13 C 285/2024-25 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 46 374,38 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 28. 4. 2006 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to převodem na bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit, spolu s úrokem ve výši 19,9 % ročně, a to ve splátkách po 1 321,91 Kč měsíčně, počínaje dnem 15. 5. 2006. Žalovaný dluh řádně nehradil a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr dopisem ze dne 28. 3. 2007 zesplatnila. Žalovaný na jistinu úvěru zaplatil pouze 3 625,62 Kč a její neuhrazený zůstatek tak činí 46 374,38 Kč. V úvěrové smlouvě byla sjednána rozhodčí doložka, na základě které byl dne 31. 7. 2007 rozhodcem , tituly před jménem, , jméno FO, vydán rozhodčí nález sp. zn. , číslo, eA a na jeho základě pak žalobkyně pohledávku vymáhala rovněž v exekučním řízení, vedeném Exekutorským úřadem , adresa, -východ, sp. zn. , spisová značka, , které bylo následně na základě souhlasu žalobkyně zastaveno. Pohledávka za žalovaným byla Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 6. 2006 postoupena společnosti , právnická osoba, , která následně smlouvou ze dne 25. 3. 2007 pohledávku postoupila žalobkyni. Žalobkyně požaduje zaplatit jistinu úvěru, smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení, a to od 25. 4. 2007 do zaplacení. Žalovaný byl o úhradu dluhu opakovaně upomínán, žalobkyni však přesto nezaplatil ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy, Anonymizováno2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že rozhodčí nález , tituly před jménem, , jméno FO, nebyl zrušen postupem dle zákona č. 216/1994 Sb., avšak v rámci exekučního řízení bylo exekučním soudem vydáno usnesení o odkladu exekuce, v němž soud konstatoval, že z úřední povinnosti musí zkoumat transparentnost rozhodčí doložky a přistoupit k vyhodnocení naplnění podmínek pro případné zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Po vydání uvedeného usnesení žalobkyně dospěla k závěru, že rozhodčí nález je neplatný, a proto vyslovila souhlas se zastavením exekuce. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 23 Cdo 4460/2014 se žalobkyně domnívá, že ve věci není dána překážka věci rozhodnuté. V rámci exekuce nedošlo ani k částečnému vymožení povinnosti.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 28. 4. 2006 právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru (smlouva č. , číslo, , na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka 50 000 Kč, a to převodem na jeho účet uvedený ve smlouvě (historický výpis z účtu). Žalovaný se zavázal věřiteli kromě jistiny úvěru zaplatit také smluvní úrok ve výši 19,9 % ročně, a to v měsíčních splátkách po 1 321,91 Kč (s výjimkou první splátky, která činila 463,42 Kč). V čl. XV odst. 7 smlouvy byla sjednána rozhodčí doložka, podle které majetkové spory ze smlouvy o úvěru měly být rozhodovány jediným rozhodcem, určeným , tituly před jménem, , jméno FO, z jim vedeného seznamu rozhodců. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, pročež právní předchůdkyně žalobkyně úvěr dopisem ze dne 28. 3. 2007 zesplatnila, a vyzvala žalovaného k jeho úhradě ve lhůtě do 10 kalendářních dnů od doručení dopisu (dopis ze dne 28. 3. 2007). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 6. 2006 ve znění dodatku ze dne 25. 4. 2007 postoupila společnost , právnická osoba, . pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, (dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek), která následně smlouvou ze dne 25. 3. 2007 ve znění dodatku ze dne 25. 4. 2007 pohledávku postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek vč. dodatku). Předžalobní upomínkou ze dne 23. 4. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu (předžalobní výzva, podací lístek), a to ve lhůtě do 2. 5. 2024. Rozhodčím nálezem , tituly před jménem, , jméno FO, , sp. zn. , číslo, ze dne 31. 7. 2007 bylo žalovanému uloženo, aby žalobkyni zaplatil částku 46 374,38 Kč s příslušenstvím (rozhodčí nález). K vymožení přiznané pohledávky byla následně usnesením Okresního soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ze dne 7. 2. 2008 nařízena exekuce (usnesení o nařízení exekuce), která byla zastavena usnesením soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , č. j. , spisová značka, ze dne 13. 5. 2024, které nabylo právní moci dne 12. 6. 2024 (usnesení o zastavení exekuce). Z nerozporovaného tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že na jistinu úvěru žalovaný zaplatil pouze 3 625,62 Kč.5. S ohledem na skutečnost, že o žalobou uplatněném nároku bylo již dříve rozhodnuto rozhodčím nálezem, který dle tvrzení žalobkyně nebyl zrušen postupem dle zákona č. 216/1994 Sb., zabýval se soud nejdříve otázkou, jestli projednání věci nebrání překážka věci rozhodnuté. S ohledem na závěry, vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 23 Cdo 4460/2014 a potvrzené i v aktuálním rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1588/2023 ze dne 31. 7. 2024, soud dospěl k závěru, že rozhodčí nález v tomto případě překážku věci rozhodnuté nezakládá. Je tomu tak proto, že rozhodčí doložka obsažena v úvěrové smlouvě ze dne 28. 4. 2006 umožňovala určení rozhodce a vedení rozhodčího řízení podle pravidel vydaných osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Taková rozhodčí doložka je absolutně neplatná a nemůže založit pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu (viz rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 31 Cdo 958/2012 ze dne 10. 7. 2013). Pokud přesto došlo k vydání rozhodčího nálezu, nejedná se o způsobilý exekuční titul, který by mohl založit překážku věci rozhodnuté.6. Soud proto žalobou uplatněný nárok projednal, přičemž po právní stránce jej hodnotil podle předpisů účinných ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tedy ke dni 28. 4. 2006.7. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 502 odst. 1 obch. zák., od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.9. Podle § 506 obch. zák., je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.10. Podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.11. Soud aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut bezhotovostní úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v sjednaných splátkách, a to spolu se smluvním úrokem ve výši 19,9 % ročně. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil a právní předchůdkyně žalobkyně proto dopisem ze dne 28. 3. 2007 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě ve lhůtě do 10 kalendářních dnů od doručení dopisu. Jelikož žalovaný na jistinu úvěru zaplatil pouze 3 625,62 Kč, přičemž nesplacená část jistiny činí 46 374,38 Kč, soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Žaloba byla shledána důvodnou také ve vztahu k nároku na smluvní úrok ve výši 19,9 % ročně. Soud v této souvislosti hodnotil rovněž to, jestli sjednaný úrok není nepřiměřené vysoký ve srovnání s úrokovými sazbami uplatňovanými v rozhodném období na bankovním trhu, jak vyplývají ze statistických údajů ČNB, přičemž dospěl k závěru, že sjednaný úrok v tomto směru nebyl nepřiměřeně vysoký, když průměrná výše úrokových sazeb u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy (tj. v dubnu 2006) činila 12,61 %.12. Po