10 C 329/2025-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 11 850,27 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku, představující dluh žalovaného ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 7. 11. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným distančním způsobem na adrese , adresa, .cz, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 44 600 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se tento úvěr zavázal splácet včetně úroků a poplatků. Žalobkyně úvěr po přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému poskytla na jeho účet č. , č. účtu, , konkrétně dne 7. 11. 2024 částku 5 000 Kč, žalovaný úvěr nesplácel, proto žalobkyně smlouvu vypověděla a vyzvala a žalovaného k úhradě jistiny ve výši 4 999,97 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 99,50 Kč, úroku ve výši 6 374,70 Kč, poplatku za službu ,, , adresa, “ ve výši 102,48 Kč, poplatku za službu ,,, adresa, “ ve výši 165 Kč a poplatku za službu ,, Informační , adresa, ve výši 26,88 Kč a dále požadovala zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 12. 2025 bylo žalovanému uloženo, aby se ve lhůtě 5 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo doručeno žalovanému, žalovaný se však ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřil a na uvedené usnesení soudu nijak nereagoval a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která svůj souhlas učinila již v žalobě.4. Z listiny nazvané Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, s datem 7. 11. 2024, Výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, VOP bez podpisu, Ověření totožnosti spotřebitele včetně údajů o spotřebiteli, Obecné principy a posuzování společnosti, z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, bylo zjištěno, že dle smlouvy se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému úvěr postupným čerpáním až do výše 44 600 Kč a takto žalobkyně úvěr poskytla žalovanému na jeho běžný účet ve dne 7. 11. 2024 v celkové částce 5 000 Kč, žalovaný dle smlouvy měl tyto prostředky vrátit žalobkyni ve splátkách. Žalovaný v řízení neprokázal, že by cokoliv zaplatil. Smlouva je podepsána pouze jedním nečitelným podpisem za úvěrujícího. Úvěruschopnost žalobkyně zjišťovala z údajů sdělených žalovaným, které nebyly ověřovány a vycházela z obecných principů posuzování úvěruschopnosti a filozofie společnosti žalobkyně.5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že Smlouva nebyla ze strany žalovaného podepsána, žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně na jeho účet částku ve výši 5 000 Kč, a to bez jakéhokoliv zjišťování a prověřování úvěruschopnosti žalovaného, žalovaný tuto částku nevrátil.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu. Navíc nelze přehlédnout, že smlouva nebyla uzavřena vůbec, neboť nebyla podepsána oběma smluvními stranami.10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. S ohledem na neplatnost smluv byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 5 000 Kč, přitom žalovaný žalobkyni nezaplatil nic. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil právě o částku 5 000 Kč, proto žalovaný musí žalobkyni zaplatit částku 5 000 Kč. V této části tedy bylo žalobě vyhověno. Ve vztahu k příslušenství soud vycházel z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti žalované částky byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Vzhledem k uvedenému tedy soud žalobu ve vztahu k úroku z prodlení zamítl, stejně tak zamítl žalobu i ve vztahu k dalším žalovaný nárokům z neplatné smlouvy.13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci byl úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.