10 C 292/2023-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 21 337,97 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, když tyto částky měla žalovaná dlužit na základě smluvy o půjčce, uzavřené mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále i jen banka) dne 2. 8. 2016, dle které poskytla banka, po přezkoumání úvěruschopnosti žalované zhodnocením informací získaných od žalované, zaznamenaných v zákaznické kartě, peněžní prostředky ve výši 38 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 50 920 Kč, z toho 38 000 Kč jako úvěr a 12 920 Kč jako souhrnný poplatek (jehož součástí byl i sjednaný úrok ve výši 23,66 % ročně), a to formou 58 týdenních splátek po 878 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, zaplatila celkem 53 776,77 Kč (do postoupení pohledávky 16 850 Kč a po postoupení 36 926,77 Kč), čímž uhradila poplatek, část úroku a úroků z prodlení a dosud dluží žalovanou částku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 29. 11. 2019 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s tím, že jistinu zaplatila a další úroky a plnění jsou nepřiměřená. 3. Soud ve věci usneseními ze dne 9. 10. 2023 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 20. 10. 2023, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Listinou označenou jako Smlouva o půjčce [číslo] s datem 2. 8. 2016 má soud v řízení za prokázáno, že se v této písemně dohodli společnost [právnická osoba] se žalovanou na tom, že uvedená společnost poskytne žalované finanční prostředky – půjčku ve výši 38 000 Kč, a to za souhrnný poplatek v částce 12 920 Kč, žalovaná se naopak zavázala uvedené prostředky vrátit, jakož i zaplatit jí souhrnný poplatek, to obojí ve 58 týdenních splátkách po 878 Kč. Žalovaná pak písemně v rámci smlouvy prohlásila, že uvedené prostředky od společnosti [právnická osoba] převzala. V předmětné smlouvě je dále uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka. Listinou označenou jako Karta zákazníka s datem 2. 8. 2016 s podpisem žalované bylo dále prokázáno, že v této žalovaná uvádí své příjmy (mzdu a ostatní nespecifikované příjmy v celkové výši 46 000 Kč) a běžné měsíční výdaje (nájem, telefon, a výdaje na domácnost v celkové výši 24 500 Kč), tyto údaje nebyly ničím doloženy. Z nesporných tvrzení účastníků bylo dále zjištěno, že žalovaná žalobkyni na předmětnou smlouvy zaplatila celkem částku 53 776,77 Kč. Listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek datovanou dnem 29. 11. 2019, seznamem postupovaných pohledávek vzal soud za prokázané, že se společnost [právnická osoba] písemně dohodla se žalobkyní na tom, že postupuje žalobkyni své pohledávky vzniklé ze smluv o půjčkách za svými dlužníky specifikované v seznamu pohledávek, a to za dohodnutou úplatu, ke dni jejího uhrazení, včetně pohledávky za žalovanou a žalobkyně tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijala. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 10. 10. 2022 včetně podacího lístku, má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou o úhradu dlužné částky s tím, že neučiní-li tak do 25. 10. 2022, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou. 5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že podle smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 2. 8. 2016, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované téhož dne v hotovosti částku ve výši 38 000 Kč a žalovaná se zavázala v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek, jehož součástí byl i úrok ve výši 23,66 % v 58 týdenních splátkách. Ve smlouvě je uvedeno ustanovení, dle kterého zákazník potvrzuje, že věřitel s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácení úvěru, a to na základě zákaznické karty, v nichž však zákazník vyplnil údaje ke svým příjmům a výdajům, které nebyly zcela specifikovány a doloženy, nebylo předloženo žádné potvrzení o pravdivosti uváděných údajů dlužníkem k jeho úvěruschopnosti. Žalovaná bance zaplatila celkem částku 53 776,77 Kč. Předmětná pohledávka vůči žalované byla postoupena se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalované oznámeno. 6. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel před uzavřením každé smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. V daném případě věřitel, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, se touto otázkou před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka bez jakýchkoliv údajů a prokázání – doložení těchto údajů. Ke splnění podmínky odborné péče ze strany právní předchůdkyně žalobkyně však nedošlo. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalované poskytla částku 38 000 Kč, na toto plnění žalovaná zaplatila částku 53 776,77 Kč, z čehož je zřejmé, že žalovaná se na úkor žalobkyně neobohatila, nic jí nedluží (pro absolutní neplatnost smlouvy), proto soud žalobu žalobkyně v celém rozsahu zamítl. 11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy zcela úspěšná byla žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.