14 C 329/2025-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 6. 11. 2025 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 46 976,84 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru.2. Soud návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhověl, pokračoval v řízení a žalobkyni vyzval k doplacení soudního poplatku.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. 12. 2025 byl žalovaný vyzván podle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a současně byl poučen, že nevyjádřili se ve stanovené lhůtě bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně.5. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to emailu, potvrzení, dokladů k posouzení úvěruschopnosti, potvrzení platby, potvrzení účtu, potvrzeními výzvou, smlouvou, informacemi o zákazníkovi, předžalobní výzvy a dokladu o odeslání.6. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi účastníky byla dne 13. 10. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25149082, smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na internetových stránkách žalobkyně, žalovaný požádal o spotřebitelský úvěr až do výše 58 200 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, součástí smlouvy byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním a uchováváním osobních údajů, předpis denních splátek. Před uzavřením úvěrové smlouvy se úvěrující společnost nikoli řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného. Žalovanému byl na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru vyplacen úvěr bezhotovostním převodem formou plateb ve výši 3 000 Kč dne 14. 11. 2024 částku 8 312 Kč, dne 17. 11. 2024 v částce 2 000 Kč, dne 13. 10. 2024 v částce 1 200 Kč, dne 16. 11. 2024 v částce 2 300 Kč. ze dne 16. 11. 2024 v částce 6 000 Kč, ze dne 13. 10. 2024 a v částce 5 200 Kč ze dne 14. 11. 2024, dohromady 28 012 Kč. Současně se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit poplatek za službu klidného spaní ve výši 237,90 Kč, poplatek za službu presto ve výši 1 155 Kč a informační SMS servis poplatek ve výši 62,40 Kč. Žalovaný na jistinu uhradil 262,03 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobkyně proto v souladu se smlouvou smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 21. 4. 2025. Smlouva byla zrušena výpovědí k tomuto datum. Předžalobní výzva je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci i přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho dalšího nezaplatil.7. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci, soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v průběhu řízení nezpochybňoval uzavření smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ani vyplacení finančních prostředků.8. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splácen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, věta druhá, je smlouva neplatná. Soud přihlédne k neplatnosti i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.13. Podle § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.14. Podle § 1967 občanského zákona č. 89/2012 Sb. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení, dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.15. Podle § 1970 občanského zákona č. 89/2012 Sb. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný, výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.16. Z ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2024 vyplývá, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele, věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta a zejména jeho příjmy a výdaje, ale tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy a s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat například předpokládaný příjem z projednávaného lidského řízení prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění a podobně. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru.17. Na základě uvedeného věřitel smí poskytnout spotřebitele spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splácení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku, realizaci zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.18. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dovodil, že žaloba byla k soudu dána důvodně, nikoliv však v celém rozsahu.19. V prvé řadě se soud zabýval nárokem na vrácení neuhrazené jistiny ve výši 28 012 Kč.20. S ohledem na výsledky provedeného dokazování soud dovodil, že úvěrující společnost a žalovaný zcela nepochybně měli za cíl uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákona, neboť mezi nimi skutečně byla uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru a na základě této smlouvy žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 28 012 Kč. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaný doposud na úvěr uhradil 262,03 Kč, představuje dluh na jistině 27 749,81 Kč. V tomto rozsahu byla žalobkyně úspěšná, soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl a v souladu s konstantní judikaturou přiznal právo na zaplacení neuhrazené jistiny, a to na základě zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.21. Soud nárok žalobkyně neposoudil z