14 C 22/2026-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 22. 9. 2025 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 15 400 Kč s příslušenstvím, a to na základě smluv o spotřebitelském úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud návrhu na vydání platebního rozkazu vyhověl, nepodařilo se ho doručit do vlastních rukou žalovaného, byl proto zrušen a soud pokračoval v řízení.4. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 2. 2026 byl žalovaný vyzván, zda podle § 115a o.s.ř. souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, žalovaný se ve lhůtě nevyjádřil, soud měl tedy za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání stejně jako žalobkyně.5. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to smluv o spotřebitelském úvěru, smluvních podmínek, přehledu plateb, smluv o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy a dokladu o odeslání.6. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 23. 5. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, úvěr byl vyplacen žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy, kromě jistiny měl žalovaný uhradit 11 639 Kč představující kapitalizované úroky, poplatek za poskytnutí půjčky a poplatek za služby. Žalovaný ničeho nezaplatil, ocitl se v prodlení, smlouvou o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen. Dluh na jistině představuje 10 000 Kč. Předžalobní výzva je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci, i přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho nezaplatil.Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 14. 4. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, úvěr byl vyplacen žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy, kromě jistiny měl žalovaný uhradit 10 752 Kč představující kapitalizované úroky, poplatek za poskytnutí půjčky a poplatek za služby. Žalovaný měl dluh uhradit ve splátkách, zaplatil 3 100 Kč, další splátky neuhradil, ocitl se v prodlení, smlouvou o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen. Dluh na jistině představuje 4 900 Kč. Předžalobní výzva je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci, i přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho nezaplatil.Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 30. 1. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, úvěr byl vyplacen žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy, kromě jistiny měl žalovaný uhradit 8 595 Kč představující kapitalizované úroky, poplatek za poskytnutí půjčky a poplatek za služby. Žalovaný měl dluh uhradit ve splátkách, zaplatil 6 500 Kč, další splátky neuhradil, ocitl se v prodlení, smlouvou o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen. Dluh na jistině představuje 500 Kč. Předžalobní výzva je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci, i přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho nezaplatil.7. Ani v jednom případě se úvěrující společnost řádně a dostačujícím způsobem nezabývala úvěruschopností žalovaného.8. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Žalovaný v průběhu řízení nezpochybňoval uzavření smlouvy, převzetí peněz ani žalovanou částku, k žalobě se nevyjádřil, neměl výhrady k projednání věci bez nařízení jednání.9. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splácen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, věta druhá, je smlouva neplatná. Soud přihlédne k neplatnosti i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Podle § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.15. Podle § 1967 občanského zákona č. 89/2012 Sb. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení, dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.16. Podle § 1970 občanského zákona č. 89/2012 Sb. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný, výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.17. Z ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 vyplývá, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy a výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat, například předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění a podobně. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru.18. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele se nevztahuje pouze na poskytnutí nového úvěru, ale též na významné navýšení celkové výše stávajícího spotřebitelského úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z tak