13 C 310/2025-27 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 910 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , dne 26. 3. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit, spolu s úrokem (2 800 Kč), odměnou za administrativní činnost (2 800 Kč) a poplatkem za hotovostní inkaso (5 600 Kč). Celkovou dlužnou částku měl žalovaný uhradit v 60 týdenních splátkách po 420 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 19. 5. 2020. Žalovaný dluh řádně nehradil, když na tento zaplatil do postoupení pohledávky žalobkyni 3 090 Kč. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Od postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni zaplatil 2 900 Kč, kterou žalobkyně započetla na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. Zbývající část dluhu žalovaný nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení dlužné jistiny, představující rozdíl mezi poskytnutým úvěrem a částkou 3 090 Kč, a zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky úvěru.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, který v kartě zákazníka uvedl, že má finanční příjem ze zaměstnání ve výši 11 300 Kč (ověřen výplatními páskami, pracovní smlouvou a potvrzením zaměstnavatele) a další příjem 2 500 Kč. Žalovaný dále uvedl měsíční výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 5 000 Kč a osobní výdaje 4 000 Kč. Tyto údaje byly ověřeny sdělením žalovaného. Žalovaným poskytnuté údaje byly následně vyhodnoceny pomocí skóringového modelu, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet.3. Žalobkyně dále sdělila, že žalovaný jí dne 31. 10. 2025 (tj. po podání žaloby) zaplatil částku 300 Kč, kterou žalobkyně započetla na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 20. 5. 2020 do 29. 7. 2024. Žalobkyně proto vzal v příslušném rozsahu žalobu částečně zpět s tím, že na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení za období od 20. 5. 2020 do 31. 10. 2025 nadále požaduje 2 833,88 Kč. Jelikož k částečnému zpětvzetí žaloby došlo ještě před zahájením jednání, soud postupoval podle § 96 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok , právnická osoba, této souvislosti soud podotýká, že v rámci rozhodování o zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby, k němuž došlo před zahájením jednání, soud nezkoumá důvody, které žalobkyni vedly ke zpětvzetí, a nemá jinou možnost než řízení zastavit. Zastavení řízení však neznamená, že by soud považoval žalobkyní provedené započtení platby žalovaného za správné – k tomu viz body 13 až 16 odůvodnění.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.5. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 26. 3. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru (smlouva č. , hodnota, ), na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka 14 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal věřiteli úvěr splatit v 60 týdenních splátkách po 420 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, když právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil 3 090 Kč a následně žalobkyni zaplatil 3 200 Kč (z toho 300 Kč po podání žaloby). Dopisem ze dne 23. 6. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni, k němuž došlo smlouvou ze dne 1. 6. 2023 (smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní upomínkou ze dne 29. 9. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu, a to ve lhůtě do 14. 10. 2023 (předžalobní výzva, podací lístek). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu s manželkou a jedním nezaopatřeným dítětem, má čistý měsíční příjem ve výši 13 800 Kč (z toho 11 300 Kč ze zaměstnání a 2 500 Kč z vedlejší činnosti) a výdaje ve výši 9 000 Kč (5 000 Kč na bydlení a 4 000 Kč osobní výdaje). Finanční situace žalovaného měla být dle žádosti o úvěr ověřena z výplatní pásky, potvrzení o příjmu a pracovní smlouvy - tyto listiny však žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila s tím, že je nemá k dispozici.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.11. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Nedostatky v posouzení úvěruschopnosti soud spatřuje především v tom, že právní předchůdkyně žalobkyně snad ověřila tvrzený příjem žalovaného, ovšem pokud jde o ověření jeho výdajů, žalobkyně ani jen netvrdila, že by její právní předchůdkyně jakkoliv zjišťovala, natož ověřovala, jejich skutečnou výši. Bez takového posouzení právní předchůdkyně žalobkyně nemohla komplexně zhodnotit majetkovou situaci žalovaného a jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy.12. Ačkoliv ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, věty druhé, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy v době uzavření předmětných úvěrových smluv), vyžadovalo, aby se spotřebitel neplatnosti smlouvy dovolal, jednalo se o nedůslednou transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, která vyžadovala, aby vnitrostátní soudy z úřední povinnosti zkoumaly, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodily důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají. Soudní dvůr Evropské unie pak ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 konstatoval, že právní úprava obsažena ve zmíněném ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, věta druhá, ve znění účinném do 28. 5. 2022, je v rozporu s Články 8 a 23 směrnice 2008/48, což následně zákonodárce vedlo ke změně příslušného ustanovení. Z popsaných důvodů proto soud přihlédl k neplatností posuzovaných úvěrových smluv z úřední povinnosti, tedy i bez námitky žalovaného. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.13. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyn