14 C 279/2025-38 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 26. 8. 2025 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 24 040 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhověl, pokračoval v řízení, vyzval žalobkyni k doplacení soudního poplatku a ve věci nařídil jednání.4. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru, předpisem splátek, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou, dokladem o odeslání, žádostí o úvěr, pracovní smlouvou, potvrzením o nemocenské a výplatními lístky.5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:6. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 3. 11. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 5 000 Kč, úvěr byl žalovanému vyplacen, úroky byly ujednány ve výši 254 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 450 Kč, administrativní poplatek ve výši 692 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 900 Kč, žalovaný měl celkovou dlužnou částku ve výši 9 296 Kč dle smlouvy žalovaný zaplatit ve 14měsíčních splátkách po 664 Kč do 3. 1. 2023, žalovaný na splátkách uhradil 2 036 Kč, dluh na jistině představuje 2 964 Kč.7. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dále dne 2. 7. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 10 000 Kč, úvěr byl žalovanému vyplacen, úroky byly ujednány ve výši 963 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, administrativní poplatek ve výši 929 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 1 800 Kč, žalovaný ničeho nezaplatil. Celkovou dlužnou částku ve výši 18 592 Kč měl dle smlouvy žalovaný zaplatit ve 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč do 2. 9. 2022, žalovaný na splátkách uhradil 9 312 Kč, dluh na jistině představuje 688 Kč.8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen.9. Předžalobní výzva ze dne, která byla odeslána dne 17. 7. 2025 je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci, i přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho dalšího nezaplatil.10. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Žalovaný v průběhu řízení nezpochybňoval uzavření ani jedné smlouvy, převzetí peněz ani žalovanou částku, k žalobě se nevyjádřil, k nařízenému jednání se opakovaně nedostavil.11. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytovatel při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splácen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.17. Podle § 1967 občanského zákona č. 89/2012 Sb. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení, dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.18. Podle § 1970 občanského zákona č. 89/2012 Sb. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný, výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.19. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.20. Z ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 vyplývá, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy a výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat, například předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění a podobně. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru.21. Z citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splácení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.22. Obdobně je tato myšlenka formulována v nálezu Ústavního soudu č. 199/11, z nějž je zřejmé, že stát neposkytne ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splácen, nýbrž spíše s cílem dosažení většího zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru, dlužník, ať už z nevědomosti či bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.23. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu dána důvodně, nikoli však v celém rozsahu.24. V prvé řadě se soud zabýval nárokem na vrácení neuhrazené jistiny.25. S ohledem na výsledky provedeného dokazování soud dovodil, že úvěrující společnost, tj. právní předchůdce žalobkyně a žalovaný zcela nepochybně měli za cíl uzavřít smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákona, neboť mezi nimi skutečně by