18 C 18/2025-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky ve výši 21 744 Kč, spolu s příslušenstvím.2. Žalovaný se ve věci u jednání vyjádřil tak, že skutečně byla smlouva mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena, obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 15 000 Kč, neuhradil jí ničeho, se zbylou částí uplatňované pohledávky nesouhlasil.3. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání, nežádala o odročení jednání.4. Na základě provedeného dokazování soud ve věci zjistil následující skutkový stav. Z litiny označené jako Smlouva o úvěru, jejíž součástí byly Formulář k úvěru, Informace o úvěru, soud zjistil a má za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 31. 5. 2024 dálkovou formou smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr, žalovaný se zavázal poskytnutou částku, spolu s úroky a poplatky právní předchůdkyní žalobkyně v určené době vrátit. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr nahlédnutím do příslušných registrů, k čemuž doložila Výpisy z těchto registrů. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 15 000 Kč, což vyplynulo z Potvrzení o provedení transakce, včetně zprávy banky, u níž měl žalovaný zřízen účet. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, což vyplynulo ze Smlouvy o postoupení pohledávek, přičemž žalovaný byl o postoupení pohledávky informován (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 8. 2025). Z Předžalobní upomínky ze dne 21. 8. 2025 má soud za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Z podacího lístku ze dne 25. 8. 2025 má soud za prokázáno, že upomínka byla žalované téhož dne odeslána. Žalovaný neuhradil dlužnou částku, proto po něm žalobkyně požaduje nezaplacenou dlužnou částku ve výši 15 000 Kč (jistina úvěru), poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 300,16 Kč, smluvní úrok 443,84 Kč, společně s úrokem z prodlení z uvedených částek.5. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které žalovaný obdržel od žalobkyně částku 15 000 Kč, neuhradil ničeho.6. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ,,ZoSÚ“)7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet nahlédnutím do příslušných registrů. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná.10. Plnila-li právní předchůdkyně žalobkyně z absolutně neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 OZ. Žalovaný ničeho neuhradil právní předchůdkyni žalobkyně, ani žalobkyni, na níž byla postoupena pohledávka za žalovaným, proto zavázal žalovaného k povinnosti uhradit právě žalobkyni, na niž byla pohledávka za žalovaným s souladu s § 1879 a násl. OZ postoupena, částku ve výši 15 000 Kč. Spolu s částkou ve výši 15 000 Kč je žalovaný povinen podle § 1970 OZ zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalovaného. Prodlení žalovaného se odvíjí od prokazatelné výzvy žalobkyně k úhradě dluhu, která byla zaslána žalovanému dne 25. 8. 2025, doručena tedy musela být nejpozději dne 9. 9. 2025 (doručováno ze Slovenska), přičemž žalobkyně stanovila v této výzvě žalovanému lhůtu tří dnů ke splnění dluhu, splatnost tedy nastala dne 12. 9. 2025 a následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen dlužnou částku spolu s příslušenstvím zaplatit v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč s ohledem na skutečnost, že poměry žalovaného neumožňují úhradu najednou, žalovaný žádal o možnost splácet dluh. Vzhledem k výši rozsudkem přiznané částky soud shledal výši splátky přiměřenou s očekáváním, že dluh bude v dohledné době žalovaným, při jeho řádném splácení, uhrazen (výrok I.).11. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, tedy žalobkyní uplatněnou částku 6 744 Kč, úrok z prodlení z částky 21 744 Kč ve výši 12,75 % ročně za dobu od 1. 7. 2024 do 12. 9. 2025, úrok z prodlení z částky 6 744 Kč ve výši 12,75 % ročně za dobu od 13. 9. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení z částky 15 000 Kč ve výši 1,25 % ročně za dobu od 13. 9. 2025 do zaplacení (výrok II.).12. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 při rozhodování o náhradě nákladů řízení posuzoval míru úspěchu v celém sporu, nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též ohledně jejího příslušenství, které pro tyto účely ke dni rozhodnutí kapitalizoval. V tomto řízení měla podle § 142 odst. 2 o.s.ř. převážný procesní úspěch žalobkyně, a to ve výši 60 %, neúspěch činil 40 %, soud ji proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 20 %, tj. částku ve výši 517,60 Kč, neboť plná náhrada nákladů řízení by činila částku ve výši 2 588 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 870 Kč, s připočtením doplatku soudního poplatku ve výši 218 Kč, dále odměny advokáta ve výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby po 400 Kč dle ust. § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci vč. přípravy zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby), dále paušální náhrady hotových výdajů ke třem uvedeným úkonům právní služby ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky. Náklady řízení soud zavázal žalovaného zaplatit k rukám zástupce žalobkyně v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok III.).13. Jelikož v daném řízení s ohledem na obsah skutkových tvrzení nebyl vydán elektronický platební rozkaz, ve výroku ad IV. soud žalobkyni zavázal k povinnosti zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 218 Kč dle Položky 2.2, Položky 1.1. a) Sazebníku poplatků, v třídenní lhůtě k plnění, dle ust. § 4 odst. 1 písm. j), ust. § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších právních předpisů (výrok IV).