10 C 82/2021-46 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 655,39 Kč (sestávající z jistiny ve výši 17 006,70 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 335,26 Kč, z dlužného pojistného schopnosti splácet úvěr ve výši 306 Kč, z kapitalizovaného úroku ve výši 1 357,43 Kč, z poplatků ve výši 600 Kč a z nákladů v souvislosti s uplatněním pohledávky ve výši 50 Kč) spolu s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení z této částky od 1.6.2020 do zaplacení s odůvodněním, že žalovanou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále i jen banka) a žalovaným dne 24.5.2019. Na základě této úvěrové smlouvy banka poskytla žalovanému dne 24.5.2019 úvěr ve výši 20 736 Kč, který se žalovaný zavázal hradit formou 24měsíčních splátek ve výši 1 087 Kč včetně pojištění. Žalovaný však porušil svoje povinnosti splácet úvěr řádně a včas, uhradil toliko 4 splátky v celkové výši 6 372 Kč, pročež s ohledem na toto prodlení žalovaného přistoupila banka k zesplatnění úvěru, a to ke dni 31.5.2020. Před uzavřením smlouvy v souladu s požadavky zákona posoudila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného, přičemž získané informace si dále ověřila nahlédnutím do databází BRKI, NRKI, databází sdružení [příjmení] a insolvenčního rejstříku ISIR, rovněž telefonicky kontaktovala zaměstnavatele žalovaného ke zjištění jeho příjmové stránky a zohlednila i dostupné pohyby na bankovním účtu žalovaného v relevantním časovém období ke zjištění osobního rozpočtu žalovaného za současného reflektování státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu. [právnická osoba] přitom předmětnou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 25.3.2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 26.4.2021, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě. 4. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů soud z provedených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění: Listinami nazvanými Rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] Žádost/ Smlouva o klasickém úvěru [číslo] obě s daty 24.5.2019, jakož i přihláškou k pojištění, bylo v řízení prokázáno, že se v této smlouvě dohodla banka a žalovaný na tom, že banka poskytne žalovanému úvěr ve výši 20 736 Kč na nákup zboží; žalovaný se naopak zavázal bance splatit takto poskytnuté prostředky 24 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 087 Kč (včetně pojištění), splatnými vždy k 17. dni v kalendářním měsíci s tím, že žalovaný se zavázal zaplatit vedle půjčené jistiny bance dohodnuté úroky ve výši 18,08 % ročně a pojištění ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Přímo ve smlouvě bylo dále ujednáno právo banky uplatnit vůči žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za prodlení s úhradou splatné pohledávky, dále byla ujednána částka 600 Kč jako náhrada nákladů spojených s vymáháním a 100 Kč za upomínku. V žádosti současně žalovaný prohlásil, že je svobodný, bez vyživovacích povinností, bydlí v nájmu a je zaměstnán u spol. [právnická osoba] s měsíčním výdělkem 21 000 Kč, za bydlení platí 7 000 Kč a na dluhy 1 100 Kč měsíčně. Transakční historií k výše uvedené úvěrové smlouvě a potvrzením o úhradě finančních prostředků bylo dále prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uhradila za žalovaného částku 20 736 Kč na účet prodejce. Dopisem označeným jako odstoupení od úvěrové smlouvy datovaným dnem 28.4.2020 má soud v řízení za prokázané, že banka sdělila žalovanému, že od uzavřené smlouvy odstupuje ke dni 31.5.2020 pro porušení smluvních povinností žalovaného s tím, že žalovaného současně vyzvala k úhradě dluhu k tomuto dni. Listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 5.6.2020, uzavřená mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, včetně přílohy v podobě seznamu postupovaných pohledávek, Potvrzením o přijetí úplaty za postoupení ze dne 11.6.2020, jakož i dopisem ze dne 16.6.2020 označeným jako Oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou k plnění ze dne 16.6.2020, jakož i kopií podacího archu ze dne 16.6.2020, je dále prokázáno, že banka jako právní předchůdkyně žalobkyně převedla mimo jiné i pohledávku za žalovaným se všemi právy a příslušenstvím na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu s příslušenstvím nejpozději do pěti dnů od doručením výzvy s tím, že jinak bude nárok žalobkyně vymáhán soudní cestou. 5. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu, podle něhož mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 24.5.2019 uzavřena smlouva, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně jako banka zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 736 Kč, což rovněž dne 24.5.2019 učinila; žalovaný se naopak zavázal bance splatit takto poskytnuté prostředky pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 087 Kč, splatnými vždy k 17. dni v kalendářním měsíci s tím, že žalovaný se zavázal zaplatit vedle půjčené jistiny bance dohodnuté úroky ve výši 18,08 % ročně a pojištění ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Banka přitom při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho žádosti o poskytnutí úvěru, v níž tento toliko uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí v nájmu, má příjem ze zaměstnání. Žalovaný doposud uhradil celkem částku 6 372 Kč. Následně pohledávku za žalovaným banka převedla úplatně na žalobkyni se všemi právy a příslušenstvím. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele, splácet spotřebitelský úvěr. V daném řízení žalobkyně neprokázala, že by se touto otázkou před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí zabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, bez ověření uvedených údajů dlužníka. Ke splnění podmínky odborné péče ze strany žalobkyně tedy nedošlo. Soud s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru. 10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 2991 odst. 1,2 o