41 C 206/2023-25 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Podanou žalobou se žalobce vůči žalované domáhal zaplacení částky 15.000 Kč s příslušenstvím. Tento návrh odůvodnil tím, že žalovaná dne 16. 12. 2007 uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen jako„ Původní věřitel"), Smlouvu o půjčce [číslo] dále jen " Smlouva. Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Převzetí finančních prostředků žalovaná potvrdila svým vlastnoručním podpisem na Smlouvě. Spolu s jistinou půjčky se žalovaná zavázala původnímu věřiteli splatit i souhrnný poplatek ve výši 10.440 Kč, který představoval smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Žalovaná se tak zavázala původnímu věřiteli splatit celkovou částku ve výši 25.440 Kč, a to v 53 pravidelných týdenních splátkách, které měly být spláceny v hotovosti k rukám osoby pověřené původním věřitelem, přičemž první splátka byla dle Smlouvy splatná 7. den ode dne uzavření smlouvy a každá následující pak do konce následujícího týdenního období, resp. do 7 dnů po uhrazení předchozí splátky. Žalovaná však půjčku včetně sjednaného příslušenství nesplatila řádně a včas, a to tím, že ani ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni 21. 12. 2008 svůj závazek nesplnila. Žalovaná původnímu věřiteli uhradila částku ve výši 1.000 Kč. Jednotlivé úhrady splátek byly dle dohody smluvních stran započítány nejprve na souhrnný poplatek a po jeho úplném splacení na jistinu pohledávky. Na souhrnný poplatek tak byla započtena částka ve výši 1.000 Kč a na jistinu pohledávky byla alokována částka ve výši 0 Kč. Žalovaná se tak ode dne 22. 12. 2008 dostala do prodlení s úhradou částky 24.440 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny pohledávky ve výši 15.000 Kč a zůstatku souhrnného poplatku ve výši 9.440 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] S.á.r.l., došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele (dále jen jako„ Přechodný věřitel"). Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 24.440 Kč a skládala se z nedoplatku jistiny ve výši 15.000 Kč a nedoplatku souhrnného poplatku ve výši 9.440 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem spol. [název společnosti] S.á.r.l. a žalobcem [název žalobkyně] došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24. 8. 2018. Postoupení pohledávek bylo na základě ujednání smluvních stran účinné k témuž dni, tj. ke dni nabytí účinnosti smlouvy, viz. čl. II. odst. 2.1. a 2.2. smlouvy. Žalovaná byla o změně věřitele informována přípisem ze dne 1. 10. 2018. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. Předmět žalobního návrhu tak tvoří nedoplatek jistiny půjčky ve výši 15.000 Kč a nedoplatek souhrnného poplatku ve výši 9.440 Kč, případné shora specifikované kapitalizované zákonné úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že smluvně sjednané příslušenství pohledávky bylo žalobci postoupeno v kapitalizované výši, je v žalobním návrhu uplatněno jako kapitalizovaný úrok. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení za období od 1. 7. 2015 (tj. od účinnosti postoupení pohledávky na přechodného věřitele) do zaplacení, a to ve výši určené konečným datem splatnosti celého závazku, tj. 21. 12. 2008 počítaný z žalované jistiny pohledávky. Poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 26. 4. 2023 žalobce předkládá i s dokladem o odeslání (§ 142a občanského soudního řádu). 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, ve sporu zůstala nečinná. Za situace, kdy jak žalobce, tak žalovaná v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání. 3. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu vyplývá, že žalobce je právnickou osobou se sídlem na území [stát] [anonymizováno], jedná se o věc s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém), je proto třeba zabývat se nejprve tím, zda ve věci je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky, a pokud ano podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Obecně lze říci, že mezinárodní pravomoc soud zkoumá podle jurisdikčních ustanovení příslušné mezinárodní smlouvy nebo podle právních předpisů Evropské unie a není-li jich, podle příslušných ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém, která upravují pravomoc justičních orgánu České republiky. Se zřetelem k tomu, že jak Česká republika, tak [stát] [anonymizováno] jsou členy Evropské unie, je třeba při určení mezinárodní příslušnosti soudu postupovat podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně (s ohledem na datum a podání žaloby) podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (se zřetelem k článku 66 bod 1 tohoto nařízení). Předmětem řízení v dané věci je nárok ze smlouvy uzavřené žalovaným jako spotřebitelem pro účel, který se netýkal jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, s právním předchůdcem žalobce jako osobou, která provozovala profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště (článek 17 bod 1 písm. c) citovaného Nařízení). Podle článku 18 bod 2 smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. V daném případě má žalovaná bydliště na území České republiky, to znamená, že ve věci je dána mezinárodní příslušnost soudu České republiky. Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu byla smlouva o půjčce účastníky uzavřena na území České republiky, řídí se předmětný právní vztah se zřetelem k ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, právním řádem České republiky. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobcem a to: smlouvou o půjčce ze dne 16. 12. 2007, z níž zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla téhož dne uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalobce půjčil žalované částku 15.000 Kč. Převzetí uvedené částky žalovanou vyplývá z obsahu smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s půjčkou souhrnný poplatek ve výši 10.440 Kč. Splatnost půjčky a poplatku byla sjednána v 53 týdenních splátkách. Ze smluvních podmínek soud zjistil podrobnosti uzavřené smlouvy. Aktivní legitimace žalobce pak byla prokázána smlouvami o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání. Skutečnost, že žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, byla prokázána předžalobní výzvou spolu s poštovním podacím archem. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o půjčce. Žalovaná na svůj dluh, dle tvrzení žalobce, částečně plnila. Uhradila celkem 1.000 Kč, přičemž platby byly použity na úhradu části souhrnného poplatku. 6. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (nový občanský zákoník) se v tomto řízení použije zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (dále jen občanský zákoník), neboť právní poměry ze závazkových právních vztahů vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku se řídí, dosavadními právními předpisy. 7. Podle ust. § 657 občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Podle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 9. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o půjčce a půjčku jí také poskytl. Smlouva o půjčce je reálným kontraktem a nevzniká dohodou stran, nýbrž až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníkovi. Ze smlouvy o půjčce vyplývala právnímu předchůdci žalobce jakožto věřiteli povinnost přenechat žalované v pozici dlužníka peníze, konkrétně 15.000 Kč. Žalovaná se pak v této smlouvě zavázala vrátit peníze ve splátkách. Žalobce prokázal, že právní předchůdce žalobce žalované částku 15.000 Kč poskytl dne 16. 12. 2007. Splatnost půjčky byla sje