9 C 11/2022-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 699,01 Kč z titulu smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. [právnická osoba] (dále také„ ČS“) prostřednictvím internetového bankovnictví uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky, na základě které ČS poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit za to úrok 11,90 % ročně a dále poplatky dle ceníku, a to v měsíčních splátkách. Žalovaný neplnil svůj závazek a dostal se s úhradou splátek do prodlení a ČS tudíž vzniklo právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a účtovat žalovanému poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle ceníku, což banka udělala a prohlásila úvěr dne [datum] za okamžitě splatný. Žalovaný se počínaje dnem následujícím dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu a dluží žalobkyni částku 52 799,01Kč na jistině, 713,70 Kč na smluvním úroku (z 11,9 % ročně z jistiny do [datum]), částku 713,86 Kč na zákonném úroku z prodlení, poplatky v celkové výši 900 Kč, smluvní úrok z jistiny od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení 8,25 % ročně z jistiny od [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ČS postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou, avšak žalovaný ničeho dalšího nezaplatil. 2. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy její právní předchůdkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet tak, že žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši 28 463 Kč, což pracovník zkontroloval dle metodiky na základě daňového přiznání žalovaného, dále stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace dle svého interního ekonomického modelu na 6 208 Kč, a to protože žalovaný v žádosti uvedl výdaje 0 Kč, a dále učinila dotaz do CCB a vlastních systémů, přičemž zjistila, že žalovaný měl spotřební úvěr u ČS kontokorent s limitem 5 000 Kč a orientační splátkou 417 Kč, spotřební úvěr se splátkou 5 705 Kč a další spotřební úvěr se splátkou 1 995 Kč. Jelikož nová splátka činila 725, bylo celkové splátkové zatížení žalovaného 8 842 Kč, pro což měl dostatečný příjem. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne [datum] náhradním způsobem. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. 4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: 5. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne [datum], že žalovaný uvedl, že bydlí v ve vlastním, je vyučen, nemá vyživovací povinnost a je podnikatelem s příjmem 28 463 Kč. Žalovaný uvedl výdaje a splátky ve výši 0 Kč. 6. Smlouvou o úvěru ze dne [datum] bylo prokázáno, že v dohodě ČS jako banka prohlásila, že poskytuje žalovanému jako úvěrovanému úvěr v celkové výši 50 000 Kč s tím, že jej žalovaný splatí nejpozději do [datum] v měsíčních splátkách po 725 Kč, poslední splátka byla ujednána ve výši 7 345 Kč. Úroková sazba byla ujednána na 11,90 % ročně. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila [právnická osoba] pohledávku za žalovaným postupníkovi [anonymizováno] [právnická osoba] 8. Postoupení pohledávky ČS oznámila žalovanému dopisem ze dne [datum], který předala k poštovní přepravě dne [datum]. 9. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] bylo prokázáno, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Žalobkyně rovněž žalovanému sdělila, že pokud dluh nezaplatí má tento dopis brát jako předžalobní výzvu. Dle připojené kopie poštovního podacího archu byla tato výzva předána k poštovní přepravě dne [datum]. 10. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku [rok] soud zjistil, že žalovaný přiznal příjmy dle § 7 zákona o dani z příjmů ve výši 223 915 Kč a s tím související výdaje 60 000 Kč, tudíž rozdíl a dílčí základ daně činil 163 915 Kč. Další příjmy žalovaný do daňového přiznání nezahrnul. 11. Z tabulky čerpání úvěru soud zjistil, že žalovaný načerpal částku 50 000 Kč dne [datum] a uhradil celkem 4 850 Kč (splátky poplatku, bezhotovostní splátka úvěru, splátka úroku z prodlení, splátka jistiny po splatnosti). 12. Z listiny nazvané Posouzení úvěruschopnosti klienta (č. l. 14) soud zjistil, že ČS popsala, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného (viz žalobní tvrzení) a dále je zde uvedeno, že v databázi CCB byl k žalovanému vyhledán jeden kontrakt se splátkou 7 700 Kč. 13. Z dalších předložených listin soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr již nic nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. 14. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru ze dne [datum] se [právnická osoba] poskytla žalovanému částku 50 000 Kč při úrokové sazbě 11,90 % ročně s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem uvedené společnosti vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 725 Kč ČS tyto finanční prostředky žalovaný načerpal dne [datum]. Před sjednáním dohody [právnická osoba] zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že žalovaný jednak vyplnil žádost, ve které uvedl, že bydlí v ve vlastním, je vyučen, je podnikatelem s příjmem 28 463 Kč, mezi výdaje neuvedl ničeho, pouze částku 0 Kč. Dále předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v databázi CCB, jakož i ve vlastních systémech. Příjem z podnikání si předchůdkyně žalobkyně ověřila z doloženého daňového přiznání. Skutečné výdaje žalovaného nebyly nijak zjišťovány, žalobkyně je pouze odhadla na základě vlastního ekonomického modelu. V daňovém přiznání za rok [rok] uplatnil žalovaný daňový základ 163 915 Kč. Žalovaný následně porušoval povinnosti, neplnil splátky řádně a včas, proto žalobkyně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 45 150 Kč. Společnost ČS následně dohodou ze dne [datum] prodala pohledávku za žalovaným [právnická osoba] a. s., což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené dohody do 7 dnů od data odeslání, a zároveň jej poučila, že pokud dluh nezaplatí má tento dopis brát jako předžalobní výzvu. Tato zásilka byla do poštovní přepravy dána dne [datum]. 15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 19. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 20. Podle § 588 věty první o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného