10 C 110/2024-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 22 288,14 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku s tím, že uvedenou částku měla žalovaná dlužit žalobkyni na základě Smlouvy o úvěru, uzavřené dne 27.2.2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společnosti , právnická osoba, ) a žalovanou, na základě které se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet včetně úroků ve výši 15,10 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 741,98 Kč, počínaje dnem 20.3.2019. Banka svůj závazek splnila a dne 27.2.2019 úvěr žalované poskytla na její účet. Žalovaná však řádně úvěr nesplácela, proto banka prohlásila úvěr k 23.8.2022 za okamžitě splatný a požadovala po žalované zaplacení zůstatku jistiny ve výši 20 788,14 Kč, poplatků ve výši 1 500 Kč a dále zákonný úrok z prodlení a smluvený úrok ve výši 15,10 % ročně kapitalizovaný k 23.8.2022 v částkách 1 336,58 Kč a 2 686,33 Kč a dále tyto úroky z částky 20 788,14 Kč od 19.9.2023 do zaplacení. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 18.9.2023 a 13.10.2023 byla předmětná pohledávka postoupena bankou na společnost , právnická osoba, a.s. a následně až na žalobkyni, přičemž toto postoupení bylo žalované oznámeno.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci usnesením ze dne 25.4.2024 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 13.5.2024, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.4. Z listin nazvaných Smlouva o úvěru (, produkt, ) s datem 27.2.2019 bylo zjištěno, že banka se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto úvěrové prostředky splácet včetně úroků ve výši 15,10 % ročně v 72měsíčních splátkách po 741,98 Kč, vždy k 20. dni v měsíci, počínaje 20.3.2019. Banka měla k dispozici výpis z běžného účtu žalované jako potvrzení o příjmu žalované od jejího zaměstnavatele ve zjištěné výši 16 051 Kč měsíčně a interní informace ohledně jejich splátek u banky. Upomínkami z 26.1.2022, 26.2.2022, 24.3.2022, 24.4.2022 a 9.8.2022 byla žalovaná vyzývána opakovaně k zaplacení dlužných splátek. Z výpisů z účtu žalované a z výpisu z úvěrového účtu, z oznámení o zesplatnění z 25.8.2022 bylo dále zjištěno, že žalovaná celkem zaplatila 34 104,76 Kč, nadále však nesplácela řádně splátky, a to i přes výzvy, proto jí bylo oznámeno zesplatnění celého zůstatku úvěru v celkové výši 23 712,25 Kč se lhůtou k zaplacení do 8.9.2022. Na základě Smluv o postoupení pohledávek z 18.9.2023 a 13.10.2023 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisy s daty 25.9. a 25.10.2023.5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že banka poskytla žalované úvěr ve výši 35 000 Kč s tím, že vycházela z jejího prohlášení o výši příjmu, který si ověřila z výpisu z účtu žalované u banky, výdaje nezjišťovala a neověřovala vůbec, pouze zaznamenala z interních informací existenci dalšího závazku žalované vůči bance. Žalovaná na předmětný úvěr zaplatila celkem 34 104,76 Kč.6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o kontokorentu s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech, které si sice ověřila z potvrzení zaměstnavatele, výdaje však bez jakéhokoliv zjišťování a prověřování, banka nezjišťovala vůbec, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.10. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost ve vztahu k výdajům žalované před uzavřením smlouvy, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, přičemž tato neplatná smlouva nebyla ani stranami podepsána.11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně poskytla žalované částku 35 000 Kč, žalovaná zaplatila 34 104,76 Kč, žalovaná se tudíž na úkor žalobkyně obohatila o částku 895,24 Kč, proto je povinna tuto částku žalobkyni vrátit a pro další neplatná ujednání ohledně úroků a poplatků byla žaloba zamítnuta. Ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až