použity na úhradu části souhrnného poplatku. 6. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (nový občanský zákoník) se v tomto řízení použije zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník), neboť právní poměry ze závazkových právních vztahů vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku se řídí, dosavadními právními předpisy. 7. Podle ust. § 657 občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Podle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 9. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o půjčce a půjčku jí také poskytl. Smlouva o půjčce je reálným kontraktem a nevzniká dohodou stran, nýbrž až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníkovi. Ze smlouvy o půjčce vyplývala právnímu předchůdci žalobce jakožto věřiteli povinnost přenechat žalované v pozici dlužníka peníze, konkrétně 10.000 Kč. Žalovaná se pak v této smlouvě zavázala vrátit peníze ve splátkách. Žalobce prokázal, že právní předchůdce žalobce žalované částku 10.000 Kč poskytl dne 22. 6. 2008. Splatnost půjčky byla sjednána v 53 týdenních splátkách. Splatnost půjčky resp. všech 53 dohodnutých splátek nastala dne 28. 6. 2009. 10. Na jistině zbývá uhradit 10.000 Kč a na souhrnném poplatku majícím funkci úroku 1.800 Kč. Žalovaná tuto částku žalobci nezaplatila, soud ji proto zavázal k její úhradě. Jelikož je žalovaná s úhradou tohoto dluhu prokazatelně v prodlení, vznikla jí dle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku, povinnost zaplatit žalobci i úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění platném ke dni prodlení z částky 10.000 Kč od 31. 12. 2015 do zaplacení, jak požadoval žalobce. Lhůta k plnění činí 3 dny od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 11. V projednávané věci soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014 hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení. Žalobce je právnickou osobou a s ohledem na předmět svého podnikání podává stovky žalob ve skutkově a právně obdobných věcech, je tedy naplněn předpoklad § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně tímž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Základ