11 C 330/2022-30 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 174 792,66 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 108 594,65 Kč a poplatků ve výši 66 198,01 Kč) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 21. 12. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 171 000 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 3 999 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, uhradil toliko částku 59 985 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 19. 3. 2019. Z důvodu porušení povinnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně odstoupil od smlouvy dne 15. 8. 2019. 2. Dále se žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 120 296,43 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 75 679,11 Kč a poplatků ve výši 44 617,32 Kč) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 6. 10. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 107 324 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 2 526 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, uhradil toliko částku 30 632 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 15. 5. 2019. Z důvodu porušení povinnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně odstoupil od smlouvy dne 27. 9. 2019. 3. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalovaného. Ze smluvních podmínek plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalovaného půjčku splácet, které žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdce splnil podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a tedy že právní předchůdce žalobkyně postupoval v dané věci s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tyto svoje pohledávky za žalovaným žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11. 10. 2021 s účinností ke dni 14. 10. 2021, což bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. K nařízenému jednání konaného dne 17. 3. 2023 se žalovaný bez předchozí omluvy nedostavil, přičemž měl řádně doručené předvolání k jednání dne 13. 2. 2023. Žalobkyně u jednání setrvala na podané žalobě ve znění doplnění ze dne 11. 1. 2023 s tím, že na podané žalobě nadále v celém rozsahu beze změn a doplňků setrvala. 6. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 12. 2017, splátkovým kalendářem ze dne 21. 12. 2017, matričním listem klienta ze dne 21. 12. 2017, posuzováním úvěruschopnosti původním věřitelem ke smlouvě ze dne 21. 12. 2017, pohyby na bankovních účtech ze dne 21. 12. 2017, vydanými fakturami ke smlouvě ze dne 21. 12. 2017, odstoupením od smlouvy ze dne 6. 8. 2019, výsledným vyúčtováním ze dne 15. 8. 2019 vč. přílohy. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 12. 2017 smlouvu nazvanou jako smlouva o spotřebitelském úvěru, podle které [právnická osoba], poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 171 000 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla, a to na účet prodávajícího [právnická osoba] Žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o příslušenství v 72 měsíčních splátkách po 3 999 Kč, počínaje 21. 1. 2018. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Z prohlášení žalovaného (matričního listu) bylo zjištěno, že žalovaný je výdělečně činný na dobu neurčitou jako řidič s čistou mzdou 24 000 Kč měsíčně. Celkové měsíční příjmy domácnosti měly činit v prosinci 2017 částku 52 000 Kč. Výdaje zkoumány nebyly. Žalovaný je ženatý, bydlí ve vlastním domě a nemá vyživovací povinnost. 7. Dále soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 10. 2018, splátkovým kalendářem ze dne 6. 10. 2018, matričním listem klienta ze dne 6. 10. 2018, posuzováním úvěruschopnosti původním věřitelem ke smlouvě ze dne 6. 10. 2018, pohyby na bankovních účtech ze dne 6. 10. 2018, vydanými fakturami ke smlouvě ze dne 6. 10. 2018, odstoupením od smlouvy ze dne 17. 9. 2019, výsledným vyúčtováním ze dne 9. 1. 2020 vč. přílohy. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 6. 10. 2018 smlouvu nazvanou jako smlouva o spotřebitelském úvěru, podle které [právnická osoba], poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 107 324 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla, a to na účet prodávajícího [právnická osoba] Žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o příslušenství v 72 měsíčních splátkách po 2 526 Kč, počínaje 6. 11. 2018. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Z prohlášení žalovaného (matričního listu) bylo zjištěno, že žalovaný je výdělečně činný na dobu neurčitou jako řidič s čistou mzdou 25 000 Kč měsíčně. Celkové měsíční příjmy domácnosti měly činit v říjnu 2018 částku 73 000 Kč. Výdaje zkoumány nebyly kromě již uzavřeného úvěru u právního předchůdce žalobkyně, kdy měsíční splátka činila 3 999 Kč. Žalovaný je ženatý, bydlí ve vlastním domě a nemá vyživovací povinnost. 8. Listinou označenou jako potvrzení ze dne 14. 10. 2021, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 vč. přílohy (seznamem pohledávek), oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 10. 2021 vč. podacího lístku ze dne 29. 10. 2021, předžalobní upomínkou ze dne 6. 5. 2022 vč. podacího lístku ze dne 9. 5. 2022 soud zjistil, že dopisem ze dne 19. 10. 2021, odeslaným dne 29. 10. 2021, bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky žalobkyní. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 6. 5. 2022 a odeslána 9. 5. 2022. 9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 171 000 Kč a 107 324 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením obou úvěrových sm