41 C 223/2021-41 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se vůči žalované domáhá zaplacení částky 9.412,90 Kč spolu s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru. Tento návrh odůvodnil tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. B [číslo] (dále jen původní věřitel), jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované dne 27. 6. 2018 úvěr ve výši 7.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 11. 8. 2018. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 7.000 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.412,90 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky www.crediton.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaná následně odsouhlasila znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala a původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne 27. 6. 2018. K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Jako variabilní symbol si strany zvolily rodné číslo žalované. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, jak je patrno z výpisu z bankovního účtu žalobce (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaná nevrátila úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovanou telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 2. 2. 2021. Poplatek za poskytnutí úvěruje je stanoven dle článku I. Smlouvy a obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů žalobcem, dále náklady vznikající žalobci v souvislosti s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro žalobce. Žalobce dále sděluje, že byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Výzva k plnění byla zaslána dne 2. 2. 2021. 2. Soud před nařízením prvního jednání ve věci vyzval žalobce k doplnění skutkových tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované. K tomu žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI a BRKI, k čemuž dala žalovaná uzavřením smlouvy souhlas podle čl. 7 a [číslo] všeobecných obchodních podmínek (dále jen„ VOP“) původního věřitele. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru podle čl. 3 [číslo] VOP žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a podle čl. 3 [číslo] potvrdila, že je schopna zápůjčku splatit a že řádně zvážila své možnosti. V případě, že měla pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byla žalovaná povinna kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili její schopnost zápůjčku splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalované původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalované zápůjčku splatit. Žalobce k prokázání skutečnosti, že právní předchůdce řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, nenavrhuje žádné další důkazy. 3. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že nezpochybňuje skutečnost, že od žalobce převzala částku 7.000 Kč, nicméně smlouvu o úvěru považuje za absolutně neplatnou z důvodu, že žalobce nedostatečně zkoumal schopnost žalované úvěr splácet. 4. K projednání věci soud nařídil ústní jednání, k němuž se žádný z účastníků nedostavil. 5. Soud provedl důkazy předložené mu žalobcem. Z úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že dne 27. 6. 2018 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] prostředky komunikace na dálku úvěrovou smlouvu, jejímž předmětem byl úvěr ve výši 7.000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit částku spolu s poplatkem ve výši 2.412,90 Kč do 11. 8. 2018. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že částka 7.000 Kč byla vyplacena na účet žalované. Oznámením o postoupení pohledávky žalobce prokázal svou aktivní legitimaci ve sporu, tedy skutečnost, že na něj byla postoupena pohledávka původního věřitele, s nímž žalovaná uzavřela úvěrovou smlouvu. Předžalobní výzvou včetně podacího archu žalobce prokázal, že před podáním žaloby vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dlužné částky. 6. Na základě provedeného dokazování soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne 27. 6. 2018 prostřednictvím elektronické komunikace úvěrovou smlouvu. V této smlouvě se úvěrující zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 7.000 Kč. Oproti tomu se žalovaná zavázala splatit úvěr společně s poplatkem ve výši 2.412,90 Kč. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že úvěrovaný od úvěrujícího převzal na účet 7.000 Kč. Žalovaná splátky úvěru nesplácela. K posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy nenabídnul žalobce žádný důkaz. 7. Po právní stránce, soud posoudil smluvní vztah žalobce a žalované podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že úvěrující uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,ZoSÚ“). 8. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. 9. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle druhého odstavce téhož zákonného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86, je smlouva neplatná. 10. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobce je pouze částečně důvodný. Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nezkoumal schopnost žalované splácet úvěr; pokud zkoumal, tuto skutečnost v řízení nikterak neprokázal. Dle shora citovaných zákonných ustanovení však bylo povinností úvěrujícího s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a úvěr jí poskytnout jen tehdy, pokud dospěje k závěru že, žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí zkoumal úvěruschopnost žalované, je smlouva v souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná. Jde o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle ust. § 588 občanského zákoní