110 C 32/2023-53 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou původně domáhala po žalovaném zaplacení částky 87 824 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne 27.9.2022, dle které žalobkyně poskytla žalovanému po přezkoumání úvěruschopnosti na základě dokladů o příjmech, z informací získaných od žalovaného, databází SOLUS a NRKI, dne 29.9.2022 částku 91 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit žalobkyni společně s úrokem ve výši 71,98 % v 30 měsíčních splátkách po 6 610 Kč, splatných vždy k 22. dni v měsíci, počínaje 10/2022. Žalovaný však přestal řádně splátky platit, uhradil 10 splátek po 6 610 Kč, dostal se do prodlení, čímž porušil své povinnosti hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, načež došlo k zesplatnění k 26.10.2023, a žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem 99 150 Kč (do podání žaloby 72 710 Kč, po podání žaloby 26 440 Kč), proto žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby pro plnění žalovaného po zahájení řízení, požadovala částku ve výši 73 299 Kč se zákonným úrokem z prodlení specifikovaným v žalobě a částečném zpětvzetí žaloby, smluvní pokutu ve výši 3 045,44 Kč, smluvní úrok z částky 75 825,33 Kč od 28.10.2023 do zaplacení (max. do výše 237 960 Kč).2. Žalovaný potvrdil, že žalobkyně mu vyplatila částku 91 000 Kč s tím, že zpočátku řádně platil, ale z důvodu nedostatku peněz po dobu mateřské dovolené manželky, se dostal do dluhové spirály (využil služeb nebankovních subjektů), přestal pravidelně ve sjednaných splátkách splácet a platil dle svých možností, neuměl tuto situaci řešit a obrátil se o pomoc na neziskovou organizaci , právnická osoba, . Namítal a poukazoval na nevěrohodnost uzavření konkrétní smlouvy s tvrzeným obsahem, nedostatečné prověřování jeho úvěruschopnosti a na nemorální smluvní úrok. Dále potvrdil, že na předmětný úvěr žalobkyni celkem zaplatil částku 99 150 Kč3. Z listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , podepsané žalobkyní a žalovaným dne 27.9.2022, včetně Oznámení o schválení úvěru a Splátkového kalendáře, Klientské karty ke smlouvě č. , hodnota, , bylo v řízení prokázáno, že se v této smlouvě žalobkyně dohodla se žalovaným na tom, že poskytne žalovanému úvěr ve výši 91 000 Kč a žalovaný se naopak měl zavázat takto poskytnuté peněžní prostředky pravidelně splácet v 30 měsíčních splátkách po 6 610 Kč, splatných vždy k 22. dni v měsíci, počínaje 10/2022. Žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, žalovaný zaplatil 11 splátek po 6 610 Kč. Z listin nazvaných Prohlášení klienta a Hodnocení klienta, podepsané žalovaným, bylo dále zjištěno, že žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z prohlášení žalovaného, v němž uvedl svůj měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 48 126 Kč, výdaje na bydlení ve výši 6 931 Kč, životní minimum ve výši 4 620 Kč s tím, že žije sám, je ženatý, tyto údaje nebyly vůbec prověřovány. Z potvrzení SOLUS a NRKI bylo dále zjištěno, že v těchto evidencích je zmínka o menším riziku klienta, insolvenční řízení není vedeno. Z nesporných tvrzení účastníků a z interního výpisu žalobkyně s označením žalovaného a z potvrzení o provedených transakcích mBank bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil do podání žaloby částku 72 710 Kč, po podání žaloby 26 440 Kč. Upomínkami z 24.4.2023, 22.9.2023 a z 23.10.2023 vzal soud v řízení za prokázáno, že žalobkyně vyhotovila písemné oznámení o zesplatnění předmětného úvěru s okamžitou splatností a vyzvala ho k uhrazení dlužné částky, doklad o odeslání, případně doručení těchto dopisů žalovanému nebyl předložen. Kopii občanského průkazu bylo dále zjištěno, že žalobkyně si ověřovala totožnost žalovaného. Předžalobní upomínkou ze dne 24.11.2023, včetně podacího archu pošty, bylo v řízení dále prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky s tím, že v případě, že tuto částku žalovaný neuhradí, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr, že na základě předmětné smlouvy o úvěru, podepsané elektronicky 27.9.2022, žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 91 000 Kč, přičemž žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z údajů vyplněných žalovaným ohledně příjmů a předpokládaných výdajů, s tím, že si tyto údaje neověřovala, spokojila se s údaji z registru SOLUS a NRKI. Žalovaný vyčerpal celkem 91 000 Kč, zaplatil 99 150 Kč.5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí