41 C 290/2023-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky. Tento návrh odůvodnil tím, že žalobce se žalovanou uzavřel dne 30. 8. 2021 Smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Žalobce tak poskytl žalované dne 30. 8. 2021 finanční prostředky ve výši 250.000 Kč a povinností žalované bylo celou částku vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalovaná se zavázala vrátit částku v 96 splátkách po 3.818 Kč (vyjma poslední splátky). Ve Smlouvě o hotovostním úvěru si strany ujednaly roční smluvní úrok ve výši 9,49 %. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 5.000 Kč. Žalobce v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy řádně posoudil úvěru schopnost žalované. V rámci posouzení úvěruschopnosti se žalobce nespoléhal pouze na tvrzení žalované, ale informace poskytnuté žalovanou ověřil za použití nezávisle ověřitelných údajů. Žadatelé obecně v rámci úvěrové žádosti, deklarují (mimo jiné) výši čistého měsíčního příjmu, výši pravidelných měsíčních výdajů, rodinný stav a počet vyživovaných dětí. Nutnou podmínkou pro poskytnutí úvěru je verifikace příjmu žadatele. Primárním podkladem pro ověření příjmů žadatele jsou výpisy z bankovního účtu (další akceptované způsoby pro doložení příjmu jsou potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, důchodový výměr, výměr rodičovského příspěvku, daňové přiznání atd.). Tento postup posvětil i Nejvyšší správní soud ČR ve svém rozhodnutí, sp. zn. 1As 30/2015, kdy označuje právě výpisy z účtu žadatele jako jeden ze způsobů, jakým by měl poskytovatel úvěru dostát požadavku na vynaložení odborné péče při ověřování tvrzení žadatele při posuzování jeho úvěruschopnosti. Ohledně případných dalších závazků žalované vycházel žalobce jednak z tvrzení žalované a nad rámec těchto tvrzení čerpal i informace z dostupných bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a případně registru [příjmení]. Tímto postupem žalobce před uzavřením Smlouvy řádně dostál povinnostem dle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a tedy řádně posoudil úvěruschopnost žalované se závěrem, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnostech žalované jako spotřebitele úvěr splácet. V části V. Smlouvy bylo mezi účastníky sjednáno, že v případě, že žalovaná poruší svou povinnost řádně splácet a neuhradí 2 měsíční splátky po sobě, nebo 1 splátku déle než 3 měsíce, bude žalobce oprávněn úvěr zesplatnit. Jelikož žalovaná porušila svou povinnost ze Smlouvy a 2 měsíce za sebou (splátka za měsíce 12/ 2022 a 01/ 2023) neuhradila splátku, byl úvěr dne 29. 3. 2023 zesplatněn. V části V. Smlouvy byly dále sjednány smluvní pokuty a náklady v případě opožděných plateb. Žalovaná se zavázala, že v případě, že se opozdí s platbou splátky nebo jiné platby, je žalobce oprávněn naúčtovat náklady, které účelně vynaloží na vymáhání pohledávky a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. V případě, že je dlužná částka nižší než 500 Kč, může žalobce účtovat smluvní pokutu ve výši dlužné částky. V návaznosti na porušení povinností žalované a zesplatnění úvěru bylo žalované dne 29. 3. 2023 zasláno oznámení o zesplatnění úvěru s výzvou k doplacení dlužné částky ve výši 237.127,60 Kč (částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 228.309,05 Kč, dlužného smluvního úroku ke dni zesplatnění ve výši 7.318,55 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.500 Kč). V souladu s ust. § 122 odst. 4) zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, žalobce požaduje úhradu smluvního úroku ve výši, která odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Dne 29. 3. 2023 došlo k zesplatnění úvěru. Protože je sjednaný úrok nižší než úrok určený dle ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce úrok sjednaný ve Smlouvě, tj. ve výši 9,49 % p.a. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení žalované částky v souladu s ust. §142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, a proto mu v případě úspěchu ve věci náleží náhrada nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku a nákladů právního zastoupení včetně DPH (3 úkony právní služby dle §11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění a náhrada hotových výdajů za tyto úkony dle §13 téhož předpisu). 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání jen na základě listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými mu žalobcem. Ze smlouvy o hotovostním úvěru [číslo] zjistil, že banka uzavřela s žalovanou dne 30. 8. 2021 úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla banka žalované úvěr ve výši 250.000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 3.818 Kč spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 5.000 Kč a s úrokem ve výši 9,49 % ročně. Podrobnosti smlouvy soud zjistil z Úvěrových podmínek. Potvrzením o vyplacení úvěru smlouvy bylo prokázáno, že byly finanční prostředky žalované skutečně poskytnuty. Výpisem z účtu žalované a doklady o jejích příjmech a výdejích bylo žalobcem prokázáno, že před uzavřením smlouvy řádně zkoumal úvěruschopnost žalované. Ze splátkového kalendáře a oznámením o zesplatnění úvěru bylo prokázáno, že se žalovaná ocitla v prodlení se splátkami za měsíce prosinec 2022 a leden 2023 a žalobce v souladu se smlouvu úvěr zesplatnil k datu 29.3.2023. Předžalobní upomínkou a poštovním podacím archem bylo v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobce touto upomínkou vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky s tím, že v případě, že tuto částku žalovaná neuhradí, bude se žalobce splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. 4. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto prokazují nárok žalobce. 5. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi bankou a žalovanou byla uzavřena platná smlouva o úvěru na podkladě které banka poskytla žalované úvěr ve výši 250.000 Kč, který žalovaná čerpala a zavázala se jej splácet včetně úrokového navýšení. Před uzavřením smlouvy banka řádně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Jelikož svůj závazek nesplnila a nesplácela řádně to, k čemu se zavázala, prohlásila banka v souladu se smlouvou úvěr za splatný a vyzvala žalovanou k jeho úhradě včetně poplatků a úvěrového navýšení. Žalovaná však až dosud žalobci neuhradila z titulu této smlouvy částku specifikovanou shora. 6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze ji proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Úvěrová smlouva měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nedílnou součástí smlouvy se pak v souladu s dohodou stran staly i všeobecné obchodní podmínky žalobce, na které bylo výslovně odkázáno ve smlouvě ve smyslu § 1799 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a soud má za to, že v tomto směru je možno vyhodnotit tuto doložku odkazující na obchodní podmínky jako platnou, byť se v daném konkrétním případě jedná o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 8. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná řádně a včas svůj dluh nesplnila, dostala se tak s úhradou popsaného dluhu ve smyslu ust. § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení. Žalobkci tak vznikl vůči žalované též nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši, dle nař. vl. č. 351/2013 Sb. 9. Vzhledem k výše uvedenému proto soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. 10. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku. 11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně zcela úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 9.486 Kč, dále odměnou advokáta za právní služby, přičemž sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 9.260 Kč (vznikl nárok na odměnu za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobce do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis kvalifikované výzvy k plnění). Dále mu byla přiznána náhrada h