Okresní soud ve Frýdku-Místku 15 C 68/2026-25 – Neplatnost smlouvy

Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 20 424 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 19.01.2025 s žalobkyní Smlouvu o zápůjčce (Smlouva). Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 19.1.2025. Dne 27.1.2025 žalovaný uzavřel s žalobkyní žádost o navýšení zápůjčky o 2 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 27.1.2025. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 900 Kč (Poplatek). Jistina a poplatek byly splatné dne 18.2.2025, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovaným do dnešního dne vrácena v celé výši. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaný na svůj dluh uhradil 0 Kč.2. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky , internetová adresa, , na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem: „Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění obchodních podmínek žalobkyně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobkyni v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo.3. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného.4. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též: úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 000 Kč (čl. 2.3 Smlouvy), (písemné výzvy odeslány dne: 25.2.2025, 4.3.2025, 11.3.2025, 20.3.2025).5. Celková výše dluhu žalovaného, ke dni podání návrhu na vydání EPR, kterou žalobkyně požaduje činí 17 900 Kč. Jistina + poplatek ve výši 15 900 Kč. Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 524 Kč, tj. 0,10 % denně z dlužné částky 12 000 Kč od 19.2.2025 do 3.3.2026.6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.7. Soud z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o zápůjčce ze dne 19.1.2025, dodatku ke smlouvě č. , číslo, ze dne 27.1.2025, výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, , upomínek ze dne 25.2.2025, 4.3.2025, 11.3.2025, 20.3.2025 a předžalobní upomínky ze dne 7.1.2026 včetně poštovního podacího archu zjistil skutkový stav, dle kterého účastníci uzavřeli dne 19.1.2025 smlouvu o zápůjčce, dle které žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet částku 10 000 Kč a dne 27.1.2025, dle které navýšila poskytnutou částku o 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku 10 000 Kč navýšenou o poplatek ve výši 3 250 Kč žalobkyni vrátit do 18.2.2025, poplatek za navýšení půjčky činil 650 Kč, celkem poplatek činil 3 900 Kč.8. Účastníci uzavírali smlouvu prostřednictvím webové stránky žalobkyně , internetová adresa, , na které si žalovaný přečetl nabídku na uzavření smlouvy, vyplnil na této webové stránce žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy a podepsal smlouvu o zápůjčce elektronicky, a to tzv. PINem, který žalobkyně zaslala žalovanému na uvedené telefonní číslo. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a k tvrzení, že byly ověřovány informace o příjmových a výdajovým poměrům žalovaného žalobkyně předložila výplatní pásku za měsíc 11/2024a 12/2024, výpis z insolvenčního rejstříku. Výdaje žalovaného žalobkyně zjišťovala dotazem u žalovaného. Žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného o splnění svého závazku a vrácení dlužné částky upomínkami, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 7.1.2026, dle které měl být dluh vrácen celkové výši 22 159 Kč spolu s náklady právního zastoupení ve výši 1 121 kč vrácen do tří dnů na bankovní účet. Předžalobní upomínka byla doručována prostřednictvím České pošty. Žalovaný žalobkyni nevrátil doposud ničeho.9. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní, jako poskytovatelem, poskytnuta peněžní částka 12 000 Kč ve formě peněžité zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.12. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.13. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně nepředložila soudu důkazy o výdajích žalovaného, tedy neprokázala, že prověřovala ke dni uzavření smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Tím porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne 19.1.2025 včetně jejích dodatků neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).14. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč, přičemž žalovaný jí nevrátil ničeho. V rozsahu této částky proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, poplatku, smluvní pokuty nákladů spojených s uplatněním pohledávky, nelze žalobkyni přiznat, neboť pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán. Proto, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení poplatku 3 900 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15 900 Kč od 19.2.2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, smluvní pokuty 4 524 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, soud žalobu v tomto rozsahu zamítl.15. Současně platí, že v případě neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalovaného, který ohledně svých platebních možností ničeho neuvedl.16. Jelikož dlužná částka byla žalovanému uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaný se s její úhradou dosud nedostal do prodlení, a proto žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (viz rozhodnutí KS Ostrava, č. j. 8 Co 5/2024-160).17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 424 Kč s příslušenstvím kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku tj. 2 760 Kč, přičemž jí byla přiznána částka 12 000 Kč. Žalovanému dle obsahu spisu náklady řízení prokazatelně nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.